Netradiční seznámení [DOKONČENO]

Kapitola sedmá

Každý z nich si vzal židli a posadil se vedle mé postele. Jeden z nich si vyndal notebook a vyčkal až se zapne.

,, Asi víte nač se budeme ptát a proč tu jsme, že?" zeptal se a já přikývla. Tato otázka mi přišla zcela zbytečná a snad byla nadhozena, aby nebylo takové ticho.

,, Můžeme začít," řekl náhle jeden z mužů a já ucítila stisk ruky. Uklidňovalo mě to a byla jsem ráda, že jí mám u sebe.

,, Začneme tím, že mi řeknete vaše osobní údaje. Budu se ptát a jen odpovídejte. Nemusíte spěchat. A kdyby vám bylo špatně, odejdeme a stavíme se jindy."

,, To je v pořádku," řekla jsem a po chvíli začala kriminalistům diktovat své údaje. Na tvářích bylo vidět, že jsou spokojení s tím, jak rychle to jde a snad doufaly, že to tak půjde i nadále. Já o tom ovšem pochybovala.

,, Zkuste nám prosím popsat, co se v den, kdy vás unesli, stalo. Jak ten večer probíhal a jak k tomu došlo," zeptal se jeden z nich a já pohlédla na Lex.

,, Jak víte, že mě unesli?"

,, Echo nám dali vaši přátelé a vaše teta. Jela za vámi a nebyla jste doma. Kontaktovala vaší kamarádku a ta řekla, že jste z klubu šla rovnou domů a to jí přišlo zvláštní."

,, Teta? Nemluvila jsem s ní skoro čtyři roky," povzdechla jsem si a bolestivě si odkašlala.

,, Přijela s námi. Ale řekly jsme jí, aby si zašla na kafe a po výslechu pro ní dojdeme."

,, Dobře," přikývla jsem a usmála se. Poté jsem začala vyprávět to, co jsem si pamatovala. Nezapomněla jsem uvést to, jak jsem seděla na lavičce a povídala si s mým mrtvým otcem.,, Poté jsme na ústech ucítila vlhký hadr a probudila se až v nějaké místnosti. Měla jsem spoutané ruce a šátek přes oči," říkala jsem a v očích mě začaly pálit slzy. Mluvilo se mi o tom těžce a všechny vzpomínky byly jako bodnutí nožem. Jen jediná věc ty jizvy opět zacelila a to bylo seznámení s Lex. Někdo by si klepal na hlavu, jak mohu milovat někoho, kdo žil s mými únosci. Ale srdci poručit nedokážu a vím, že jí tam také drželi nedobrovolně.

,, Co po vás ti muži chtěli?" zeptal se a já si musela na chvíli nandat masku.

,, To vám určitě ten jeden řekl. Myslím, že by jste jí tím neměli tak trápit. Měla od zlomeného žebra poraněnou plíci, má zlomený kotník a v něm šrouby. Měla vnitřní krvácení a málem umřela," začala Lex a já zatáhla za její ruku.,, Copak nevidíte, že jí tohle nedělá dobře?"

,, Alex, klid. Prosím," řekla jsem a pohlédla omluvně na detektivy.

,, Jak klid? Ta lékařka říkala, že se ti bude dýchat jen trochu špatně. Ale podle mě to hodně podcenila."

,, Jsem dva dny po operaci. Než mi plíce začne zase normálně fungovat, může to trvat několik měsíců," reagovala jsem a nadechla se opět skrz masku.,, Nech ty muže, aby mě vyslechli a mohli odejít."

,, Slečno Adamczyk, pokud vám není dobře, necháme to na jindy. Nechám vám tu vizitku a až se na to budete cítit, zavoláte."

,, To je v pořádku. Zvládnu to. Chci to mít, co nejdříve za sebou," odmítla jsem odsunutí výslechu a nechala Alex, aby mi pomohla s pitím.,, Únosci po mě chtěli peníze. Peníze, které jim prý ukradl můj otec. Jenže já o tom nic nevím. Můj otec je po smrti a o žádných penězích mi nikdy nic neřekl. Mělo jít myslím o patnáct milionů euro."

,, Euro? Nemáte na mysli dolary?"

,, Ne, v tomhle jsem si jistá. Šlo o eura," odpověděla jsem s jistotou pohlédla na Lex.,, Přiznal se vám k vraždě?"

,, Ten, co jste ho postřelila, stále bojuje o život a tak ho nemůžeme vyslechnout. Ale jeho komplic to přiznal. Údajně u toho nebyl, ale věděl, co se má stát."

