Lucifer: Druhá šance [DOKONČENO]

21. Když to už nemůže být horší, ...

Chloe opět sklopila pohled ke svému třpytivému prstýnku na levé ruce. Stále si nemohla zvyknout. Její hlava zkrátka odmítala tento fakt přijmout za skutečnou věc.

,,Nelíbí se ti? Stačí jen říct, a-"

,,Lucifere," umlčela jej jemným dotekem na jeho paži, ,,je perfektní. Není nic, co bych chtěla jakkoliv měnit." On se jen lichotivě pousmál, rozhlédnouc po výhledu na překrásné moře před nimi, jenž jim téměř vylidněná pláž nabízela. Bylo to jako sen, sen z něhož se už nikdy nechtěl probudit. ,,Všechno je to tak krásné a dokonalé. Proč mám ale pocit, že jsme na něco zapomněli?" ,,Dana jsi zachránil, rozhodl ses vzdát své nesmrtelnosti a zůstat tu se mnou na Zemi, všechny hrozby jsi přemohl, copak to nevidíš? Konečně se už nemusíme bát ničeho," políbila jej znovu na rty. Avšak poté, co se spolu ještě nějakou chvíli procházeli po pláži, ji znenadání začala přemáhat silná bolest hlavy a břicha. Bolest se s každou vteřinou jen více rozšiřovala do zbytku těla, dokud ji Lucifer nebyl nucen zachytit při pádu. ,,Chloe?" Poté si oba všimli postupně zvětšujícího se krvavého fleku na jejích kalhotech. ,,Něco je špatně," šeptla na něho sýpavě, a po tvářích ji tekly slzy.

Vše co potom následovalo, probíhalo skoro jako ve spomaleném filmu. Lucifer si ani nekontroloval čas, jediné, na čem mu momentálně nejvíce záleželo, byla Ona a jejich dítě.

Do nemocnice dorazil necelých třicet minut po Chloeninu zkolabování. Když si ji doktoři převzali, on zůstal zkoprněle stát uprostřed chodby. Nohy měl přimrzlé k podlaze, a oči hrůzou vytřeštěné. Zatím nikomu nevolal, a ani nevěděl, jestli to vůbec udělá. Předešlý večer všichni byli tak šťastní.

,,Luci. Tady bych tě nečekala." zaslechl odkudsi Azraelův překvapený hlas. Existovalo-li na Zemi nějaké místo, kde se objevoval prakticky den co den, pak to byly nemocnice. ,,Prý ses zasnoubil. To ti přeju." Lucifer stále mlčel. ,,Jo, a mimochodem: čistě náhodou nevíš, kde bych našla Michaela? Znáš ho, pořád se někam schovává."

,,Já nevím, kde je, a vědět to ani nechci. Teď už prosím jdi," hlesl téměř neslyšně.

,,Co se stalo? - Luci, proč jsi tady?"

Náhle z pokoje, kam před pár minutami odvezli Chloe vyšla jedna mladá slečna v bílém plášti. V tváři měla znát značné rozrušení, a někam zrovna pospíchala. Jen dva metry od Lucifera se posléze zastavila, odchytnouc jednoho z procházejících lékařů. Vůbec se neptala, jestli má čas, a rovnou mu něco začala říkat. Brunet pak jen kývl s mírným zaskočením hlavou a kamsi kvapně odběhl.

,,Pan Morningstar? - Vaše přítelkyně ztratila mnoho krve, pokusili jsme se ji stabilizovat... Ale... přežije, to dítě... nejspíše už ale ne. Je mi to líto."

Azrael se zlehka pohl z místa, jakmile sestra zmizela, jen aby blíže poznal Luciferovo momentální citové rozpoložení. Kolem přitom stále probíhaly desítky ne-li stovky doktorů. Nikdo z nich se po nich ani neohlížel. Ani okem necukl k muži, jehož srdce se zármutkem lámalo na kusy.

,,Je to pravda? Vy jste s Chloe čekali dítě? - Promiň. Občas zapomínám brát v potaz cizí pocity. To víš, kdybych měla brečet nad každou mrtvolou, na kterou narazím, asi bych už se dávno sama zabila. - Zase, promiň."

Lucifer ztěžka zavřel oči. ,,Jsme přeci děti samotného Boha. Všichni máme své silné i slabé stránky. Jen já - jsem z nás ten nejhorší. Byl jsem hrozný anděl, Pán pekel, partner, bratr, přítel, bůh... i otec."

,,To dítě kvůli tobě ale přece nezemřelo."

,,To nemůžeš vědět."

