Lucifer: Druhá šance [DOKONČENO]

18. Nikdy se neptej na nic, co nechceš vědět

Lidé na Zemi to nikdy neměli v ničem jednoduché. S každým rokem vymýšleli nové věci, ale také vytvářeli další důvody k dohadům a neshodám, a ty vedly následně k mnoha válkám, které způsobily mnoho smrtí. Samozřejmě že nastaly občas určité chvíle, kdy se někteří andělé rozhodli sestoupit dolů z nebes a pozměnit nějaké události, jen pro vyšší dobro všech, kterým by ona událost mohla ublížit víc, než by bylo nutné. A někdy je naopak něco tak moc zaujalo, že jim nestačilo jen sestoupit, ale rovnou vyhledat příčinu problému a kompletně ji zlikvidovat, což vzhledem k této situaci bylo trochu těžší.

Ella nepatřila k obyčejným lidem, byla součástí jejich rodiny a k tomu měla vůbec jeden z těch nejnebezpečnější chci božských darů - schopnost kdykoliv pozměnit realitu dle svých potřeb a nálad.

,,Nemůžeme přece za ní jen tak přijít, a riskovat tak, že něco udělá i nám. Jsme poslední bytosti, kteří si jí pamatují," rozmáchl rukama rozpolceně Saraqael.

,,Ale něco udělat musíme. Nevím jestli si to uvědomujete, ale ona to udělala v podstatě úplně nechtěně. Co udělá, pokud něco bude opravdu chtít. Až jí někdo něčím naštve nebo jí řekne, že by na Zemi už nadále žít neměla?" namítl Zadkiel.

Ostatní vypadali dosti zklíčeně, a aby taky ne. Zhruba před dvěma dny jim Gabriel prozradil, že zaslechl jistý rozhovor mezi Michaelem a Ellou, v němž padlo pár slov o tom, co je Ella zač, a jen před hodinou se do nebe vrátil Jophiel, který z nějakého důvodu vůbec nevěděl o kom je řeč.

Vtom se Saraqael začal kolem sebe zběsile otáčet.

,,Kde je Raphael?"

,,Odešel," odvětil poněkud nezaujatě Achiriel. Jejich starší bratr Raphael totiž nikdy na takto plané dohady příliš nebyl. Místo toho raději konal napřímo a plán vymýšlel za pochodu. Jen díky tomu se mu jeho sourozenci s ničím nikdy příliš nesvěřovali, jelikož chtěli zamezit, aby jejich problém Raphael nijak více nezhoršil.

...

Ella se zrovna chystala ke spánku, když se ji do hlavy nahrnuly zpátky vzpomínky na to, jaké to byly časy, když ještě žila u své rodiny. Bratři potají kradli ze sklípku otcovo pití a matčiny cigarety, otec ji nikdy nepřijmuj jako dceru, a pak tu byla matka. Ta matka, která by se jí už jako malého namluvněte nejraději zbavila, ta matka, co jí nikdy neřekla, kdo je její otec.

Po zdlouhavém dumání, zda i její rodina na ni zapomněla, nakonec popadla telefon, a vytočila číslo člověka, s nímž naposledy mluvila při svém rozhodnutí, že se odstěhuje do L.A., a to právě příčinou způsobu chování od její rodiny k ní.

,,Ano?" Byl to Ellyin bratr Carl.

,,Je tam Elizabeth Belloková?"

,,Vy to nevíte?"

,,Co nevím? - Co se stalo?"

Zpočátku mluvil o takových těch nepodstatných věcech, kdo vůbec Ella je, a odkud zná jeho matku, že on není zvyklý každému povídat o svých věcech v rodině. Ale to Ella slyšet nechtěla. Věděla, že ve skutečnosti se tomu tématu snažil za každou cenu vyhnout.

,,Jak dlouho to je, co jsem tě naposledy slyšela brečet?"

,,Prosím?"

,,Jsem její známá. Poprvé jsme se poznali v tom baru, kam tak ráda chodívala, než se vdala."

,,Fajn, tohle bude pro vás asi trochu šok, tak se připravte. - Ona..." Než stihl onu zdrcující zprávu dopovědět, Ella si telefon na krátko odtáhla od ucha, a pohlédla na svou levou ruku, která se až na kost třásla.

