Lucifer: Druhá šance [DOKONČENO]

12. Cesta do nebe podle Lucifera

,,Ten nestydatej bastart se nejdřív spolčí s démony, aby ho pustili, jen protože si myslí, že jako ten nejstarší hříšník a syn prvního nebeského páru má právo vládnout peklu, a pak uvězní mě, boha, do týhle odporný díry s duší člověka, kterého jsem sem přišel zachránit. - Promiň Dane, že ti kazím tvoje pozitivní myšlení, ale hůř jsme asi opravdu skončit nemohli," utrhl se na něho Lucifer s velkou chutí se na to všechno prostě vykašlat.

,,My na něco přídeme. Jako vždycky."

Lucifer přesunul ruce z čela zpět k tělu. Vypadal, jako kdyby do něj právě udeřil blesk. ,,Máš pravdu, protože s jednou věcí Ábel evidentně vůbec nepočítal." ,,A to je...?" ,,Že tě ještě pořád můžu zachránit! Jakmile se ti otevře brána do nebe, jednoduše jí projdu s tebou, a pak seženu Amenadiela a zbytek andělů, a ti si to s Ábelem vyřídí!" On tomu vážně věřil, a nadšení ze svého nového plánu rozhodně také neskrýval, jenže Dan ještě taky uměl přemýšlet jako normální rozumný člověk. To, co teď slyšel, byla zkrátka naprostá pitomost.

,,Lucifere, já tě opravdu nechci nijak urazit nebo tak něco, ale tohle asi nebude fungovat. Vždyť ani nevíme čeho nejvíce lituju."

Lucifer v mžiku vyzdvyhl ukazováček pravé ruky do vzduchu. ,,To je pravda, ale to ještě neznamená, tak doopravdy je. Třeba je to něco psychického. Kdy jsi naposledy navštívil nějakého psychologa?" přišel přímo k Danovi s dokořán otevřenýma očima a výrazem naprostého bláznovství. A vzhledem k tomu, že okolo nebylo nic než černočerná prázdnota, Dan se mohl snažit jak chtěl, ale od jeho pohledu utéct tak lehce nedokázal.

,,A co kdybych já pomohl tobě? Říkals, že nevíš jak správně ovládat svoje schopnosti boha, že se nedokážeš dostatečně soustředit." Lucifer se jeho nabídkou nechal krátce rozesmát. Člověk aby pomáhal nebeské bytosti, samostatnému Bohu, pochopit, jak funguje jeho moc? Větší hloupost neslyšel od dob, co se lidé domnívali, že Země je placatá.

,,Dane, prosím, to já přišel pomoct tobě, ne tě žádat, abys pomohl mně."

Vtom kdosi otevřel dveře jejich duchaprázdného vězení. Dovnitř posléze nakoukl jistý vychrtlý klučina s tmavšími rozcuchanými kadeřemi jako hnízdo ptáků. Působil poněkud roztěkaně a než se odhodlal promluvit uběhlo skoro půl století.

,,Zdravím... M-můj pekelný vládče - tedy - vaše božská excelence-"

,,Neříkej mi, že tenhle tu taky pracuje," hlesl sarkasticky Dan k Luciferovi. Ten naopak neříkal vůbec nic, kromě jedné věty.

,,Co tu chceš Orrausi?"

,,Já - já vás přišel vysvodit."

,,No výborně! Konečně tu má někdo rozum!" dal se Lucifer do pohybu, a Dan mu sotva stačil. ,,Co chceš dělat?" ,,Přerazit tomu kreténovi čelist a spálit jeho duši na popel." Pak se jim však jejich zachránce postavil do cesty. ,,Ne, už tak jsem dost riskoval, když jsem vás pustil. Teď musíte odejít." Při těchto slovech Lucifer zcela ustrnul. Podobnou situaci již zažil. Bylo to ten den, co se rozhodl obětovat své štěstí, svou lásku pro dobro celého světa. Byl to ten den, kdy opustil Chloe, která mu poprvé řekla, že ho miluje. Teď měl opustit peklo, aby naopak zachránil jemu věrné démony, které by jinak stihl ten nejhorší možný trest, tedy smrt, věčné zatracení? Tehdy zlomil srdce ji i sobě, a kdysi se zapřísáhal, že už nikdy takovou chybu znovu neudělá.

,,Mám-li být schopen být dobrým bohem, pak tohle musím vyřešit." Od toho okamžiku si byl Dan definitivně jistý, že v tom musí být něco víc. Na Luciferovi bylo něco jinak. Právě získal možnost se zase vrátit za svou životní láskou a on to odmítl. Ostatně, celkově už od chvíle, co dorazil do pekla ho zachránit choval se tak trochu rozhozeně, nesoustředěně.

Když procházeli skrz temné chodby kolem pekelných smyček, z nichž vycházely ty nejhorší a nejnepříjemnější zvuky, jaké by člověka třeba ani nenapadly, zkusil se ho zeptat:

,,Kam to teď jdeme? Zpátky za Ábelem nemůžeme."

