Netradiční seznámení [DOKONČENO]

Kapitola desátá

Když vše vyndala, přišla jsem si, jako bych tu měla strávit celou věčnost.

,, Začneme tím, že ti obléknu normální pyžamo. Ať taky vypadáš jako člověk."

,, Chcete říct, že teď jako člověk nevypadám? Vím, že vypadám dost hrozně, ale snad to není tak hrozné."

,, Zlato, jsi krásná a hlavně moje. Není to myšleno špatně. Ale přiznej si, že v tomhle," ukázala na košily z nemocnice.,, Nevypadáš jako žijící bytost," řekla Lex a já se musela zasmát. Když jsem viděla červené pyžamo, ulevilo se mi. Dodnes si pamatuji, jak mi teta jako dítěti koupila pyžamo s Minnie.

,, A to mě budete oblékat obě?" zeptala jsem se a zahlédla jak obě přikyvují.

,, Nemáš se proč stydět, nahou jsem tě už viděla."

,, To jsi si mohla nechat pro sebe," řekla jsem a omluvně se podívala na tetu. Nakonec jsem je nechala, aby mi pomohly se převléct a netrpěla jsem příliš dlouho. Hned jak jsem byla ve svém, cítila jsem se lépe a ne moc odhaleně. Výhodou bylo, že kalhoty byli krátké a tak bylo jednoduché je dostat přes sádru, která by dlouhým překážela.

,, No a taky, aby jsme byli nějak v kontaktu, jsme ti pořídili nový telefon a zařídili ti, aby jsi měla to samé číslo."

,, A oni vám to udělaly bez mé přítomnosti?"

,, Stačilo vysvětlit situaci a říct, že jsem tvá teta a udělali," odpověděla a podala mi to. Jednalo se o značku Iphone. Co jsem si pamatovala, byla to ta novější verze a proto jsem tomu uvěřit moc nechtěla.

,, Nemáš tolik utrácet, zvládla bych si to pak zařídit sama."

,, Slovo děkuji, to by stačilo."

,, Oběma vám moc děkuji a doufám, že je to všechno."

,, Přinesla jsem ti něco k jídlu. A vlastně i nám, protože jsme ještě nejedly. A ty to nemocniční jídlo taky asi nejíš."

,, Budete se obě divit, ale vaří tu opravdu dobře. Takže děkuji, ale já jedla asi před hodinou a pochutnala jsem si," odpověděla jsem a zahlédla ve tváři tety mírné zklamání. Vyndala průhledné krabičky s jídlem a mě došlo, že vařila.

,, To jsem vařila zbytečně? Myslela jsem si, že ti udělám radost domácím jídlem. A hlavně domácím perníkem."

,, Perníkem? Doufám, že tu mluvíme o jídle," řekla jsem a sledovala jak se Lex se smíchem posadila. Teta zřejmě chvíli nechápala, ale poté se také začala smát.

,, Vypadám snad jako feťák? Nebo drogový dealer?" řekla trochu překvapeně a já pouze zakroutila hlavou.

,, Ona to tak nemyslela. Jen to tak vyznělo, že?"

,, Vyznělo, bohužel. Proto jsem se už lekla, do čeho jste se to pustily."

,, Do domácího perníku, který jsme posypaly moučkovým cukrem," reagovala a otevřela jednu krabičku. Jen při pohledu se mi začaly sbíhat sliny a teta měla v tu chvíli vyhráno.

,, Vyndáš mi kousek? Vypadá vážně lákavě."

,, A skvěle to chutná. Takhle neumím péct ani já. A podotýkám, že jsem u přípravy být nesměla. Takže nevím ani recept."

,, To je můj tajný recept a ty já nikomu nedávám."

,, Říká pravdu," souhlasila jsem a vzala si perník, který mi teta podala. Když jsem se do něj zakousla, měla jsem opět pocit, že se vracím do dětství. Ta chuť byla neskutečná a již dlouho jsem nejedla nic tak skvělého.,, Čtyři roky jsem nejedla nic lepšího."

,, Jsem ráda, že ti chutná. A telefon si nezapneš? Nevyzkoušíš?" optala se Alex a ukázala na krabičku.

