Winter Power (Avengers FF)

8. Trénink

     Winter si v pokoji udělala místo. Přisunula malý stolek a sedačku pod okno. Okenní tabule už upravila tak, aby pohlcovaly UV záření, nechtěla riskovat, že jí to světlo ublíží, když si vyměnila skafandr, ve kterém byla až doteď, za tenčí kombinézu, která udržovala její tělesnou teplotu.
     Skafandr byl totiž rozbitý, proto propouštěl chlad do ovzduší kolem ní.  Nový oblek byl tenčí a propouštěl více světla, ale zatím byla schovaná v pokoji, takže světlo nebylo problém.
      Winter chtěla trénovat své dovednosti, protože umělá jen pár kousků, co se naučila ještě v laboratořích. Postavila se před skleničku, co nechala stát na stolku a vylila její obsah na zem doprostřed pokoje.       Postavila se před kaluž, zvedla ruce a voda tak vzlétla do vzduchu. Poté ji proměnila jako kouzlem v páru. Tu pak znovu zkapalnila, ale když zkoušela vodní kapku zmrazit, voda se vlivem gravitace vylila dolů na zem.
Zkoušela to ještě několikrát, možná až příliš mockrát.
     Po namáhavém tréninku bylo její tělo vyčerpané. Lehla si na pohovku a nechala své tělo  odpočívat. V hlavě ovšem ustavičně přemýšlela, proč nedokáže vodu zmrazit, a proč se jí podařilo zrcadlo ve výslechové místnosti obalit námrazou.

                                   ~~~

    „ Čau Nede!” zavolal Peter na svého nejlepšího kamaráda.
    „ Ahoj! Petre, neopravil bys mi mobil? Spadl mi do kaluže, když jsem šel z domu, není vodotěsný. Přestal fungovat, myslel jsem, že to dokážeš opravit,” sdělil svůj problém kamarádovi.
     „ Já nevím, vypadá dost rozbitě,”
     „ Vážně ho nedokážeš spravit?” povzdychl si.
     „ Ale znám někoho, kdo to možná dokáže,”

                                 ~~~

     „ Pane Starku?” hledal Peter svého mentora.
    „ Ano, mladej? Co potřebuješ?
    „ Kam zmizela Winter?”
    „ Co jí chceš?”
    „ Kamarádovi spadl mobil do vody, a tak jsem doufal, že ji dokáže vyndat, nebo jak to mám říct,”
  

                                 ~~~

     Winter znovu zkoušela vodu proměnit do pevného skupenství. To se jí však nedařilo, voda vždy spadla. Začala proto zkoušet něco jiného, z vody vytvarovala tenké pramínky a zkoušela s nimi manipulovat. Bylo to velice namáhavé, ale začínala se pomalu zlepšovat. Neměla nikoho, kdo by ji učil, tak se snažila si každý pohyb zapamatovat, a když se něco nepovedlo a příště jej už neudělat.

     „ Winter?” zaklepal na odemčené dveře jejího pokoje Peter.
Winter měla zrovna práci s vodními cestičkami, které jí proudily nad hlavou. Jakmile Peter zaklepal, lekla se a voda ji zmáčela.
     „ Omlouvám se, že jsem tě vyrušil, to jsem nechtěl,”
     „ Ne, to je dobrý, potřebuješ něco?” snažila se uklidnit Petera který měl zřejmě výčitky z promočené Winter.
     „ Ne... Vlastně jo. Páni cos' to dělala s tou vodou? A taky... Ty máš vlasy? Nemohla bys mi s něcím pomoct?” blekotal a snažil se srovnat si v hlavě myšlenky.
Winter se na něj zmateně dívala. Ještě nikdy neslyšela člověka tak vyvádět. Možná byl zmatený z jejího vzhledu. Teď jí totiž jemné krátké bílé vlasy s tyrkysovými odlesky spadaly na ramena. Když se viděli naposledy, měla ještě kombinézu, která vlasy schovávala.
     „ Máš teď čas?” vyklopil ze sebe nakonec.
     „ Asi ano?” nechápala.
     „ Myslíš, že bys to dokázala opravit?” vytáhl z kapsy promočený mobil a ukázal jí ho. Nechápavě se na tu placku dívala.
     „ A co to má být?” ukázala na krabičku.
     „ To je telefon, ale natekla do něj voda a přestal fungovat. Nedokázala bys ji nějak vyndat?”
Opatrně vzala mobil do rukou a otáčela jej.
Beze slova odnesla mobil ke stolku u okna a posadila se. Peter se váhavě posadil na pohovku.
    Winter  se na krabičku ještě chvíli dívala, pak nad ni zcela ruce a opatrně začala pohybovat prsty. Z drobných otvorů v mobilu vytáhla pár kapek vody.
      „ Nejsem si jistá, jestli ještě bude fungovat. Potřeboval by vyměnit baterii a pár dalších součástek, možná bych to mohla opravit. Mám u sebe pár zbytečných věcí,”
    „ Jak jsi to poznala? Před chvílí jsi ani nevěděla, co to je,”
    „ Když ovládám vodu, můžu pomocí  ní vidět. Je to jen nějaká forma echolokace, ale stačí to,”  odpověděla na otazku.
     „ A rychle se učím,” dodala.
     „ Páni,” vydechl Peter,
     „ Fakt bys to mohla opravit?”
     „ Podívám se, co tady mám,”
Otevřela šuplík od stolku a vzala z něj nějakou malou vecičku. Položila ji vedle sebe na zem a prstem na ni jemně zatlačila. V ten moment se vedle ní objevil box velikosti krabice od kapesníků. Zvedla jej z podlahy a vysypala jeho obsah na stůl.
     „ Jaks' to udělala?”
     „ To se neříká,” zasmála se jeho udivenému obličeji a začala se přehrabovat  v kovových součástkách, které ležely na stolku, dokud nenašla to, co hledala.
      Opatrně otevřela zadní část mobilu a vyměnila pár drátků a baterii. Peter jen seděl a nevěděl co říct.
      „ Hotovo,” oznámila Winter, když zmáčkla tlačítko na pravé straně placky a na displeji se objevila modrá tapeta.
     „ Pořád chci vědět co to bylo s tou krabicí,”
    

                                   ~~~
   

     Malé oznámeníčko!

Možná jste si někdo všiml, že pár dní nevyšla nová kapitola. Rozhodla jsem se totiž, že budu jednotlivé části příběhu zveřejňovat jednou za týden. To znamená jako dnes, v sobotu. Myslím, že z dlouhodobého hlediska je to praktičtější, a když začne škola, budu mít víc času na úpravu kapitol.
Snad vás to neodradí.
Děkuju za váš čas a doufám, že spolu tuhle knížku zvládneme až do konce.

~ Vaše kopretinka