Miluji tě.... Já tebe víc.... Já tebe nejvíc ❣️

▫️37.kapitola▪️

Kde začít tento týden je strašně hektickej Teddy a James mají neštovice, Teddy je chytil ve škole a od něho zase James. Já už jsem neštovice měla takže jsem krytá ale Albus a Harry ne. Nejhorší je přesvědčit kluky ať si to neškrabou... Kdo měl neštovice pochopí. Albuse jsme rači dali teda k mámě protože mám pocit že Harry to má také.
A moje předtucha se vyplnila. Teď si představte jaké to je být v baráku se třemi chlapy, kteří fňukají jak je svědí tělo a vy je musíte odreagovávat ať na to nemyslí - vítejte v mém dni od rána do večera už dva dny v kuse těším se až se toho zbaví! „Mamí! " řve na mě opět James neštovice bere jako smrtelnou nemoc takže jen leží. Teddy si aspoň chvíli hraje. Dojdu tam a vidím že mu spadlo autíčko. „Broučku, za prvé nekřič Teddy spí a za druhé pro hračku se můžeš ohnout sám" založím si ruce na prsou a sleduji jak kroutí obličejem a natahuje na pláč. Po hysterickém breku si hračku vzteky zvedne. „Lásko " řve pro změnu Harry z ložnice, jen protočím oči a jdu za ním. „Co?" řeknu poměrně nepříjemně „Namažeš mi záda nedosáhnu si tam "řekne a já se cítím blbě on fakt chce jen pomoct a ne zvednout pitomost ze země.. Teddy už je v pohodě proto je přendán k Medě. Chybí mi Albus. Mamka mi každý den píše takže vím co dělá za pokroky. James už je na tom lépe a nevěří mi to. Harry je na tom hůře ale co. „Jamie tady už máš jen jeden malinký pupínek který zítra bude pryč a budeš zdravý " usměji se na svého syna a on jen kývne.
„Jamie už bude taky zdravý takže zbýváš jen ty" řeknu a vlezu si pod peřinu. On se jen uchechtne a jdeme spát. A ráno vážně James vzhůru dle jeho tradice v šest a tak už v půl osmé sedí u našich v Doupěti já aspoň viděla svého nejmladšího prcka, ten vyrostl! Pak jen do krámu a zpět k poslednímu lazarovi. Vejdu a všude je ticho nikde nikdo. Dojdu do obýváku tam na mě čeká cestička z z lístků růže a svíčky osvícená. Jdu tedy po ní nahoře už na mě čeká Harry, nebyl eště před chvílí posetý neštovicemi? „Ahoj lásko " řekl a šel ke mně já pořád vykuleně nechápala co se to děje, zpět do reality mě přivedou až jeho rty, které cítím na těch svých. Z jemného nevinného polibku se stal souboj jazyků. Svalili jsme se na postel a pokračovali...
„Ty jsi to na mě hrál" řeknu naštvaně. Když mu ležím na hrudi a on mi na zádech kreslí prstem všelijaké obrazce. „Ano i ne teprve včera jsem začal abych tě aspoň jeden den mohl mýt pro sebe " řekne já jen kývnu a usnu už od narození Alba vlastně od osmého měsíce těhotenství jsem moc nespala a to teď strašně potřebuji manžela a klidný spánek.

Omlouvám se moc za neaktivitu. Ale dneska právě před chvílí jsem se vrátila z dovolené kde není Wi-Fi a data jsem chytla jen ve městě...
Což to je jedno snad se vám kapitola o ničem líbí
Mějte se
Tess🍭
530slov