,,A my za ním ani nejdeme. Ne teď," zastavil zničehonic Lucifer. ,,Co teda budeme dělat?" ,,Navštívíme někoho, kdo ho nemá rád stejně jako my." Pak otevřel dveře, před kterými právě stáli.

Kam se jen ohlédli, všude byla jen čerstvá zeleň, a před nimi naprosti sobě dva muži - Ábel a... Pierce, který ho měl v úmyslu zabít. V tomu mu však najednou Lucifer zabránil.

,,Caine, to stačí."

Oslovený okamžitě stáhl obě ruce, a se zaskočeným pohledem se ohlédl k právě příchozí dvojici člověka, jenž byl neprávem odsouzený do pekla a bývalého pekelného vládce, z něhož byl nyní Bůh.

,,No jestli tohle není sen, tak to ať se propadnu do pekla. Tak počkat, já už v něm přece jsem," zabodl zrak nabroušeně do Lucifera, který se pro lepší pocit narovnal v zádech a přimhouřil mírně oči. K romuhle jednání by ho nepřiměla ani samotná královna krásy, kdyby na to došlo. Zoufalá situace si ovšem žádala zoufalé činy.

Jako první nejdříve vyřídil démona, který by jim tam jen dělal potíže, vzhledem k jeho nezlomné loajalitě k Ábelovi.

,,Ty teď odsud vypadneš, a budeš doufat, že z tebe neudělám smrtelníka, jen abych tě pak mohl nechat napospas ostatním démonům. A ti by tě mučili tak dlouho, že bys přestal vnímat samotný čas." Ta neuvěřitelně přesná Ábelova podoba v něm vzbuzovala takový vztek, že měl co dělat, aby mu třeba omylem nepřerazil vaz.

Vtom se do toho vložil Dan, přesně jak to měl vždy ve zvyku - pěkně dle svého vlastního a všemi stále nepochopeného způsobu.

,,Ty jsi Caine. Ty hajze! Tys byl celou tu dobu Caine!"

Dotyčný si ho jen krátce prohlédl, než se rozmyslel, co k tomu říct.

,,Opravdu tady musí být i on?"

,,On je hlavním důvodem, proč tu jsem. - A teď se na něco zeptám já. Co bys řekl na příležitost to s Ábelem jednou pro vždy ukončit?"

...

,,Můžu jen vědět, co tě snížilo k takovému rozhodnutí, že musíš ze všech lidí co znáš, žádat zrovna mě o pomoc?" zeptal se Caine, kráčejíc přímo před Luciferem, za kterým šel ještě Dan.

,,Do toho ti nic není. - Tady doleva."

,,Tak dobře. A řekneš mi aspoň, jak se má Chloe? Musela bejt asi hodně šťastná, když jsem umřel, co?"

,,O ní se s tebou rozhodně bavit nebudu. - Teď rovně."

Náhle se Lucifer křečovitě chytl zdi, podél níž tiše kráčeli za Ábelem sesadit ho z pekelného trůnu. Caine šel před ním, takže si jej hned nevšiml, zato Espinoza absolutně nechápal, co se děje. Lucifer ale bohužel ano. Do hlavy se opět začaly hrnout všemožné zvuky - skučení, hýkání, troubení, praskání, dupání, skřípání a do toho tisíce dalších různých hlasů, přičemž každý z nich mluvil něco jiného. Jemu stačilo jen uslyšet její jméno, a už byl ztracený. Jen se pokusil si představit, co teď asi dělá nebo jak se má, jenže jako bůh, který měl schopnost vidět kohokoliv, se zkrátka nedokázal soustředit.

,,Lucifere. Hej, kámo, vnímáš mě?" Když upadl na kolena, Dan se mohl zbláznit strachem.

,,Co se to s ním děje?"

,,On má takovej problém se - no - soustředit. Je z něj teď bůh, takže - víš co, já ani nevím, proč se o tom s tebou vůbec bavím. Máš jenom mlčet a poslouchat."

,,To jste byl vždycky takový, že jste si hrál na něco, čím nejste nebo se mi to jen zdá?"

A tak nastal okamžik výběru mezi dvěma možnostmi. Buď utiší svůj zahořklý hněv k Piercovi a bude ho prostě ignorovat nebo nechá své emoce vyjít na povrch a dá mu co si zaslouží. A jak jinak, Espinoza nikdy neměl zrovna nějak zvlášť velkou sebekontrolu nad svými pocity.

Vzápětí Caine schytal první ránu do obličeje, a mělo jich přijít ještě pár dalších, ale to už se Lucifer stihl dřív zase vzchopit, díky čemuž Danovu ruku v rychlém rozmachu chytl pevně za zápěstí. ,,Na tohle teď nemáme čas. Jdeme," zachraptěl, načež Caina zlehka popostrčil za rameno.