Azraelovi lámalo srdce vidět svého nejmilejšího brášku takto zničeného. Sám nikdy nemiloval, takže o to těžší bylo si dokázat představit míru jeho bolesti, ale přesto věděl, že nebude o nic menší, než když mu Chloe umírala v náručí. S pohledem na jeho pomalu vzdalující se záda se posléze otočil k Chloeninu pokoji. To dítě skutečně již mezi živými nebylo. Cítil to.

Vtom ale pocítil další zástavy srdcí, a po nich další a další. Jenže tentokrát nešly tak snadno přeslechnout. Nebyly to totiž obyčejní lidé, kteří umírali. Na zlomeného Lucifera se tedy na chvíli pokusil zapomenout. Aby během jediného dne svět opuštělo takové množství andělů se nestávalo tak často - vlastně vůbec.

...

Ella sjela zrakem k několika tělům padlých andělů ležících všude možně na zčernalé a životem vysáté půdě. Obloha nad nimi měla krvavě rudou barvu. Kvůli čemuž nešlo moc dobře rozpoznat, zda je ráno či večer. Pokud měl někdy nastat konec světa, pak by tohle místo bylo pro jeho počátek perfektní.

,,Běžte pryč, a nechte mne být!" zakřičela s místy přeskakujícím hlasem.

Čtveřice posledních přeživších andělů zkládající se z Meleose, Gabriela, Achiriela a Zadkiela společně ještě s poblázněným Raphaelem, jenž se začínal konečně vracet ke svému ztracenému rozumu náhle přestali mezi sebou bojovat. S kamennými tvářemi pak vzhlédli vzhůru a odletěli zpět domů. O své padlé bratry a sestry se již nadále vůbec nestarali.

Ella zlehka pootočila hlavou, jen aby se nemusela dívat na mrtvá těla svých zabitých strýců a tet. Tehdy si nemohla nevšimnout čehosi obrovského a šedého za svými zády. Byla to křídla. V tom všem zmatku, který před okamžikem skončil je nejspíš nějakým nevědomým rozhodnutím roztáhla. Tak hebká a velká. Nádhernější věc snad ještě nikdy neviděla.

,,Takže to ty si tu chceš hrát na druhýho Michaela, jo? Vraždíš koho si jen usmyslíš a ničíš co se ti jen zlíbí?"

,,Ray Ray?" vydechla Ella zaraženě. Vypadala i mluvila úplně jinak, než si ji pamatovala.

,,Ray Ray? Jsem Azrael. Ray Ray mi říkají jen mí nejbližší přátelé, a to ty rozhodně nejsi." Stála přímo uprostřed té hromady mrtvých těl svých sourozenců. Krví měla zašpinělé boty i kraje dlouhé černé róby, jež měla na sobě.

,,Tys mi lhala. A já myslela, že jsme byly kamarádky, co si navzájem důvěřují."

Azrael se zpočátku tvářil velmi zmateně, ale pak si vzpomněl. Ona chtěla, aby si vzpomněl.

,,Probůh... Ello?"

,,Nic neříkej, jen mě poslouchej. Chci, aby byl dokonce zítřejšího dne Michael mrtvý. Je mi jedno jak nebo kolik svědků u toho bude. Prostě to udělej."

,,Ello..."

,,Udělej to, pro mě, prosím."

Azrael se nejistě podíval na svou dýku, kterou mu Lucifer nedávno vrátil. Od jejího posledního použití uplynulo už příliš mnoho let. Doufal, že to znovu nikdy neudělá.

,,Proč bys ho chtěla zabít?"

,,Protože mi zničil život."

Najednou obloha ještě více zčervenala, a poté z ní začaly padat drobné kapky krve.

,,Mohla bych ti pomoct."

,,To oni taky říkali," rozmáchla se zvolna rukou k tělům ležícím u jejich nohou, ,,ale ve skutečnosti se mě chtěli zbavit, protože byli přesvědčení, že se mi už pomoct nedá. To, kým teď jsem je jen Michaelova vina, a já chci, aby za to nesl následky."

Přes krvavý déšť, jenž každou chvíli sílil šlo sotva vidět na krok. Ale takhle byla ona spokojená. Chtěla, aby z ní šel strach a respekt. Chtěla, aby jí už nikdy nikdo znovu neublížil.

Azrael zklamaně svěsil hlavu, a než se vydal uposlechnou Ellyin strašlivý požadavek, ještě dodal: ,,Nevím, jestli o tom už víš, ale Lucifer dnes s Chloe přišli o dítě. Oba budou potřebovat někoho, s kým by si mohli promluvit, a kdo by je aspoň ušetřil trochu od té těžkosti, kterou ještě nějakou dobu určitě oba budou cítit. - Slib mi, že to aspoň pomyslíš."