Lucifer: Druhá šance [DOKONČENO]

19. Velký večer

Jakmile na obloze znovu vysvitlo slunce, téměř každý poznal, že je něco jinak. Najednou svět nebyl již nadále tak komplikovaným místem jako v dřívějších dobách. Nikoli však ve špatném smyslu. Ne. Všichni cítili pouze obrovský pocit úlevy na hrudi. Už neměli z ničeho strach, milovali své nejbližší, pro něž byli připraveni obětovat cokoliv. Radost ze života a chuť žít zase jako za mlada pro ně nabrala zcela nový význam.

Tentokrát se Linda rozhodla vstát dřív, aby mohla Amenadielovi připravit tu nejlahodnější snídani.

,,Co to zase děláš?" zeptal se, jen co vkročil do té jídlem provonělé místnosti. Tohle se nevidělo každý den. Rozhodně ne u Lindy, která svou pozornost věnovala především jen svému synkovi.

,,Snídani. - Tady, posaď se," položila na stůl talíř s ještě teplými lívanci. Za pár minut musel už vyrazit, proto si nemohl dovolit marnit čas žádnými zbytečnostmi. Ale na druhou stranu: to jídlo vonilo přímo báječně.

,,Já vím, o co ti jde," hlesl po snězení prvního lívance. ,,Je to kvůli tomu, jak jsem předevčírem odsud vyhnal Michaela." Linda si dlouze usrkla z hrnku s teplým čajem. ,,Dobře, uznávám: možná jsem na něho mohl být o trochu mírnější. Ale jestli čekáš, že ho sem pozvu, jen abych se mu za to omluvil, tak to se opravdu nestane."

,,Kdybys věděl, to co já, možná bys svůj názor změnil." Amenadiel ihned odložil vidličku, a se zvídavým pohledem k Lindě opět vzhlédl. ,,A co ty víš?" Chystala se odpovědět, v ten moment opravdu ano, jenomže... najednou jaksi nevěděla jak. Z nějakého důvodu si nedokázala vybavit nic, co by ji pomohlo obhájit Michaelovy činy.

,,Takže nic. No vidíš, ani ty nemůžeš přijít na jedinou dobrou věc, která by stála za jeho obhájení." Na venek se tvářil, že ho jeho bratr - zrádce a vrah - už nezajímá. Pokud nikomu, na kom mu záleželo neublížoval nebo se nesnažil někoho vyděsit svými obvyklými šťouravými řečmi o jeho děsivých pochybách, jenž sužovali dotyčného mysl, neměl k tomu přeci žádný důvod. Ve skutečnosti však Amenadielovým největším přáním bylo, aby se nějaký dobrý důvod našel. Věděl, že Michael je vším možným, ale jedním byl určitě - jeho bratrem. Při ranní rozcvičce na akademii nemyslel na nic jiného. A když měl konečně při psaní další písemné zkoušky hlavu čistou, výsledek to stejně nezlepšilo.

,,Jestli tě to potěší, tak nejsi jediný, komu jdou překážkový dráhy spíš než logické úlohy," oslovila jej na konci dne jedna ze spolukadetek. Patřila k těm nejmladším na akademii. Jmenovala se Jennifer. Na první pohled měla srdce na pravém místě, svou hlavu uměla také dobře používat a stejně tak své úžasné fyzické zdatnosti, ale nic z toho ji nepomáhalo, aby ji měli ostatní rádi nebo aby na ni aspoň v průběhu dne nezírali jako na nějakého zabijáka, který si zaslouží jít za mříže.

,,Říká ta, co patří mezi ty nejlepší na akademii."

Tmavovlásce povadl úsměv. ,,Já jen říkám, že i když se něco zdá jako naprosto nemožné, nikdy to tak není."

,,Jo, to asi jo," hlesl při odchodu, jen aby mohl co nejdřív zase domů. Ačkoliv bylo hezké po tak dlouhé době znovu mluvit s někým rozumným a hlavně normálním, důvod, proč mu psaní testu vůbec nešlo, byl mnohem složitější, než se ostatním mohlo zdát.

Cestou městem Amenadielovi přišla zpráva o konající se slavnosti v Luxu, na které nesmí chybět. Pokud se konala v Luxu, mohl za tím být jedině Lucifer. Vrátil se. Kéž by tak učinil jen o trochu dříve.

...