,,Kdy?" promluvila po delší tiché pauze.

,,Dnes odpoledne."

,,Díky, že jste mi to řekl. Přijměte prosím mou upřímnou soustrast," odvětila zcela vyklidnělým hlasem. Jako by z ní někdo vysál všechen cit a emoce. Neměla důvod se cítit smutně nebo mít vztek, jelikož svou matku nikdy ve skutečnosti doopravdy ráda neměla, jediná věc, jenž ji trápila, byl důvod, proč by se její matka sama zabíjela. Něco Elle říkalo, že to souviselo s Michalem, který po ní předčasem shodou náhod pátral a vyptával se na ni. Co když ji našel, a ona to snesla tím nejhorším možným způsobem?

Mohl za to Michael? Možná ano, možná ne, možná to všechno, co se právě kolem ní dělo, byl jen jeden velký omyl, který si pro ni osud připravil.

,,Sakra," vydechla rozčileně, načež ztrápeně zaklonila hlavu, a rukama praštila tvrdě do peřiny. Jestli za to opravdu mohl Michael, tak mu způsobí mnohem větší bolest než Lucifer nebo kdokoliv jiný předtím. Ačkoliv si se svou rodinou tak dobře nerozuměla, stále ji jako rodinu milovala.

,,Takhle zemřít neměla. Dan neměl nikdy zemřít." Pak peřinu prudce odhrnula a posadila se na kraj postele. V pokoji svítila pouze malá lampička na nočním stolku, jinak byla většina pokoje zahalena v pološeru až úplné tmě. ,,Já chci aby žili. Chci, aby se všichni, na kterých mi kdy záleželo a oni umřeli, zase vrátili." Na chvíli zavřela oči, a pokusila se představit všechny ty tváře, jenž si skoro už nepamatovala, natož jak zněl jejich hlas.

,,Takhle to nefunguje," protrhl ticho zničehonic úplně cizí muž stojící za Ellou. Měl krátké černé vlasy, světlejší pleť, a na sobě oblečení jako z minulého tisíciletí.

,,Kdo jste?"

,,Někdo, kdo ti jen přišel pomoct."

Ella si podivného cizince pořádně prohlédla velmi nedůveřivým pohledem a znovu se zeptala: ,,Kdo jste?"

,,Tvůj přítel."

,,Jak můžete být můj přítel, když vás ani neznám?"

,,Já - jsem tvůj strýc, archanděl Raphael."

,,Jak to...?"

,,Kromě Amenadiela a Lucifera to vědí už všichni andělé. Gabriel zaslechl tvůj nedávný rozhovor s naším bratrem, Michaelem. - Přišel jsem tě odvést do Silver City, tady zůstat nemůžeš," přistoupil k ní o několik kroků blíž. Ona ale před sebe rychle natáhla ruce. Nechtěla, aby se jí jen dotkl, nechtěla jít nikam.

,,Proč sis přála, aby tě tady na Zemi nikdo neznal?"

Ella neodpověděla jediné slovo. Pouze odešla do vedlejší místnosti, kde rozsvítila další lampičku.

,,A - kdybych s tebou šla, co by se dělo pak? Proměníte mě v mlhu? Odsoudíte do věčného zatracení?"

,,Ne, ne. Podívej, já vím, že ještě pořádně nevíš, jak tvá moc funguje, a také vím, že tvůj otec je jeden z těch nejsložitějších andělů, které znám, takže?"

Tohle mohla čekat. Že někdo z těch nahoře něco uslyší nebo zahlédne, a ona tak už nikdy nebude mít žádný klid. Ale zde mezi obyčejnými lidmi by stejně nikomu nechyběla, a svoji moc se potřebovala naučit ovládat. Na další setkání s Michaelem zatím nebyla připravená, a z Lucifera, jako Boha měla strach. Souhlasit s Raphaelovou pomocí by na jejím místě byl určitě rozumný krok. Přesto nechtěla být omezována. Měla své sny a plány, kterým by ostatní nerozuměli, takže se na Raphaela jen skromně usmála, a pronesla svou naprosto upřímnou odpověď.

,,Díky za nabídku, ale já tu zůstanu... A ty mi budeš pomáhat po mém boku."