V pondělí po vyučování se Lucy zašla ohlásit na vrátnici, že půjde večer do tělocvičny. Udělala to sama, protože nechtěla aby se někdo dozvěděl, že trénuje na konkurz. Né že by to dělat nemohla, ale projistou aby ji nikdo nemohl osočovat, že měla výhodu. Navíc se tam fakt chtěla dostat.
Už se nemohla dočkat a cestou do pokoje poskakovala jako ratlík co jede na drogách.
V pokoji nikdo nebyl. Holky si odskočili do knihovny, a tak si Lucy taky začala číst.
V šest hodin si skočila na večeři. Nikdo, kromě pár mladších studentů tam ještě nebyl. Většina obyvatelstva této školy chodila na večeři v sedm a tak Lucy v klidu snědla svůj příděl jídla.
Potom se vrátila do pokoje, kde si napustila flašku vodou, vzala si tašku s tréninkovým oblečením a nepozorovaně se proplížila ven.
V tělocvičně by teď nikdo neměl být. A právě tam Lucy zamířila.
Zdá se, že žádná holka tu není zaznamenala když vešla do dívčích šaten.
Oblékla si svůj basketbalový dres. Byl červeno-bílý a ze zadu na něm bylo napsáno Lucyino jméno. Vlasy si svázala do copu a dala si čelenku. Takhle to dělala vždy, milovala ten pocit když je vše tak jak má být. Pak už si jen obula tenisky ve stejných barvách jako její dres a vyrazila do tělocvičny.
Jen co vešla otočil se na ni překvapený pohled hnědovlasého chlapce, který se zastavil uprostřed dvojtaktu.
Chlapci klesla brada. Nikoho komu by to tak slušelo v basketbalovém dresu ještě neviděl.
Lucy na něj taky koukala s otevřenou pusou. Nečekala, že tu někdo bude a už vůbec ne že zrovna on.
"Nazdar Lucy." Vzpamatoval se Ricky.
"Ahoj, já sem tě tu nečekala." Přiznala se Lucy a hořečně si zakrývala červenou tvář.
"To Já jsem si říkal kdy konečně přijdeš." Usmál se na ni.
"Co? Jak si mohl vědět že sem chci jít?" Ptala se Lucy a šla si pro míč.
"Bylo mi to hnedka jasný když ses ptala na tělocvičnu a ještě ke všemu se chceš dostat do týmu." Houkl na ni.
Lucy vyšla ven z místnosti s vybavením a párkrát si dribla.
"Dobrý míče." Bručela si potichu.
Dvakrát oběhla kolečko a pak se protáhla.
Ricky se na ni přitom díval jak na nebeské stvoření.
"Co furt tak koukáš?" Okřikla ho.
"No jen...ale nic." Mávl rukou.
"Co? Je něco špatně?" Prohlížela se Lucy jestli jí někde neleze cedulka nebo nemá někde flek.
"Lucy nic na tobě není špatně, naopak si dokonalá." Donutil se to říct Ricky.
Lucy se zatvářila nevěřícně.
"Nemel hlouposti je to jen dres." Zakroutila hlavou. "Pojď si dát hru. Jeden na jednoho. Co říkáš?" Už zase se smála jak malé dítě když dostane hračku.
"Sem tak ráda, že si můžu zahrát."
První začínal Ricky kroužil kolem Lucy jak lev kolem kořisti. Lucy se mu dívala pevně do očí a čekala co udělá dál.
Ricky se rozeběhl obkličkoval ji a dal koš.
Lucy míč doskočila a tentokrát to byla ona kdo bodoval. Tak to pokračovalo ještě asi hodinu. Až když oba byli vyčerpaní rozvalili se uprostřed tělocvičny na zem.
"Seš vážně úžasná, už dlouho mi nikdo nedal takhle zabrat." Vydýchával se Ricky.
"To ty taky." Usmála se na něj Lucy.
"Né vážně. Nikdy sem neviděl takový styl jaký máš ty. Myslím, že si dnes dala víc košů než já." Zakroutil hlavou. "A to je co říct. Patřím mezi nejlepší hráče týmu."
"Nemyslím si, ale že hraju dost dobře. Chci se zlepšit a být ta nejlepší. " zahleděla se Lucy odhodlaně do stropu jako by jí on mohl splnit její sny a přání.
"Věřím, že se dostaneš daleko." Poznamenal Ricky. "Ale né beze mě!" Křikl a začal Lucy lechtat.
"Stop!" Smála se Lucy ."Počůrám se."
Ale Ricky jako by neslyšel a ještě přitvrdil. Aby měl lepší pozici klekl si nad Lucy, která se bránila kopáním a mácháním rukama.
Pak přestal Lucy se dosmála a podívala se mu do očí. Viděla v nich něco co nedokázala popsat, bylo to jako touha, radost, smutek a odhodlanost v jednom.
Nedokázala se od těch očí odvrátit.
Ricky měl šanci, teď měl šanci aby Lucy pochopila co k ní cítí. Sklonil se blíž už už se málem dotýkal jejích rtů, ale potom se sklonil k jejímu uchu a pošeptal jí: Přijdeš zítra?
Lucy se nemohla ani pohnout jak ji jeho oči uhranuly, ale přemohla se a s potutelným úsměvem odpověděla. "Jistě, že přijdu. Přece tě tu nenechám trénovat samotného."
Ricky vstal, usmál se a pomohl jí vstát.
"Tak zítra." Volal na ni když odcházel z tělocvičny.
Odhodil věci na lavičku, popadl ručník, zalezl si do sprchového koutu a pustil na sebe ledovou vodu. Dneska konečně netrénoval sám Pomyslel si.
Jeho život se s touto dívkou začal obracet k lepšímu.
