Netradiční seznámení [DOKONČENO]

Kapitola čtvrtá

Blížil se ke mě a já cítila větší a větší strach. Jeho oči byli zlé a dosti naštvané.

,, Trhněte si," řekla jsem a opřela se o zeď. Oči jsem směřovala jinam a očekávala, že přijde tvrdá rána.

,, Prosím?! Takhle semnou mluvit nebudeš!" křikl a chytil mě za triko.

,, Vy si nic jiného nezasloužíte," tato slova způsobila výbuch jeho vzteku a já dostala zrovna nemalou ránu. Ránu, která přistála v mém obličeji.

,, Ty by jsi si měla především dávat pozor na pusu. Na nic jsem se neptal. Tudíž ti není dovoleno mluvit," řekla a já se pousmála.

,, Jste snad bůh? Moje rodina? Nebo, co jste zač? Vy mi nemůžete přikazovat, co mám dělat," opět rána. Už jsem začínala mít pocit, že to dělá pro zábavu. Že nechce slyšet pravdu, ale vybít si na někom zlost.

,, Kde jsou ty peníze?!" zeptal se a já se mírně rozkašlala. Podívala jsem se na něj a poté pohled zase odvrátila.,, Hraješ si na hrdinku? To by jsi neměla holčičko."

,, Polib si prdel, reagovala jsem a ani se na něj nepodívala. Od jeho ran mě bolel celý obličej, hruď i břicho. Pravda byla, že mě vůbec nešetřil. Jestli ve filmech únosci ženy šetřily, tady to byl pravý opak.

,, Semnou budeš jednat slušně. Nejsem a nebudu tvůj kamarád," podotkl a mě to donutilo se zasmát.

,, Ne, to vážně nebudete. Vy shnijete ve vězení a pak si na vás pochutnají v pekle. Rozeberou vás do posledního orgánu," řekla jsem a ucítila další ránu. Krev se mísila se slzami. Obličej jsem už musela mít samý krvavý šrám a odtud mi stékaly potůčky krve. Krev se mi následně vsakovala do trička, které už bylo na vyhození. Nestálo mě málo, ale věděla jsem, že už si nic jiného nebudu moct obléknout.

,, Uděláme dohodu, co ty na to?" zeptal se a obličej měl téměř u mě.

,, Seru vám na nějakou dohodu, co by se hodila pouze vám," plivla jsem mu do tváře. Sliny byli též od krve. Bylo to díky natrženému rtu, který krvácel.

,, Myslel jsem, že bys třeba ráda viděla Alex. Ošetřila by tě a jistě se o tebe postarala," řekl a otřel si tvář.,, Ale rozhodla jsi se podle sebe," znovu jeho ruka v mé tváři a bota s velmi tvrdou špičkou v mém břiše. Několikrát mě nakopl do již zlomeného kotníku a já zas plakala. Alex mu v ničem nebránila. Nepřišla, aby ho odemne dostala pryč. Aby mi řekla, že jí na mě záleží.,, Moc dobře vím, že tu v noci byla," řekl a já se na něj podívala. V kapse u kalhot jsem cítila klíče od domu. Ale věděla jsem, že by byla chyba je jakkoli použít. Stejně tak jsem věděla, že už se domů nepodívám.

,, Nikdy vám neřeknu, kde ty peníze jsou. Nevím to. A kdybych to náhodou věděla, vy se to nedozvíte. Raději zemřu, než aby byli ve vašich rukou."

,, Ukradl nám patnáct milionů euro. Můžeme udělat dohodu. Rozdělíme se na půl. Bereš?"

,, Rozdělila bych se možná s přáteli. Ale ne s únosci a tyrany. Ne s někým, jako jste vy," odpověděla jsem a zahlédla druhého muže.

,, Drž jí," řekl a já se na něj tázavě podívala.,, Teď ti ukážu, kdo tady má poslední slovo. Třeba si to rozmyslíš a budeš mluvit."

,, Radši se potkám s otcem, než vám něco dát."

,, Jak myslíš," pokrčil rameny a druhý muž mě chytil. Nevím jak dlouho to trvalo, ale přicházela jedna rána za druhou. Občas se vystřídali a bil mě ten druhý. Modlila jsem se, aby přišla Caitlin a zastavila je. Už jsem vzdala veškerý odpor a nebránila se. Jen jsem čekala, kdy přijde smrt. Kdy přijde moje vysvobození a já se dostanu tam, kde mě nebude nic bolet. Když už jsem myslela, že můj čas přichází, ozvaly se dveře a já z posledních sil pohlédla jejich směrem.