Lucifer byl vždycky proslulý tím, že uměl dát dobře najevo, pokud se mu v něčem dařilo. Rád v takových chvílích všude chodíval s širokým úsměvem, občas jen tak někomu pro ještě lepší pocit pomohl, ale hlavně přímo zbožňoval, mohl-li se se svým radostmi podělit s lidmi, které měl nadevše rád.

,,Určitě bych se neměla vrátit pro ty druhé šaty? Říkala jsi, že červená mi sluší," promluvila Eva nejistě už při několikátém prohlédnutí svých čistě bílých letních šatů, které si musela doma před odchodem na oslavu převlékat tak přinejmenším desetkrát.

,,Jo, ale tobě se stejně líbí víc tyhle, tak proč bych ti vnucovala něco, co nechceš?" ohradila Maze, načež si od Evy vysloužila krátký polibek na tvář.

U výtahu na ně čekal střet s dalším párem dnešního večera, Lindy a Amenadiela.

,,Dámy. Dovolte abych řekl, že dnes vypadáte opravdu úchvatně." Linda mu okamžitě věnovala dotčený pohled. ,,Jak to že ty jsi mi nic takového ještě neřekl?"

,,A odkdy potřebuješ takové věci slyšet?"

,,Amenadiel se tím jen snaží říct, že vždycky vypadáš bezchybně," ukončila jejich sotva rozběhlou hádku Mazikeen, která se poté k Amenadielovi opatrně přiklonila a zašeptala: ,,Budeme si muset potom promluvit o Michaelovi."

On jen se zkleslým pohledem následoval ostatní do výtahu. Tam mezi sebou neprohodili už ani slovo. Spíš byli zvědaví, co tak úžasného Lucifera přimělo uspořádat večírek a pozvat na něho všechny své přátele. Zemi přeci neopustil poprvé, a o svém návratu se nikomu sám od sebe nezmiňoval, dokud ho pak někdo někde neuviděl.

Jen co se dveře rozsunuly vyběhla na ně naprosto rozjatřená Trixie. Na sobě měla tmavé džíny, bílé tričko s motivem kočičky ležící na zádech, a přes to velmi slušivou džínovou bundu. ,,Už jste dorazili!" Bylo hezké vidět ji opět veselou a plnou radosti žít zase naplno, ale je popravdě zajímalo něco poněkud jiného.

,,Lucifer a Chloe jsou už tady?"

Trixie se na Maze záludně zakřenila, jako kdyby to mělo být nějaké tajemství. Vtom se však od ložnice ozvaly čísi pomalé kroky. Všichni rázem zpozorněli.

On ji měl zlehka zavěšenou za rámě, zatímco ona měla ruce zvolna spjaté před sebou a stydlivě se culila jako zblázněná. Slušelo jim to.

,,Takže co se stalo, že jsi nás sem všechny musel takhle náhle svolat?"

Lucifer nechal Chloe odejít kousek na stranu, a několika dalšími kroky se poté dostal do středu místnosti.

,,Pro začátek bych... chtěl říct, že to kde teď jsem, vše co jsem dokázal, nic z toho bych nezvládl nebýt vás všech, co tu teď jste. Většina z vás ví, kým jsem byl, ale všichni včetně mě samotného se asi shodneme, jak odporně jsem se ke svému okolí choval... a často tak zcela ignoroval to nejdůležitější ze všech," ohlédl se na Chloe stojící opodál. ,,Já tu chci být pro tebe, chci, abys už nikdy nemusela mít strach, jestli na tebe budu mít kvůli práci čas. Pravý důvod toho, proč jsme vás sem pozvali, byl že s Chloe budeme mít dítě... ale pravda je taková, že jsem jen chtěl, abyste mohli být součástí okamžiku, který všechno změní. - Chloe Deckerová, uděláš ze mě tu nejšťastnější nebeskou bytost ve vesmíru, a vezmeš si mne za muže?"

Jak všichni už nejspíš víme, dnes vyšla poslední série, která nějak skončila. Tento příběh ale ke konci ještě nedošel. Stále mám v hlavě spousty nápadů, které bych zde chtěla ztvárnit, proto s tím budu ještě nějakou dobu pokračovat. Do komentářů mi můžete napsat, jak se vám příběh zatím líbí, a jestli je lepší nebo horší než poslední díly Lucifera, popřípadě v čem. Já se prozatím s vámi loučím a přeji hezký víkend!