Lucifer: Druhá šance [DOKONČENO]

29. Mlč nebo zemřeš

Ella se pro jistotu ještě jednou poohlédla za levé i pravé rameno. Všude samý klid a ticho. Jakmile co i přes opakované dohady donutila Michaela, aby ji nechal, odebrala se na balkón, kde doufala v plné očištění všech těch těžkopádných myšlenek.

Při vrácení pohledu před sebe jí otřásl menší šok.

,,Promiň, ale dneska nemám náladu si s tebou povídat."

,,Povídat si nemusíme. Všechno jsem už slyšel i věděl. A na rozdíl od svého dvojčete i pochopil. Nejen on tě totiž už nějakou dobu sleduje," protáhl si havran svá dlouhým letem oslabená křídla. Tento den Chloe následoval kam se jen dalo, a ačkoliv jej tahle činnost začínala pomalu vyčerpávat, stále v tom nehodlal přestat.

,,Lucifere, chceš vůbec ještě někdy znovu s Chloe mluvit? Držet v náručí své dítě? Zatím to totiž vypadá, že o to moc nestojíš."

,,Já vím co se ti děje, takže ltím, jestli budu mít někdy zase normální ruce a nohy místo křídel a drápů mě zatěžovat nemusíš."

,,Nepleť se do ničeho, do čeho nemáš!" Proč jí tohle musel jen dělat, a přitom nemít žádný strach, že by se mu to mohlo jakkoliv vymstít?

,,Co to děláš?" vyjekla nechápavě, když vletěl zničehonic dovnitř, kde obletěl každý kus svého nábytku i stěny. Z ložnice k výtahu tam a zase zpátky. Ellu už vážně štvalo jak Lucifer pořád odmítal poslouchat. Do toho tu byly také ty zatím pořád nedořešené nepříjemnosti týkající se jejího daru.

,,Nech toho! Měla jsem vás v ptáky proměnit všechny a pak vám urvat zobáky, dokud jsem měla možnost!" Něco takového se nahlas odvážila říct pouze jemu a nikomu jinému. Jen škoda, že to celé zpoza baru všechno slyšel Michael. Poté, co Ella odletěla na jeden ze svých dalších výletů na čistý vzduch, rozhodl se konečně vylézt. Černý havran však nebyl k vidění nikde. Ale on neměl čas příliš otálet. Potřeboval si s někým promluvit, někým chápavým, chytrým, někým, kdo by byl ochotný s tím něco udělat. A proto vyrazil za Chloe Deckerovou. Od Elly byl již dopředu dobře obeznámen, že ji pozměnila vzpomínky i vnímání svého okolí, jen nevěděl v jak moc velké míře.

U sebe doma nebyla, pouze její dcera, Trixie, která jej poslala k Lindě.

Sotva vkročil na cestu vedoucí ke vchodu, už se ho zmocňovala velká záplava obav, zda bude Chloe ochotná ho vůbec vyslechnout. Zabil přece otce jejího ještě nenarozeného dítěte.

V okenním obrazu zahlédl i svého bratra, Amenadiela hrajícího si s Charliem, kterého měla Chloe posazeného na klíně. A vtom si vzpomněl. No ovšem, dnes má Charlie přeci druhé narozeniny, problesklo mu okamžitě hlavou. Minulý týden o tom Amenadiel mluvil dennodenně.

...

,,Michaele, nechci být hrubý, ale sem tě nikdo nezval," pronesl Amenadiel trpce, jen co Michaela Linda pustila dál.

,,Věř nebo ne, ale i má přítomnost zde mě nijak zvlášť netěší. - Přišel jsem s Chloe něco důležitého probrat."

Blondýnka náhle otrhla pohled od rozesmátého chlapečka na svém klíně, přičemž ji na čele naběhly vrásky. Z jeho příchodu zřejmě také neměla žádnou radost.

,,Ty... Ellu znáš," přikročil k ní zlehka, ,,jste přítelkyně. Potřebuji vědět, jestli-"

,,Já myslela, že je to tvá dcera. Proč si nepromluvíš s ní?"

,,Něco je s ní špatně, a já potřebuju zjistit co?"

,,Potřebuješ?"

Linda si opatrovně vysadila k prsoum svého synka. Na obličeji se ze všech sil snažila si udržet pevnou masku vyrovnanosti, ačkoliv uvnitř to v ní vřelo mnohem divočejšími pocity.

,,Ano, potřebuji," zopakoval, a znovu se obrátil na Chloe. Stačilo se jen podívat, a hned bylo nad slunce jasné, že tenhle boj s velkou pravděpodobností nevyhraje. Deckerová v sobě měla vždycky ohromný talent nic jen tak nevzdávat.

,,I kdybych něco věděla, tobě to rozhodně neřeknu."

