Netradiční seznámení [DOKONČENO]

Kapitola pátá

Bylo krásné to slyšet, ale sil už mi to moc nedalo. Ztratila jsem naději, že se odtud dostanu. Že se odtud dostanu já i Alex.

,, Zavřel nás tu obě. Nemůžeš ani dojít pro pomoc," řekla jsem a tiše si povzdechla. Zůstala jsem v jejím objetí a představovala si, jaké by to bylo, poznat jí za jiných okolností.

,, Dostaneme se odtud hned, jak to půjde. Přežiješ to, slibuju," řekla a políbila mě. Nevěřila jsem jí, ale znělo to krásně.

,, Nedostaneme se odtud. Nejdříve zabijou mě, pak tebe."

,, Přestaň, nikdo tu nikoho zabíjet nebude. Když něco slíbím, splním to, ano?"

,, Otázkou je, zda to vydržím. Všechno mě bolí. Nemám už dost sil na to, abych trpěla," řekla jsem a opřela se o ní.,, Já jim nemám, co říct. Vážně nic nevím."

,, Já ti to věřím, ale je o tom nepřesvědčíme, Tiff," řekla a já se rozkašlala. Dala jsem ruku před pusu a ucítila jak mi stékají slzy. Na ruce jsem měla krev. Bylo to hodně špatné znamení a já věděla, že když se nedostanu k lékaři, dlouho tu nebudu.,, To je dobrý. Nemusí to nic znamenat."

,, Obě víme, co to znamená. Lex?"

,, Ano?"

,, Pokud se odtud dostaneme, odejdeš a ztratím tě?"

,, Kam bych odcházela? Za prvé nemám kam a nejsem člověk, co druhému ubližuje. Já bych nedokázala ublížit," řekla a objímala mě. Začala mě rukou hladit po zádech a mě se i přes bolesti, které jsem měla, začínalo chtít spát.,, Přála jsem si, abychom se poznali za jiné situace. Abychom šli na večeři a společně strávili všechen volný čas. Měla jsem v plánu, že tě vezmu do kina, někam do přírody. Někam, kde bychom byli samy."

,, Zní to moc hezky."

,, Prosila jsem je, aby to nedělali. Aby mi nebrali člověka, který má být součástí mé budoucnosti," povídala a já jí poslouchala.,, Jakmile bych tě získala, zašla bych na policii a udala je."

,, Mohla jsi utéct."

,, Nemohla. Jakmile bych se vzdálila, zabil by mě. Byl vždy nedaleko mě a kontroloval to."

,, Co jsi provedla, že tě tu drží? A kdo to vůbec je?" zeptala jsem se a cítila jak si povzdechla. Jakoby přemýšlela, co říci. Jakoby nemohla najít ty správný slova. Dívala se do stropu a chytila mě za ruku. Bolelo to, ale hodlala jsem to kvůli ní vydržet.

,, Kdysi jsem našla tři tašky. Tři velké, černé tašky. Byli v nich sáčky s čímsi bílým a on mě načapal, jak to sypu do vody. Údajně v tom měl přes třicet milionů."

,, A ty si to máš u něj odčinit?"

,, Tak nějak. Ale nikdy jsem s ním nespala. Chtěl, ale já odmítala. Tak mě začal využívat jako vyjednavače u těch, co mu něco dlužili," řekla a já zavřela oči.,, Stejně to probíhalo s tvým otcem."

,, Prosím?" zeptala jsem se a rychle se posadila. Ale hned jsem si zas lehla k ní. Bolelo mě břicho a motala se mi hlava.

,, Tiff přísahám ti, že v tom nemám prsty. Rozmlouvala sem mu to. Prosila ho, aby už přestal. Ale tvůj otec mlčel. Stejně tak jako ty," pokračovala ve vyprávění a já si setřela slzy.,, Když vyšel výstřel, byla jsem připoutaná k topení v pokoji a nemohla tomu nijak zabránit."

,, To on zabil mého otce? On se mu díval do očí, když vystřelil," pronesla jsem smutně a nereagovala na její přísahu.,, Věděla jsi to?"

,, Co jestli jsem věděla?"

,, Že ho chce zabít. Že ho nenechá odejít," zeptala jsem se a narovnala se. Dívala jsem se jí do očí a pak jsem sklonila hlavu.,, Věděla."