Netradiční seznámení [DOKONČENO]

Kapitola devátá

Uběhly dva dny od doby, kdy odešli ke mě domů. Neměla jsem jim jak zavolat a ujistit se, že je vše v pořádku a tak jsem měla obavy. Největší obavy jsem ovšem měla z toho, že Alex odešla a nechala mě tu. Že neměla odvahu mi to říct do očí a zmizela. Můj hlas a stav se zlepšoval. Neměla jsem žádné pooperační potíže a hlas se také vracel do normálu. Jediné, co mi dělalo potíže bylo dýchání.

,, Zlepší se to?" zeptala jsem se lékařky, která kontrolovala pooperační rány.

,, Myslíte dýchání? To vám slíbit nemohu. Dostanete sprej na dýchání, nějaké léky a možná vám doporučím oxygenoterapii."

,, Takže při větší námaze se mi bude špatně dýchat nejspíše doživotně."

,, To jsem neřekla. Může se to zlepšit, ale nemohu vám dát časový údaj."

,, Nechala tu na sebe teta kontakt?" změnila jsem náhle téma. Potřebovala jsem vědět, že je doma vše v pořádku. A hlavně jsem chtěla vidět Alex. Chyběla mi.

,, Ano, nechala. Mám zavolat, kdyby se něco dělo. Dnes jsem s ní dokonce mluvila a odpoledne se tu zastaví. Jen musí něco vyřídit."

,, Určitě si zařizuje, aby všechno zdědila."

,, S ničím takovým se mi už nesvěřila. Jen s vaší přítelkyni jely do městě něco nakoupit," pokrčila lékařka rameny a to mě uklidnilo. Měla jsem teď jistotu, že Alex uvidím a budu jí moct obejmout.

,, Sádru na noze chápu, ale jak dlouho jí budu mít na ruce?"

,, Už jsem vám to říkala včera. Jak jste včera chtěla vstát a upadla, tak jste si ruku nalomila a aby vše srostlo jak má, zafixovalo se to. A pokud vše půjde podle plánu, za týden až dva je dole."

,, To jsem to zase vymňoukla," řekla jsem a s lékařkou se zasmála.,, A ta sádra dole?"

,, V kotníku jsou šrouby a tříštivá zlomenina se bude hojit dlouho. Předpokládám, že sádra tak čtyři měsíce až půl roku a pak rehabilitace. Stehy se vstřebají samy, takže jí sundáme jenom než vás pustíme, aby se rána zkontrolovala a dá se zcela nová," říkala a usmála se.,, A pak zase budete běhat tak jako dřív."

,, Děkuji. Děkuji vám za vše, co pro mě děláte. Nemáte to semnou jednoduché."

,, S nikým to není jednoduché. U vás je to jiné pouze v tom, že jste si zažila opravdu zlé věci. A přežila jste to. Můžete být na sebe hrdá," odpověděla a stále se usmívala.,, Pokud na mne nemáte žádné další dotazy, musím pokračovat za dalšími pacienty. Za chvíli vám donesou oběd a sestřička vám se vším ráda pomůže."

,, Děkuji," odpověděla jsem a poté sledovala jak odchází. Opět jsem zůstala na pokoji sama a dívala se do bílé zdi. Na stolku jsem měla ovladač od televize, ale neměla jsem na to vůbec náladu. Jediné, co jsem si přála, aby se ve dveřích objevila Lex a já tak měla opět jistotu toho, že neodešla. Věřila jsem jí, ale pravda byla, že jsme se vůbec neznaly. Nemohla jsem vědět, jaká je. Zda jí mohu věřit i tady. Když jsem byla po jídle a pustila si televizi, v mžiku jsem jí vypnula. Na dveře se ozvalo zaklepání a poté se objevila hlava Lex.

,, Ahoj zlato," řekla a došla ke mě. Neváhala a hned mě políbila. Polibek jsem jí opětovala a cítila se zase celá. Neměla jsem již jen polovinu srdce, ale měla jsem celé.,, Chyběla jsi mi."

,, Ty mě také, ale musely jsme s tvojí tetou zařídit pár věcí," odpověděla a já se usmála.,, A máme pro tebe s tetou překvapení."

