Netradiční seznámení [DOKONČENO]

Kapitola jedenáctá

Četla jsem slovo za slovem a v ruce svírala platební kartu s pinem a přístupem do banky. Nechtělo se mi věřit tomu, že mi to nedal do ruky, ale zařídil tímto způsobem. Nechtělo se mi ani věřit částce, která byla na papíře napsaná a měla mi patřit. V pokoji bylo ticho a ani jedna z nás téměř nedýchala.

,, Tak, co v tom dopise je? Prozradíš nám to?" zeptala se po několika minutách Alex a já si uvědomila, že bych něco říct měla. Podala jsem jí papír psaný otcovou rukou a v očích mě přitom pálily slzy. Byly to slzy štěstí? Netuším, ale cítila jsem je. Byla jsem ráda, že otec myslel na mou budoucnost. Na to, abych měla z čeho žít až tu nebude. Ale netušila jsem, že půjde o tak velkou částku.

,, Jak?"

,, Tak to se ptáš na špatném místě. Nechápu, že mohl vše dát na charitu," zalhala jsem a doufala, že Alex bude hrát mou hru. Stále jsem si nemohla být jistá tím, proč teta přijela. A stále jsem v sobě měla pocit, že jsou v tom peníze po otci. Alex mě chvíli pozorovala, pak dopis složila a vložila společně s kartou a pinem zpět do obálky. Tu uložila do své tašky a poté mě objala.

,, Mrzí mě to. Ale nějaké peníze máme a pak si najdeme práci a budeme žít tak, jako všichni ostatní," řekla a políbila mě.

,, Mohl by mě tu někdo zasvětit? Nějak jsem nepochopila oč jde," ozvala se teta a já pohlédla na Alex a pak na ní.,, Mohu ten dopis vidět?"

,, Ne, nemůžeš. Ten dopis je pro mě a nikomu dalšímu ho do ruky nedám," odpověděla jsem a snažila se dýchat klidně a nedat na sobě nic znát.,, Otec všechny peníze na kartě, co tam byla, dál na charitu."

,, Nechal tě bez peněz?" zeptala se překvapeně a já zakroutila hlavou.

,, Na účtě mám něco kolem pěti milionů. Takže úplně bez peněz mě nenechal. Ale všechno ostatní dal na charitu," odpověděla jsem a natáhla se po krabičce. Z té jsem vytáhla další kousek perníku a užívala si opět každé sousto. Když se teta odebrala na toaletu, pohlédla jsem k Alex."

,, Co když zjistí, že jí lžeš?"

,, Lex, ty jsi si toho nevšimla? Přijela jen kvůli dědictví. Chce jeho peníze a prodat jeho majetek. V tom dopise je napsáno, že se o penězích nemám vůbec zmiňovat. Jakoby věděl, že přijede."

,, Kdyby to tak bylo, přece by mi nenakupovala věci a vše nevyřizovala. Proč by ti kupovala telefon a tak?"

,, Abych jí věřila, že přijela kvůli mě. Že i tebe vzala a udělá pro nás cokoliv. Ale jakmile dostane, co chce, zmizí," odpověděla jsem a viděla jak nad tím Lex přemýšlí.,, Proto jsem měla strach a možná ještě trochu mám, že až budeš mít vše, co potřebuješ, odejdeš a já tě zajímat nebudu."

,, Vše, co potřebuji jsi ty, zlato. Nepotřebuji tvoje peníze a majetek. I kdybychom žili v jedna plus jedna. I tak bych tě milovala. Protože tebe nejde nemilovat," odpověděla a spojila naše rty.,, Známe se sice krátce a poznaly jsme se za zvláštních okolností, ale vše se dá dohnat. Postupně se budeme poznávat víc a víc."

,, To si povíme časem," odpověděla jsem a tiše jí pozorovala. Do pokoje vešla opět teta a tak jsem se pousmála.

,, Proč by to mělo být jinak, Tiff? Myslíš, že kdybych neměla zájem s tebou být, tak ti zachráním život?"

,, To vědět nemohu. Ale vím, že o tebe nechci přijít."

