Lucifer: Druhá šance [DOKONČENO]

20. Za hranicemi možností

,,Ano. A ráda."

Lucifer se celý v rozpacích rozzářil, zlehka uchopil její levou ruku, a nasadil ji prstýnek.

,,Jsi si tím jistý?" zeptala se, hned jak spustila ruku s prstenem zpět k tělu. Bylo skvělé, že se k tomu konečně odhodlal, že konečně myslel i na něco jiného než své problémy, ale ve vzduchu přesto ještě stále visela jedna neobjasněná věc. ,,Jako Bůh přece-"

,,Chloe," přiložil ji svou teplou dlaň na tvář, ,,říkal jsem ti přece, že až se vrátím už tě nikdy neopustím. Jen kvůli tomu, kým jsem byl a kým jsem nyní, nemůžeš být nikdy v bezpečí, a to já nechci. Proto jsem se rozhodl s tím navždy skoncovat."

,,Co to tu povídáš?" vmísil se do jejich dojemného momentu náhle Amenadiel. I ostatní byli zvědaví, kam tím Lucifer mířil.

,,Už nechci být Bůh. K tomu, aby vesmír fungoval, boha vůbec nepotřebuje, ale čas a prostor. Nebojte, někdo se časem určitě najde, ale do té doby bychom si snad konečně mohli zvyknout na to, že svůj život bychom si měli řídit sami. - Odteď se proto navždy zříkám své funkce Boha, chci být jen prostým mužem, který bude milovat ženu svých snů a vést s ní prostý rodinný život jako každý obyčejný člověk zde na Zemi."

Mazikeen si náhle hlasitě odkašlala. Sama už věděla, že je nejspíš dost pozdě onu věc vyzdvihávat na povrch, ale pokud to nikoho stále nezajímalo, něco udělat musela. ,,Já nevím, jestli jsem jediná, koho to napadlo, ale uvědomujete si, že je tu mezi námi ještě pořád jedna osoba, který jsme ještě pravdu neřekli?" poukázala na Trixie směle pohupující se na barové židli. ,,Já už to ale vím. Vždycky jsem to věděla. To že některým to trvalo pochopit tak dlouho je vaše věc." Sebevětší snaha o větší pocit zaskočení byla v této situaci už poněkud zbytečná, a tak se místo zmatení v místnosti brzy rozlehla veselá hudba. Všichni se smáli a v duchu toho nejvyššího blaha nechávali unášet tou krátkou chvílí, kdy záleželo jen na jejich velkém štěstí, které jim budoucnost měla přinést.

Jakmile měl už každý kromě Chloe a Trixie v sobě pár drinků, příčinou čehož své okolí vnímal tak z poloviny mozku, Maze využila příležitosti a odchytila si Amenadiela, kterého zatáhla na opuštěnou terasu.

,,Tak o co jde s Michaelem?"

,,Luciferovi nebo komukoliv ani muk. Tohle teď budeme muset vyřešit sami. - Michael dneska navštívil jednu ženu. A ta během jeho návštěvy umřela." Amenadiel na ni v okamžení vytřeštil oči. ,,Tvrdil, že se prý zabila, ale... pak najednou plácal něco že to zavinil on, a že udělal hroznou chybu."

,,Takže se zabila kvůli němu."

,,Nejspíš. Ale to není všechno. Když jsem tam k nim vtrhla, Michael držel její tělo a... brečel."

,,Michael? Že brečel?" Nechtěl tomu věřit, což mohla Maze čekat. I ona by tomu na jeho místě nevěřila, kdyby to neviděla na vlastní oči.

,,Chtěla jsem ho k vám přivést, ale utekl mi."

,,Jak ti proboha mohl jen tak utéct?!" Tím na ně Amenadiel přilákal jen nežádoucí pozornost ostatních. Proto se radši rozhodli tento rozhovor nechat na později a především do vhodnějšího prostředí.

Jak oslava postupně pokračovala dál, s tím se také prohlubovala Ellyina posedlost získat a zachránit Chloenino zatím nenarozené dítě. Nepřála si jí však ublížit, to v žádném případě. Jen si přála ušetřit dítě těch všech ztrastí, kterými si ona musela projít.

...

,,Já už ti ale řekl, co máš udělat. Ty mě jenom neposloucháš," ohradil zprotiveně Raphael, s nímž se Ella vydala na to nejopuštěnější místo planety - poušť. Protože ještě ani nevěděla, jestli má vůbec nějaká křídla, musela se spoléhat na svého strýce, Raphaela, kterého nyní měla zásluhou svého daru měnit realitu pod svou kontrolou. Ať jej požádala o cokoliv, on musel pokaždé poslechnout.

