Lucifer: Druhá šance [DOKONČENO]

14. Risk o holý život

Amenadiel domů dorazil večer po osmé hodině vyčerpaný a velmi rozpolcený. V hlavě měl tolik otázek, ale ty se všechny s pohledem na Michaela sedícího vedle Lindy na gauči rázem rozplynuly v pouhé zapomnění, a on se nechal znovu přemoct tou hroznou nenávistí.

,,Co tady sakra dělá on?!"

Michael měl svůj pohled namířený přesně tak, aby ho jeho rozhněvaný bratr nemohl vidět, zatímco Linda stále seděla vedle, a přemýšlela, jak to celé vysvětlit, aby tím nevyvolala ještě větší rozpor.

,,Nejprve se uklidníme, ano? Michael si sem jen přišel promluvit, a kdyby chtěl někomu ublížit, oba víme, že by to už dávno udělal."

,,Promluvit si o čem?"

Linda vrátila pozornost zpět k muži vedle sebe, který měl stále oči nešťastně sklopené k zemi.

,,O Elle. Musíme ji najít."

,,Ellu? Proč zrovna ji?"

,,Včera ráno měla tu nejhorší autonehodu, kterou jako zázrakem jako jediná přežila, bez jediné popáleniny nebo odřeniny. Vám to nepřišlo vůbec zvláštní?"

,,No, ano, samozřejmě, že nás napadlo, že je na tom něco zvláštního, ale ona říkala, že z toho auta stihla vyskočit... Nebo ne?" Michael se na něho s kamennou tváří podíval. Chystal se mu to říct, pěkně popořadě tak, jako Elle, ale neměl dostatek odvahy. Už tak si prožil dost velkou bolest, když vše řekl Lindě. ,,Mám jisté podezření, že Ella ve skutečnosti není jen obyčejný smrtelník. Je to anděl. Díky tomu mohla jenom tak přežít tu nehodu."

,,Anděl? Ella? O tom bychom ale už věděli, ne? Jak - jak jsi k tomuhle vůbec přišel? Jak si tím můžeš být tak jistý?"

,,Takže ty mi nevěříš. No jistě. To jsem mohl předpokládat," zvedl se Michael uraženě z pohovky.

,,Ne, to teda nevěřím, Michaele. A víš proč? - Každý, kdo ti někdy v minulosti věřil, za to zaplatil, každý. - Ellu najdu zítra sám, a promluvím s ní, ale ty se k ní ani nepřiblížíš. Nedovolím, abys život zničil i jí."

Dotyčný se ohlédl k východu. Teď ho potřeboval víc než cokoliv jiného na světě, cestu ven, daleko ode všech, kde by se už nemusel o nic starat. Nemusel by se zajímat, zda mu ještě někdo věří nebo ho chce zabít.

Linda jen mlčela a nevěřícně přihlížela další hádce dvou bratrů. Nesnášeli se tak moc, že spolu už nedokázali ani normálně o ničem mluvit. Bylo to smutné, leč zcela logické. Michael za si tyhle útrapy koneckonců mohl sám. Kdyby se uměl ovládat, kdyby místo hlavy používal častěji své srdce, kolik lidí by ušetřil těch strašlivých obav a ještě hrozivějších překážek.

,,Jsi v pořádku?" přiběhl Amenadiel ihned k Lindě. Když naposledy s Michalem mluvila, netrvalo to zrovna krátký čas, než s ní potom kdokoliv dokázal zase rozumně mluvit. Jí však do řeči příliš nebylo.

,,Mohl sis s ním promluvit."

,,Lindo, sama přece víš, že s ním jen o něčem vést řeč tě může dostat do pořádaných problémů."

,,On se změnil."

Amenadiel od ní zklamaně odvrátil pohled, a jí bylo hned jasné, že od svého názoru zřejmě jentak neustoupí.

,,Jsem unavený. Půjdu si radši už lehnout, a ty bys měla také."

...

Ráno Amenadiel vstal schválně brzy, a to rovnou ze dvou důvodů: potřeboval najít Ellu dřív než Michael, a chtěl se za každou cenu vyvarovat konverzaci s Lindou. Po tom, co si mezi sebou ten večer řekli, by to nemuselo být úplně to nejlepší. Rychle se převlékl, vypil jeden plný hrnek kafe a vyrazil. Jenže pak se přeci setkal s dalším zádrhelem.

,,Co tady sakra ještě děláš?" procedil zkrze zaťaté zuby na Micheala stojícího na cestě u domu Lindy.

,,Čekám tu na tebe."