,, Teď jím, telefon počká," odpověděla jsem a zaslechla znovu ten překrásný smích společně s tím tetiným.,, A až si užiju tento královský zákusek, budu se věnovat dalším věcem."

,, Dalším? A jakým?"

,, Alex, to si nechte až tu nebudu. A tady máš jídlo, tak se najez."

,, Přesně. Naše soukromý sem tahat nemusíš. Ale jíst musíš, takže nekecej a jez," řekla jsem a sledovala jak si bere misku s jídlem. Její šokovaný výraz mě ale dokázal pobavit.

,, My máme nějaké soukromý?" zeptala se a já nad těmito slovy musela zauvažovat. Měla pravdu. Neměly jsme žádné, protože jsme se poznaly trochu netradičně. Trochu mě to mrzelo, ale věděla jsem, že jsou věci na, které se spěchat nesmí. Tohle byla zrovna jedna z nich. Bylo zvláštní jí mít u sebe a vědět, že už mě nemusí před nikým chránit. Ačkoliv jsem tušila, že to dělat bude.

,, Tohle ti moc sluší," řekla jsem a vzala si další kousek perníku. Pozvedla obočí a nespouštěla ze mě oči.,, Co je? Je to dobrý."

,, Já nic neříkám. Jen mě překvapuje jak rychle dokážeš měnit téma," popravdě to překvapovalo i mě samotnou.,, Mám toho mnohem víc, ale říkala jsem si, že tohle by se ti mohlo líbit."

,, Tak to jsi odhadla."

,, Tiffany, s plnou pusou se nemluví," napomenula mne teta a já pokrčila rameny.,, Je vidět, že je ti lépe."

,, Je. Tvůj perník mě dokázal téměř vyléčit. Sice ne úplně, ale částečně ano," odpověděla jsem a usmála se.,, Akorát si musím nechat zbytek na později. Už jsem přejedená."

,, Klidně ti s tím pomohu," sáhla po misce Alex, ale včas jsem s ní uhnula k tetě, která jí položila u sebe na stolek.

,, Na to ani nemysli. Tohle ti rozhodně nedám," řekla jsem nesouhlasně a pohlédla na krabičku, která mi stále ležela na dece.,, Zvedne mi tu někdo pod hlavou?" zeptala jsem se a teta se toho ihned ujala.

,, Mluvila jsem s právníkem kvůli tomu dědictví," začala a já se zarazila. Tohle upoutalo mojí pozornost. Měla jsem v plánu to začít řešit až budu doma. Ale jako vždy, byl někdo rychlejší.

,, Zkontaktovala bych ho až bych se dostala domu."

,, Doma jsi od něj měla už dva dopisy a pak nějaký od banky. Ten sem teda neotevírala," odpověděla a já se podívala na Lex, která mi dopis podala.,, Domluvily jsme se, že to vyřešíme až budeš doma. Přijde k tobě. Ať nemusíš nikam jezdit."

,, Táta nechal závěť?"

,, Ano. Dokonce i tvoje máma. Jakoby věděli, že se něco může stát."

,, Oba něco tušily a mě nikdo nic neřekl," odpověděla jsem a ucítila slzy na tváři. Lex mě jemně objala a políbila do vlasů.,, Ví, co v závětích je?"

,, Netuší. Nedali mu to přečíst. Pouze to před ním podepsali a pak vložily do obálky, kterou zalepili."

,, Takže ani není jisté, že mi něco zůstane. To je skvělé," povzdechla jsem si a Lex mi podala skleničku.,, Nakonec si budu muset hledat nové útočiště."

,, Můžete semnou při nejhorším odjet do Varšavy."

,, Teto nezlob se, ale to rozhodně ne. Proti městu nic nemám, ale teď patřím sem."

,, Byl to jen návrh. A teď už si otevři ten dopis. Třeba je to důležité," pobídla mě a já přikývla. Bylo vidět, že i sama Alex je napnutá a já jediná měla obavy, co v dopise je.

Děkuji za přečtení, komentáře a hlasy ke kapitole. Jsem ráda, že tu semnou stále jste a doufám, že budete nadále ❤️