,, Lže, byli tam oba dva. Vím to moc dobře. Slyšela jsem je přes zeď."

,, Slečno Kristiansen, pokud máte k případu, co říci, vyčkejte prosím, až budeme vyslýchat vás."

,, Mám vyčkat? Na co, mám čekat? Na to, až něco uděláte? Na to jsem čekala roky! Ale nikdy jste mě nehledali. Ano, byla jsem venku, ale kdybych začala utíkat, tak by mi hlavou prolétla kulka," řekla trochu naštvaně a dívala se střídavě na oba dva.,, Byli tam oba dva. Vím to lépe, než vy."

,, Zaznamenej to pod jejím jménem. Napiš, že přítelkyně Tiffany Adamczyk, dodává důležité svědectví a dál víš," navedl svého kolegu a vyčkal až to zapíše. Až o chvíli později mi začalo docházet, že jsem neznala celé její jméno.

,, Viděla jste ty muže? Myslím, někdy před tím únosem."

,, To nevím. Neviděla jsem jejich tvář. Oba měli masku přes obličej."

,, Kdy jste poznala zde přítomnou Alexandru Kristiansen?"

,, Tam. Chodila zamnou a ošetřovala mi rány, které mi způsobily. Nosila mi jídlo i vodu, pomohla do koupelny a na toaletu. Bez ní, bych tu nebyla."

,, Proč myslíte? Ten den, kdy jste se tu objevila, jsme byli již na cestě na dané místo."

,, Přišel a chtěl mě zastřelit. Alex se mu postavila do cesty a hodlala mu v tom zabránit," řekla jsem a pohlédla jejím směrem. Pohladila mě po tváři a usmála se.,, On jí následně přitiskl ke zdi a chystal se jí zastřelit jako první," říkala jsem a měla, co dělat, abych dýchala nějak normálně.,, Z posledních sil jsem vytáhla z pod matrace zbraň, namířila a stiskla spoušť," nandala jsem si masku a nechala do plic proudit čistý kyslík.,, Pak si pamatuji až probuzení tady v nemocnici."

,, Pánové, není jí moc dobře, nemůžete to dokončit jindy?"

,, My už stejně asi nemáme žádné jiné otázky. Tamten to nezapíral, dokonce přiznal, že vás několikrát uhodil. Takže vám přeji brzké uzdravení a spojíme se s vámi až to pokročí někam dál."

,, Dobře, děkuji."

,, Mě budete vyslýchat také?" zeptala se Lex a já na chvíli zavřela oči. Pravda byla, že mi nebylo nejlépe, ale nechtěla jsem je vyhazovat."

,, Vy se za námi prosím stavte nejlépe dokonce týdne a výslech uděláme u nás. Souhlasíte?"

,, Jistě, stavím se hned zítra nebo pozítří."

,, Výborně, pošlu za vámi tetu a dávejte na sebe pozor."

,, Děkuji, nashledanou," reagovala jsem téměř ihned a poté sledovala jak opouští místnost.

,, Mám tu zůstat, nebo s ní chceš být sama?"

,, Já nevím. Nevím ani, co čekat, Lex. Čtyři roky jsem s ní nemluvila. Nevím ani, kde žije. Nevím ani zda má nějakou rodinu. Nevím nic."

,, Co se mezi vámi stalo, že jste spolu tak dlouho nemluvily?"

,, Před čtyřmi roky jsem jela s jejím manželem do nemocnice na ortopedii. Na nějakou běžnou prohlídku," začala jsem a zakroutila nad tím hlavou.,, Ale idiot v BMW mi vjel do cesty a já to neubrzdila a ani se mu nestačila vyhnout. Její manžel nebyl připoutaný a na místě zemřel. Řekla, že je to moje vina a distancovala se od naší rodiny."

,, Třeba si uvědomila, že to byla chyba a chce to napravit. Zřejmě jí chybíš, proto tě hledala," řekla a já jí musela dát za pravdu. Čas občas rány zahojí.

,, Uvidíme. Ale nic to nemění na tom, že je to zvláštní."

,, Asi mnohem méně, než naše seznámení."

,, Zůstaň tady. Nestydím se za to jaká jsem. Chci, aby tě poznala."

,, Dobře, také jí ráda poznám. Ale kdyby jsi chtěla, půjdu za dveře."

,, To chtít nebudu," řekla jsem a znovu si nandala masku.

Děkuji za přečtení, hlasy a komentáře ke kapitole. Děkuji, že tu semnou stále jste 👌