Netradiční seznámení [DOKONČENO]

Kapitola třetí

Nevím, kolik hodin jsem tu byla. Kolik je zrovna hodin, jsem mohla pouze hádat podle světla. Kotník mě bolela tak, že jsem nemohla ani spát. I přes únavu jsem zabrat nemohla. Prášek zabral pouze na chvíli a když jsem začínala usínat, bolest se znovu projevila.

,, Ty jsi takový idiot Tiff!" nadávala jsem si a ruka si zajela do vlasů.,, Máš tu něčí pozornost a pošleš ho do háje," řekla jsem a nenáviděla se za to. Ano, patřila k únoscům, ale přesto byla jiná. Měla jsem pocit, že je z toho nešťastná. A teprve pak mi to došlo. Byla to ona. Ta žena, která sedávala nedaleko mého domu na lavičce. Ta žena, která se objevila všude, kde jsem byla a já neměla odvahu jí oslovit. Začínala jsem si být jistá tím, že kdyby chtěla, unesla by mě už dávno. Že překvapení, když mě tam viděla, nebylo předstírané.

,, Omlouvám se! Ať jsi kdokoliv vrať se!" křikla jsem se slzami.,, Zasloužím si to! Neměla jsem tě ignorovat!" zaslechla jsem odemykání dveří a následné otevření. Přitiskla jsem se ke zdi a čekala, že se rozsvítí světlo. Nestalo se tak.

,, Zbláznila jsi se? Takhle tu řvát? Chceš, aby přišel a zmlátil tě?" byla to ona. Když to říkala, zněla přísně a naštvaně. Když se vedle mě prohnula matrace, sáhla jsem jejím směrem.,, Tohle je prášek na bolest. Vezmi si oba najednou."

,, Nevím, kdo jsi a nevadí mi to. Ale omlouvám se. Nezasloužíš si takové chování."

,, Chápu tě. Zasloužím si to. Unesli tě a já si nezasloužím lepší chování než oni."

,, Proč se o mě takhle staráš? Proč se ze mě nesnažíš dostat, kde jsou ty peníze? Proč mi dáváš léky na bolest a bráníš mu, aby mě mlátil?"

,, Na tom nezáleží," ozvalo se poblíž mě a já přikývla.,, Nemám ráda, když někdo mlátí holku. Jsou i jiné možnosti."

,, Proč jsi mě nikdy neoslovila? Dlouho jsi sedávala nedaleko mého domu. Pozorovala jsi mě a neřekla ani slovo."

,, Už radši půjdu. Zapij si to," do ruky mi dala láhev a já tak udělala.,, Zkus usnout. A nevím jak dlouho tě budu moct takhle bránit."

,, Zamilovala jsi se do mě," řekla jsem a dívala se na siluetu ženy. Osvětloval jí pouze měsíc a tak vypadala jako anděl. Musela jsem trochu zaostřit, ale viděla jsem jí.,, Prosím, musíš mi pomoct," řekla jsem a natáhla k ní ruku s lahví.

,, Tu vodu si nech. Dobrou noc," řekla a já sklonila hlavu.

,, Chápu, nepřiznáš to. Protože zamilovat se do oběti by pro tebe bylo nebezpečné," slyšela jsem jak si povzdechla.,, Vím, že se odtud nedostanu živá. A pokud jo, bude to na hraně života a smrti. Dozvím se aspoň tvé jméno?"

,, Já...Já nevím. Nevím, zda je to dobrý nápad."

,, Co změní to, že budu znát tvé jméno? Znám tvou tvář. Tvou andělskou tvář. Tvůj krásný hlas, co mě uklidňuje a dodává trochu naděje. Ta bolest se díky tobě snáší mnohem lépe. Nevnímám ani to, že se potím a mám horečku. "

,, Doprdele!" zavřela dveře a opřela se o zeď.,, Tohle se nesmí dozvědět, chápeš? Je to špatný. Rozumíš?"

,, Jen díky tobě se tolik nebojím smrti. Vím, že jí tu najdu. Ale dokážeš mě uklidnit," řekla jsem a chytla se za kotník.,, Buď mě zabije on nebo bolest. Možná infekce, nevím."

,, Víc pro tebe udělat nemohu," řekla a já viděla jak se vydala ke mě.,, Dělám, co mi je dovoleno. Nemám toho k dispozici mnoho," řekla a já ucítila její dlaň na své tváři.

,, Můžeš. Dostaň mě odsud. Dostaň mě k doktoru a věř mi, nebudeš litovat," řekla jsem a dívala se přímo do její tváře.