,, Ahoj, zlatíčko," řekla teta a já začínal mít pocit, že opravdu chce vše napravit a mít při sobě zbytek rodiny.

,, Ahoj teto. Jaké překvapení máte? Doufám, že příjemné."

,, Proč myslíš, že by mělo být nepříjemné?"

,, Protože zatím prožívám jen samé nepříjemné věci. Věci, díky kterým jsem dopadla takhle," odpověděla jsem a ukázala na své tělo.

,, To zvládneme, Tiff. A důležitější je, že Alex tě miluje. A je jedno, co si myslí ostatní."

,, Já vím, jsem moc ráda, že jí mám," řekla jsem a počkala až se posadí a odloží tašky.,, Tak, co pro mě máte?"

,, Pomalu, Tiffany. Nejdříve nám řekni, jak ti je? Slyším, že mluvíš už skoro normálně," zeptala se teta a Lex mi podala skleničku s čajem.

,, Já nemám žízeň," podotkla jsem a nechápavě jí sledovala.

,, Pij. Určitě jsi moc nepila a potřebuješ to," řekla a já si až teď všimla, že má na sobě jiné oblečení. Nebylo moje a tak jsem byla mile překvapená. Měla na sobě červenou košily s krátkým rukávem a černé tříčtvrteční kalhoty. Obojí dokázalo dokonale vytvarovat její postavu. Vlasy měla volně rozpuštěné a na hlavě měla sluneční brýle.

,, Sluší jí to, že?" ozvala se teta a já si až teď uvědomila, že na ni koukám jak na svatý obrázek. Nakonec jsem vzala skleničku a vypila jí.

,,To teda. Asi mám tu nejvíc sexy holku na planetě," odpověděla jsem a Lex se zasmála.,, Jinak už se cítím lépe. Pořád mám sice bolesti, ale ty budu mít ještě dlouho. Hlas je sice téměř v pohodě, ale pořád se mi špatně dýchá. Ale už jsme o tom s lékařkou mluvily."

,, Tak to jsem moc ráda, že je ti lépe. Bavily jste se i o tom, jak dlouho budeš mít ty sádry?"

,, Včera jsem už chtěla vstát, ale i když mě sestřička držela, abych se přesunula na vozík, uklouzla mi noha a upadla jsem. Takže mám ruku nalomenou a sádra půjde dolů do dvou týdnů. Noha už je horší. Sádra, čtyři měsíce až půl roku a pak rehabilitace."

,, A stehy?"

,, Vstřebají se samy. Jen před propuštěním se sádra sundá, aby se zkontrolovala pooperační rána a dá se úplně nová, která zůstane," odpověděla jsem tetě a pohled opět obracela k Lex.

,, Tak to je dobře. My se pak o tebe s Alex postaráme. Budeš se mít tak dobře, jako nikdy předtím," řekla teta s radostí a já nechápala, co se tady děje.,, S Alex jsme spolu hodně mluvily a sama mi řekla, jak jste se poznaly a jak dlouho se znáte. Sice nejsem zastáncem tak rychlých vztahů, ale důležitější je, že jsi šťastná."

,, Ty víš, že jsme se seznámily tam?"

,, Jistě. A také jí patří velké díky za to, že ti zachránila život," odpověděla a usmála se.,, Byly jsme společně na nákupech. Nakoupila jsem jí spoustu oblečení a nějaké věci, co by mohla potřebovat. Nějaké boty a tak."

,, Taky mi koupila telefon a zařídila simkartu. Tvoje teta je cvok. Tohle jí Nikdy nebudu moct vrátit."

,, Já to ani vracet nechci. Život mé neteře má pro mě mnohem vyšší cenu," začala se tam s ní dohadovat a já si povzdechla. Byla jsem ráda, že se o ní tak dobře postarala a Lex není na vše sama, ale tohle bylo trochu přehnané.

,, Až budu doma, vrátím ti to."

,, To ať tě ani nenapadne. Máme tu něco i pro tebe. Zbytek je doma. Tady by ti to bylo k ničemu," odpověděla a ukázala na dvě tašky a jednu tašku s jídlem.

Děkuji za přečtení další kapitoly. Děkuji též za hlasy a komentáře. Jsem ráda, že tu semnou jste a mohu pro vás nadále psát ❤️