Winter Power (Avengers FF)

19. Výlet

     „ Možná jsem se měla zeptat už dřív, ale.... jak dlouho tam poletíme? Zítra je škola, sice by bylo hustý do omluvenky napsat návštěva vesmíru s  mimozemšťanem, ale nechci mít zbytečně absence,” uvědomila si Michelle a podívala se na Winter, která se i s obřím křeslem otočila za jejími slovy.
      „ Neboj se, s tímto motorem budem na oběžné dráze ta chviličku,” uklidnila ji a Peter se zeptal:
      „ Jak to tvoje křeslo funguje?”
      „ Je na mě napojené pomocí vody, tedy spíše vodní páry, která je tady všude v prostoru,”
       „ Takže tvoje křeslo se otáčí podle tvých myšlenek?”
       „ Ne jenom křeslo, ale celá tato loď a ne pomocí myšlenek, ale podle impulsů z nervové soustavy, která se pomocí vody napojí na složitý systém stroje,”
       „ Takže ty jsi ta loď?”
       „ Ne doslova, ale částečně,”
       „ Pane bože,” přerušil dialog Winter a Petera Ned,
       „ Vidíte to, co já?” oči měl upřené na obrovské okno odhalující nesmírné a nekonečné krásy vesmíru. Když se v průběhu Winteřina vysvětlování loď neslyšně vznesla a vyletěla do vesmíru, nikdo nic nepostřehl.
      „ To je snad sen,” zašeptala Michelle.
Peter se jen mlčky díval na svou planetu Zemi. Byla krásná. Všem došla slova.
      „ Z vesmíru se všechno zdá jiné,” poznamenala Winter a užívala si výhled.
      „ Nikdy jsem si nemyslel, že jednou budu ve vesmíru,” ozval se Ned.
      „ Přání se občas plní,” usmála se.
      „ Počkat, proč je tady pořád gravitace?” Peter se odvážil odtrhnout zrak od okna a přesunul jej na Winteřino křeslo, které se k němu znova otočilo.
      „ Není přirozená, ale umělá. Chcete, abych ji vypnula?”
      „ To bys mohla?”
      „ Samozřejmě,” jen co to Winter dořekla, gravitace se jako kouzlem vytratila.
      „ Když budete chtít, můžete slézt z křesla a užít si stav bez tíže,” navrhla.
      Peter s Nedem opatrně vylezli z křesel a vzlétli do prostoru.
     „ Tak takhle se cítí kosmonauti?” zajímal se Ned.
     „ Tohle je asi ten nejúžasnější pocit, co jsem kdy zažil,” Peter se odrazil od stěny a odletěl směrem k průhledné části lodě a kochal se úžasným obrazem Země. O oknnu se odvážil po chvíli i Ned.
     „ Je nádherná, že?” podívala se na Petera s Nedem Winter.
     Oba jen kývli hlavou.
     Winter si všimla, že Michelle pořád sedí v křesle. Peter ani Med si nevšimli, že Winter pomalu připlula k Michelle. Zastavila se rukama o bílé křeslo.
     „ Proč se nepodíváš na svou planetu?” opovážila se zeptat Winter.
      „ Asi jsem zjistila, že nemám ráda vesmír,” zavřela oči a zhluboka dýchala.
      „ Někomu se může ve stavu bez tíže dělat špatně, mohu znovu spustit umělou gravitaci, jestli si myslíš, že by ti to pomohlo,”
     „ Ne, to je dobrý, jen...” další hluboký nádech, „ si myslím, že...”
     „ Podej mi ruku” Winter natáhla svou ledovou paži k Michelle.
     „ Neboj, nespálíš se,” zašeptala.
     Michelle se zmateně dívala na ruku. Nevěděla, jestli jí má věřit. Zhluboka vydechla a ruku Winter podala. Křeslo, na kterém Michelle seděla se povolilo a Michelle z něj opatrně vyklouzla. Winter se pomalu odrazila směrem k oknu lodě. Michelle pořád hluboce dýchala a očima těkala z místa na místo.
       „ Není to tak hrozné,” konstatovala Michelle, když se vznášela uprostřed lodi.
       Winter se povzbudivě usmála.
        „ Michelle, toto musíš vidět,” zavolal na ni Peter, který s Nedem užíval účinků stavu bez tíže. 
       Peter a Ned se dotýkali dlaněmi a vzájemně se odráželi.
     „ Woohooo!” zakřičel Ned, když letěl kolem okna.
     „ Tady by se mohlo dělat tolik experimentů,” snil Peter, dal si ruce za hlavu a nohy křížem.
      Ned se začal smát. Winter se na něj zmateně podívala.
      „ Michelle, máš super vlasy,” pochválil jí účes Peter a začal se taky smát. Michelle, která nevěděla, o co jde, se podívala na zrcadlo z ledu, které před ní Winter vytvořila. Její nespoutané kudrnaté vlasy vlály v prostoru do všech stran.
      Všichni se začali smát, když si všimli, že i Winter má své rovné vlasy kolem hlavy ve zvláštním účesu. Ned i Peter měli vlasy taky rozčepýřené. Winter k nim mávla rukou a  vlasy Michelle se zformovaly do tvaru hvězdice.
      „ Jak jsi to udělala?” nechápala Michelle.
      Winter jen pokrčila rameny a zasmála se,
      „ Znáš mě snad první den?”
      „ Někdy mi to tak připadá,”
      Všichni se zasmáli.
     „ Víte, ráda bych vám něco ukázala,”
     „ A co?” zeptala se Michelle.
     „ Nějaký dobrovolník?” usmála se.
     „ Ehm, tak třeba já,” ozval se Ned.
     „ Dobře. Neboj se, nic se to nestane, jen uvolni všechny svaly v těle,”
     „ Rozkaz,” Ned souhlasil a uvolnil se.
Winter, která od něj byla dál, k němu natáhla ruce a jemně jimi v zápěstích otočila, poté začala jemně hýbat prsty.  Ned, který měl být úplně uvolněný zvedl ruku.
      „ Co se stalo?” zajímal se dobrovolník,
      „ Přísahám, ničím jsem pohnout nechtěl,”
      „ Já vím, to já jsem tvou rukou pohnula,”
      „ Jak?”
      „ Víte, že ovládám molekuly vody, ta je přítomna ve vašem těle v nezanedbatelném množství, takže ji lze ovládat i tam,”
      „ Takže ty můžeš ovládat všechno, co obsahuje vodu?”
      „ Vlastně ano, ale jen v některých podmínkách,”
     „ A jakých?”
     „ Asi největším problémem je gravitace. Ta je opravdu silná, takže ji nelze jen tak překonat, zde se také nachází, ovšem jen v malém množství, tudíž to moc nevadí.
Další je uvolnění svalů, sval musí být naprosto uvolněný, jinak to lze ovládat zase o něco hůře. Navíc to vyžaduje velké množství energie,”
      „ Páni, začínáš vypadat jako nějaká čarodějka,” poznamenala Michelle.
       „ No, spíš si myslím, že tato schopnost je vlastně dost nebezpečná. Nevím, co si o ní mám myslet. Možná kvůli ní mě v Laboratořích vytvořili, abych mohla někoho ovládat,”  pověděla své obavy Winter.
     Nikdo nic neříkal, všichni se hrabali v  nehezkých myšlenkách.