,, To je tak krásný," ozvala se teta a já otočila hlavu jejím směrem.,, Tiffany, napadlo mě, nechceš se semnou pak třeba vrátit?"

,, Vrátit? Myslíš do Polska?"

,, No, kam jinam?"

,, Promiň teto, ale můj domov je tady v LA. Tam už bych nikdy doma nebyla. Tady jsem prožila posledních pár let a nehodlám to měnit."

,, Vždyť tě tady málem zabily," odpověděla a já viděla jak se Lex ohlíží na tetu.

,, Řekla jste to správně. Ale díky mě přežila. Stavěla jsem se mu do cesty a riskovala tak, že zabije mě. Chránila jsem jí, aby jí už nemohl ublížit."

,, Ale nezapomínej, že se tam taky dostala díky tobě. Mohla jsi jí před tím vším uchránit," řekla a já zvedla ruku. Směřovalo to k hádce, kterou jsem nechtěla dopustit.

,, Já ..." nenechala jsem lex domluvit a dala jí najevo ať mlčí.

,, Dost. Hádat se tu nebudete, že ne? A doufám, že to takhle nevypadalo, když jste byli samy," řekla jsem o něco hlasitěji a zhluboka se nadechla.,, Alex za nic nemůže. Kdyby mě varovala, tak by jí ten magor prohnal hlavou kulku. Nebyla jsem tam kvůli ní. Nemlátili mě kvůli ní. Ona byla ta, co se tomu snažila zabránit."

,, A kdo za to tedy může? Pokud tě tak moc milovala, měla zachránit tebe a nemyslet na sebe."

,, To nemůžeš myslet vážně," odpověděla jsem nevěřícně.,, Víš kdo za to může? A nebojím se to říci, protože to tak je. Je to vina mého otce."

,, Radši to hodíš na svého otce? Kdyby byl na živu, zklamalo by ho to."

,, Zklamalo? Kvůli němu mě málem zabili. On jim vzal něco, co mu nepatřilo a mysleli si, že vím, kde to je. Alex za tohle nemůže. Jí vděčím za to, že tu jsem," dořekla jsem a držela Lex za ruku.

,, Co je v tom dopise, který jsi mi odmítla ukázat a viděla ho ona?"

,, Je mi to líto, ale do toho ti nic není. Dopis byl adresován mě. A Lex ho viděla, protože jí věřím a miluji jí."

,, A vlastní rodině nevěříš?"

,, Na to, abych tě považovala za rodinu, je příliš brzy. Opustila jsi nás a to ti jen tak neodpustím. A pokud s tím máš problém, nech mi tu číslo účtu a kolik jsi utratila, a můžeš jít."

,, Vyhazuješ mě? Mě, která se ti stará o holku? Člověka, který by pro tebe dýchal?" zeptala se a já sáhla po spreji, který jsem měla na stolečku. Kyslík už jsem využívala minimálně a spíše používala onen sprej. Pomáhal mi se normálně nadechnout, ale nesměla jsem jej využívat často.

,, Jestli se tu hodláte hádat, tak skutečně odejděte. Sama vidíte, že jí není stále nejlépe a hádka jí může jen přitížit."

,, Dovolíš jí, aby mě vyhodila? Vždyť je to naprosto cizí ženská!" křikla a já nevěděla, co na to říct.

,, Je to holka, kterou miluju. Cítím se unavená a ráda bych odpočívala. Myslela jsem, že jsi se změnila, ale asi jsem se spletla," zahlédla jsem překvapený výraz své tety.,, Pokud nehodláš respektovat mojí přítelkyni, nemáš tu co dělat. Stejně si myslím, že chceš jen tátovi peníze," řekla jsem a sledovala jak se obléká a odchází ke dveřím.

,, Toho budeš jednou litovat. Ona se na tebe vykašle a zůstaneš sama," řekla a s bouchnutím dveří odešla. Zakroutila jsem nad tím hlavou a oddechla si.

,, Nikdy se na tebe nevykašlu. Nemám důvod to dělat," ozvala se Lex a políbila mě. Polibek jsem jí opětovala a chytila jí za ruku.

,, Věřím ti."

Děkuji za přečtení kapitoly, hlasy i komentáře. Děkuji, že tu semnou jste ❤️