,,Ale já-"

,,Ne! Jdi," odvrátila od něho znechuceně pohled. A tehdy se rozhodla už Linda zasáhnout. Řešení pokažených vztahů mezi lidmi byla práce přesně pro ni.

,,Chloe, možná, že kdybys ho nechala celou věc pořádně vysvětlit, a ty, Michaele, kdyby ses pokusil aspoň trochu přihlédnout k její situaci, nemuseli bychom se tu vůbec hádat."

Oba se při pohledu na sebe na vzájem nepříjemně zašklebili. To co ji provedl bylo zkrátka neodpustitelné.

,,Zabil mi mého přítele - muže, kterého jsem milovala, a otce dítěte, které teď čekám!"

,,Ten chlap byl jen pošetilý blázen, co se zamíchal do něčeho, do čeho neměl!"

Ta strašlivá vzpomínka, kvůli níž nebyli schopní spolu ani na minutu rozumně mluvit byla všechno možné, jen ne pravdivá. Hněv, jenž Chloe momentálně oplýval tělem se navyšoval a navyšoval, dokud mu plně nepodlehla. Pak popadla svou služební zbraň, jejíž hlaveň namířila na Michaelovo čelo. S ním to však ani nehlo, a tak vystřelila.

Jen tak tak stihl uhnout do strany. Při tom málem skončil na Amenadielovi, zkoprněle přihlížejícím na celou neuvěřitelnou scenérii z gauče.

,,Tak to tedy ne! Chloe, okamžitě skloň tu zbraň! A jestli v tomhle dohadování nehodláte přestat, tak jděte ven!" zvolala přísně Linda, ukazujíc prstem ke dveřím. Na krku ji vyběhly žíly o obličej celý zrudl.

,,Pokud se mi cokoliv stane, soud tě nemine," ohradil Michael přesvědčeně, jako kdyby byl on tím nejdůležitějším v místnosti. Jako jeden z mála také věděl, že Chloe u sebe nosila pistoli s nábojemi, které by mohly ublížit vážně nejen obyčejnému člověku, přesněji ode dne, co se jí sám pokusil zabít. Každé slovo, jenž se odvážil vyslovit mohlo být jeho posledním. Jenže jednu věc tak úplně domyšlenou neměl.

,,To si opravdu myslíš? Nebo jsi jenom tak slepý? Elle na tobě nezáleží, stejně tak i všem tvým sourozencům. Na stanici se nemluví o ničem jiném. ,,Ten Michael je ale pěknej prevít, jak za ní pořád dolejzá, jen proto aby získal zpátky křídla." ,,Měla by ho poslat do jámy. Ať pozná to pravý utrpení," říkají. Pochop to, tady nikomu chybět nebudeš."

Jeho srdce bušilo tak silně, že by se ani nedivil, kdyby mu hrudí proskočilo. Zprvu se smrti vyhýbal jak jen to šlo, následně si přál, aby ho dostihla, a nyní stála tady před ním. Konečně cítil za krkem to studivé mravenčení, přemítání žaludku ze strany na stranu, až se mu chtělo zvracet, teplo zarudlých tváří a potem oroseného čela, i zvláštní bodavý pocit uprostřed hrudi. Řekl-li by ještě něco, zemřel by, kdyby ne, zemřel by stejně.

Oči přeskakovaly z jednoho páru na druhý, nejistota a obavy kroužily vzduchem jako můry okolo noční lampičky.

,,Ven."

,,Co?"

,,Ven!" zopakovala Chloe Michaelovi důrazněji, až to všemi otřáslo.

Venku před domem se postavili opět naproti sobě, a ona v ruce stále třímala svou odjištěnou zbraň. Mezitím uvnitř se Charlie začal radostně smát. Linda s Amenadielem nechápali, dokud k němu nesklonili svou pozornost. Seděl na podlaze, ze zadu mu trčela tmavá křidélka delší o nic víc než on sám, a u něho stál černý havran, jenž se od Charlieho nechal hladit na hlavě jako nějaký pejsek. Chvilkami vždy cosi zakrákal, čemuž se chlapec začal zase smát, jako by mu rozuměl.

,,Bráchja," hlesl žvatlavým dětským hláskem. Lindu s Amenadielem to okamžitě zarazilo. Tohle bylo jeho první slovo. Jak dlouho si přáli, aby jím bylo slovo „máma” nebo „táta”, ale „brácha” by je nejspíš nikdy nenapadlo. Přeci jen Charlie žádného bratra přeci neměl.

Havran znovu zakrákal, a Charlie se opět a naposledy rozesmál, než řekl další slovo. ,,Ella." Poté havran proletěl ven nedaleko otevřeným oknem, kde přistál na hlavni Chloeniny pistole, a zadíval se zpříma do jejích nebesky modrých očí.

,,Chloe, prosím, nedělej to. Já tě miluju."