V tuto chvíli se pokoušela své schopnosti plně pochopit pomocí klidné meditace, kterou ji Raphael poradil, ale na to byla příliš netrpělivá.

,,Tys mi asi nerozuměl, když jsem říkala, že to potřebuji co nejrychleji."

,,Tak hele, každý anděl má nějaký dar, a každému z nich včetně mě ho trvalo pochopit nějakou dobu. Někomu to zabralo sotva pár hodin, a někdo se ho snažil ovládnout celá staletí. Co jsme ale měli všichni společné, byla trpělivost."

Ella rozmrzele odvrátila pohled do prázdné pouště rozprostírající se všude kolem nich.

,,Smím vědět, proč s tím tak moc pospícháš?"

,,Jen chci zachránit život jednomu dítěti, dřív než bude moc pozdě. Ale obávám se, že to asi nikdy nedokážu, jelikož jsem nedokázala zachránit ani svojí matku."

Raphael se na ni se soucitným pohledem podíval. Ale než stačil něco dalšího říct, z nebes se začali slétávat jeho sourozenci, kteří ho už přes několik hodin všude postrádali. Bylo jich kolem desíti, zbytek měl pravděpodobně na práci něco důležitějšího. Andělé si již od nepaměti dělali jen to, co sami za sebe uznali za nezbytné, proto na ně polovina lidí na Zemi věřila zatímco ta druhá vůbec.

První se slova ujmul archanděl Gabriel.

,,Raphaeli, co to děláš?"

,,Já jí pomáhám. Je to přeci má neteř."

,,Měl jsi ji přinést k nám do Silver City," pronesl Saraqael s výrazně naštvanějším výrazem.

Celá zem se znenadání otřásla. Písek se začal měnit v černé kamení a rostliny uvadat.

Andělé ihned přesunuli své pohledy k znatelně rozrušené Elle. Jako by se měla každou chvíli na místě zhroutit, ale co poté doopravdy nastalo, bylo trochu děsivější.

,,Ello, přísahám, že nikdo z nás ti nechce ublížit. - Prosím," nastavil k ní rozevřenou dlaň Meleos. V očích se mu zračila jeho poslední naděje, kterou se v sobě pro ni pokoušel ještě udržet. Přesto mnozí, co tam s ním přišli od naděje už začínali pomalu opouštět.

,,Raphaeli, nenech je aby mne odvedli."

Jmenovaný pouze přikývl, načež roztáhl svá obrovská bílá křídla. ,,Raphaeli?" Gabriel byl jeho jednáním zcela ochromen. Takhle jej viděl úplně poprvé. ,,Ella zůstane zde. S vámi půjde ledatak přes mou mrtvolu."

Meleos ještě s několika dalšími anděly se začali připravovat k útoku, jenže pak zasáhl Duma, anděl ticha a udržovatel klidu a míru. Války, boje, hádky, to vše nesnášel víc, než cokoli jiného. A jelikož jako jediný nebyl schopný mluvit, musel se postavit přímo do středu dění, aby zamezil hrozícímu střetu mezi svými drahými sestrami a bratry.

,,Duma má pravdu. Nemusíme přeci každý rozpor vždy řešit jen násilím," podotkl Saraqael, ale bohužel byl spolu s Dumou jediným, který to dokázal dát najevo a stáhnout křídla. Milost a rozum v takový moment stály určitě za uvážení. Raphael byl jejich silným zastáncem při každé hádce či v bitvě. Avšak nyní měl mysl slepě omámenou nezlomnou loajalitou k Elle, své nejdražší neteři. Vše, jenž z něho dříve dělalo patrona zdraví, vzdělání a života jako takového, vše bylo už jen minulost. Teď žil přítomností.

Sotva se Duma stačil znovu nadechnout, hrudí mu projela Raphaelova ostrá dýka.

,,To ne," vydechl zděšeně Saraqael.

,,Ello, vidíš co děláš? Prosím, pojď s námi, dokud máš ještě možnost!" Ona si s uslzelýma očima a nátlaku té největší zoufalosti zakryla křečovitě obě uši, a rty zkousla až do krve. ,,Ne, nechte mě být. Já nechci, abyste už za mnou chodili, já nechci, abyste se o mě starali, já si jen přeji, aby... se to dítě radši nikdy nenarodilo."