      „ Zajímalo by mě, jak tahle loď funguje,” prolomil husté ticho Peter,
      „ Myslím ten motor a tak, vždyť našim raketám trvá snad věčnost než se dostanou na oběžnou dráhu. Tahle loď to zvládla za chvilku a ani jsem si nevšimnul, že by se jakkoli pohnula,”
    „ Ta křesla, ve kterých jste seděli tlumí jakékoli vibrace a otřesy a navíc celá loď je zmenšená, takže nemusí překonávat celou gravitaci Země,”
     „ Jak jako zmenšená?”
     „ Snad sis nemyslel, že je loď v plné velikosti,”
     „ Co? Takže.... Počkat, já to pořád nechápu,”
     „ Teď je loď zmenšená na přesně půl milimetru, abyste tomu rozuměli. Jinak docela mě štvou vaše pozemské jednotky, nejsou vůbec optimální. Jak se podle toho můžete orientovat? Vůbec to nechápu,”
    „ Počkej, ty nám teď říkáš, že jsme nějak zmenšení? Jako my všichni? I loď?”
    „ Ano,” Winter se nejistě usmála.
    „ Ale vždyť to není možné,” odmítal Peter Winteřin výklad.
    „ Vaše rakety snad létají na oběžnou dráhu v plné velikosti?”
    „ Jo,” odpověděli všichni společně.
    Winter se zarazila,
    „ Aha. No... To jsem opravdu nevěděla. Nic jsem si o vašem vesmírném programu nezjišťovala, tak nějak jsem předpokládala že jste přišli na to, že než létat v plné velikosti a překonávat obrovskou sílu gravitace, budete věnovat spíš pozornost zmenšení a efektivitě motoru,”
    „ Myslela sis, že jsme jako lidstvo vyvinutější, je to tak?”
    „ Ne. Teda vlastně ano,” ve Winteřiných očích byla vidět zmatenost.
    „ Promiňte mi mou nezodpovědnost, neměla jsem vám nic říkat, ani ukazovat. Jen jsem vás poptetla. Prosím, sedněte si zpět do křesel, poletíme zpět,” požádala ostatní a odrazila se směrem ke svému křeslu.
   Když všichni seděli, motor neslyšně ožil, všechno se na chvilku rozmazalo. Byli zpět na pozemku u základny, Winter všechny požádala, aby nikou o tomto výletu nikomu nic neříkali. Jen co vylezli ven, loď se zase smrštila a Winter si ji schovala zpět do kapsy. Všem popřála bezpečnou cestu domů, pak už nic neřekla, jen se vznesla do svého okna a nechala je tam tiše stát.

    

~~~

Dobrý den, přátelé!
Omlouvám se za nevydání kapitoly včera, ale fakt jsem ji nestihla napsat. No, jako stihla, ale to tak o půlnoci, to už mi nefungoval mozek, takže vy tam bylo chyb jak máku.
Takže je tady dneska!

Jo a ještě něco.
1,19 K PŘEČTENÍ A PŘES 100 HVĚZDIČEK?
JSTE BLÁZNI!
JÁ VÁS TAK MILUJUUUUU!!!!
Ani nevíte jakou mám radost!
Já bych vás tak všechny objala a dala vám pusu!
Na tvář samozřejmě.
A kdyby nebyl covid.
😂😂
Vůbec jsem si nemyslela, že se tenhle příběh bude někomu líbit. A vida! Přece si ho jen někdo přečetl!
Díky, díky, díky a ještě jedno obrovské díky za veškerou podporu, hvězdičky, přečtení a hlavně za trpělivost, kterou se mnou musíte mít.

Ještě jednou obrovské díky!
😘😘😘

Vaše vždy kapitolypozděvydávající
~kopretinka

💙💙💙

😘