,, Alex. Ale říkají mi Lexo."

,, Co prosím?"

,, Jmenuji se Alex. A moc tě prosím, aby jsi jim řekla to, co chtějí vědět. Tenhle pohled mě ničí," řekla a já cítila její horký dech.,, Bolí tě to hodně?"

,, Ani nevíš jak. Radši bych umřela než takhle trpět. Bolí mě od toho celá noha a prášek zabere jen na chvilku," odpověděla jsem a nohu natáhla.,, Alex, já jim nemám, co říct. Otec zemřel dřív, než mi stačil říct, kam peníze dal. Na účet mi převedl pět milionů euro a nic víc nemám."

,, Neznám kód od alarmu. Jakmile bych otevřela dveře, byly bychom mrtvý. Problém je, že ti tohle neuvěří. A já mu moc bránit nemohu. I přesto, že jsem do tebe zamilovaná až po uši. A to už dlouhou dobu."

,, Proč jsi...." chtěla jsem větu dokončit, ale její rty mi v tom zabránily. Líbala mě nejdříve něžně, ale po chvíli vášnivěji. Když se náhle vzdálila, nechápavě jsem jí sledovala.

,, Promiň," řekla a snažila se popadnout pořádně dech.,, Tohle se nemělo stát. Tohle nesmím," zvedla se a já jí stačila chytit za ruku.

,, Možná nemělo, ale stalo se to a bylo to dokonalé. Na chvilku jsem zapomněla na bolest," řekla jsem a sledovala jí.,, Vím, že tu nechceš být. Dostaň nás odsud a já tě budu milovat jak nikdy nikoho dřív."

,, Měla by jsi spát a já musím jít," vysmekla se mi z ruky a odešla. V kotníku mi cukalo a bolel mě snad čím dál tím víc. Ale více mě trápilo to, co se událo před několika vteřinami. Líbala mě něžně a s láskou. Byla do mě zamilovaná, ale nebylo schopná mě odtud dostat. Nevěděla jsem zda je to pravda, nebo lže. Nemohla jsem ani vědět, zda to není pokus o to ze mě dostat informace, které jsem neměla.

,, Alex," šeptala jsem si to jméno a pousmála se i přes slzy. Slzy, které byli způsobeny bolestí. Čím víc mé tělo bolelo, tím menší sílu jsem měla. Klesala jsem stále hlouběji a věděla jsem, že až dojdu na dno, mé tělo přestane fungovat. Měla jsem hlad. Vodu mi nosila Alex, ale nejedla jsem už minimálně třetí den. Ano, nebyla jsem si jistá, jak dlouho tu jsem. Čas tu ubíhal tak rychle, že jsem se v tom ztrácela. Byla jsem tu dva nebo tři dny? Nejspíše tři, ale nezáleželo na tom. Nikdo mě zřejmě nehledal a nečekala jsem, že bude. Od chvíle, co každý měl svou drahou polovičku, byla jsme vedlejší. Pokud jsem nezavolala já, oni to neudělali. V klubu jsem se dokázala akorát opít a najít si někoho nebylo možné.

,, Proč jsi mě nevarovala? Proč jsi zamnou nepřišla, když jsi se zamilovala? Mohla jsi mě od toho uchránit. Mohlo teď být vše jinak," říkala jsem si pro sebe a opírala se o studenou zeď. Když jsem sáhla po lahvi s vodou, nahmatala jsem nějaký pytlík. Vzala jsem ho do ruky a zjistila, že se v pytlíku nachází dvě housky. Hned jsem jednu vyndala a dala se do jídla. Byla namazaná máslem a uvnitř byl sýr se salámem a okurkou. I když mi od bolesti bylo špatně, toto jsem si užívala. Užívala jsem si každé sousto, které jsem v ústech měla. Mohlo to být poslední jídlo, které jím a já nechtěla zemřít s prázdným žaludkem. Když začalo svítat, povzdechla jsem si. Nespala jsem a ani to nešlo. Neměla jsem už ani, co plakat a tak jsem se pouze dívala kamsi před sebe. Když cvakl zámek, sledovala jsem dveře. Snad jsem tiše doufala, že je to Alex.

,, Dobré ráno, slečinko," ozvalo se, a já sklonila hlavu.,, Tady nám někdo nespinkal."

Děkuji za přečtení další kapitoly. Co na kapitolu říkáte? Co si myslíte o Caitlin? Hraje si jen, nebo to myslí vážně? Dostane Katherine od únosců? Nebo jí jim nechá na pospas?