,,Tys nepochopil, že už s tebou o ničem diskutovat nehodlám?"

,,Ale ano, pochopil. Já jen potřebuji najít Ellu."

,,Michaele, odejdi, a už sem ani za Ellou nikdy nechoď, nebo tě vlastníma rukama zabiju." Aby mu ukázal, že to myslí skutečně vážně, výhrůžně do Michaela strčil, až mu málem něco zlomil, a pak ho nechal se rozhodnout mezi přežitím a brzkou smrtí. O Lindu již takový strach neměl, jelikož byl z včerejšího dne zcela přesvědčený, že se o sebe umí sama postarat. Michael byl navíc ve značném oslabení, a rozum mu nechyběl. Musel přeci vědět, že kdyby se o něco pokusil, nikdo by s ním už žádné slitování neměl.

Najednou na Michaela někdo zavolal.

,,Nepotřebuješ někam svést?" Nad touto štědrou Lindinou nabídkou si nebyl úplně jistý. Stále se kolem sebe ohlížel, zda odněkud na něj znovu nevyskočí nějaký sourozenec s cílem ho roztrhat na kusy, ale zdálo se, že nic takového už se nejspíš nestane, a tak jen pokorně přikývl.

,,Ty necháš své dítě jentak o samotě doma?" zeptal se, chystajíc nastoupit do auta, ale v tu chvíli Linda právě přibíhala s malým Charliem opřeným přiťuknutým ke hrudi. Najednou měl sto chutí své rozhodnutí zase ihned změnit.

Linda jej v rychlosti obešla, aby mohla Charlieho uložit do dětské sedačky na zadní sedadlo, až poté se rozešla k místu řidiče.

,,Mohla bys mne zavést na místo, kde bydlí Ella?" hlesl Michael trochu zdrženlivě, jakmile se posadil na místo spolujezdce. Pořád myslel na všechny ty děsivé věci, které by mu Amenadiel udělal, kdyby tam s nimi zůstal, ale jestli si potřeboval něco vyřešit, tohle bylo pro něho absolutní prioritou.

,,Promiň, že se tak najednou ptám, ale proč jsi mu to neřekl?" položila mu Linda po pár minutách cesty autem otázku, na níž doufal, že se nezeptá vůbec.

,,Slyšela jsi ho, nebo ne? Jestli se k ní jen přiblížím, zabije mě. Co by mi asi udělal, kdyby zjistil, že je to moje dcera?" odvětil zarputile, sledujíc stále přicházející a zase mizející objekty za oknem auta. V tuto chvíli v podstatě už neměl co ztratit, ale svého života si cenit přesto ještě pořád uměl.

,,Jednou se to ale dozví a stejně tak taky Lucifer, na to by ses měl připravit."

Lucifer - toho upřímně doufal, že už neuvidí nikdy. Potom, co mu všechno udělal, porazil v boji o pozici Boha, znemožnil před celou rodinou a usekl křídla, zase se s ním setkat bylo to poslední, oč by mohl Michael stát.

,,Řekneš mi někdy vůbec, proč se s Luciferem a vlastně se všemi sourozenci tak moc nesnášíš? Já chápu, že jste velká rodina, a jste všichni nesmrtelní andělé a tak, ale pořád jste přece rodina, která by se měla mít ráda, měla by si dokázat odpouštět a pomáhat si. "

,,Doktorko..." zarazil ji nuceně, jelikož na tohle tak úplně zrovna neměl náladu, ,,jestli si myslíte, že je to tak snadné, tak máte o světě zjevně dost mylné představy." Když dorazili před Elliin dům, ještě před vystoupením téměř neslyšně dodal: ,,Kdyby všechno šlo tak snáz, žili bychom ve zcela jiném světě. - Čekat tu na mě nemusíte. Já už to zvládnu sám."

Čím se však dostával blíže k jejímu domu, tím více si přestával věřit. Při tom se modlil ke svému bratrovi, aby ho tam nezastihl rozzlobený Amenadiel, a neudělal přesně to, před čímž ho předčasem varoval.

Nejprve zkusil zaklepat. Nikdo se ale neozýval, takže nezbylo nic, než použít hrubou sílu, zámek prolomit, a dovnitř se vloupat.

Všude bylo tak čisto a uklizeno - tedy v chodbě to tak vypadalo, pak vstoupil do obýváku, a už litoval, že se sem rozhodl jít.

Po pár minutách rozhlížení narazil na Elliinu nástěnku s různými poznámkami, pohlednicemi a fotkami svých přátel a rodiny. Jedna z pohlednic měla na sobě napsanou adresu.