Winter Power (Avengers FF)

16. Omrzliny

~~~

„ Ne, ne ne ne ne! To není dobrý Petere! Neměla jsem na něj sahat! Neměla jsem se ho dotýkat! Vždyť kvůli mě zemřel!" rozpačitě chodila po pokoji sem a tam a držela se za hlavu.
„ Winter, nevíš si to tak brát, vždyť-"
„ Žádné vždyť! Byl to člověk! A on kvůli mě už nežije!" hlas jí nervozitou přeskakoval. Sedla si na sedačku. Peter si k ní přisedl a chtěl jí položit ruku na rameno.
„ Ne! Petere ne! Nesmíš se mě dotknout! Jinak dopadneš jak ten chlap," vyskočila na nohy začla zase pochodovat po místnosti.
„ Winter, uklidni se," vstal a přišel k ní. Ona ale udělala pár kroků od něj.
„ Nepřibližuje se, prosím," vzdychla si,
„ Já ti nechci ublížit," odešla z místnosti pryč.
Peter se však nedal tak snadno odbýt a dohnal ji.
„ Winter, co to děláš, máš se chovat rozumně,"
„ Petere, já vím, že ty to myslíš dobře, ale ono to vážně nejde nijak zlepšit,"
„ Winter? Chce s vámi mluvit pan Stark," objevil se vedle nich Vision.
„ Ano, už jdu,"
„ Víte proč?"
„ Myslím, že ano," hlas se jí uklidnil a záda narovnala. Rozhodla se následky za své činy přijmout.

~~~

„...násilník zemřel dvě hodiny po převezení na stanici v důsledku rozsáhlých omrzlin. Pachatelku popsal jako, dovolte mi citovat, "mladou holku s ledovýma rukama". Ještě se neví, kdo je tato záhadná dívka zač, ale policie prohledává záznamy z městských kamerových systémů. Ale jedna veselejší zpráva, do Zoologické zahrady města..." hlasatelka mluvila dál, ale nikdo už ji neposlouchal.
Tony si podepřel čelo rukama a spustil:
„ Co mám s tebou dělat?" jeho hlas zněl poněkud zoufale.
Winter seděla u stolu a nevěřícně hleděla na obrazovku.
„ Pochopím, když mě už nebudete na Zemi chtít. Jsem hrozba a jsem si toho vědoma," řekla jistým hlasem, ale sklopila pohled.
„ On by nebyl problém, žes ho s Petrem nechala odvést policií. Problém by nebyl ani v tom, že ten chlap umřel," oddechl si a podíval se na ni.
„ Víš, v čem je těm problém?"
Sklonila hlavu.
„ Problém je v tom, že policie po tobě bude pátrat. Kam zamíří když se stane něco takového? Za mnou, jestli o tom něco nevím. Jestli najdou ty kamerové záznamy...,"
„ Nenajdou,"
„ Jak to, že nenajdou?"
„ Hned, co jsem si všimla těch kamer, vymazala jsem ty záběry, které obsahovaly můj obličej,"
„ A to jako jak? Ty tvý čáry dovedou ovládat i počítače nebo co?"
„ Tak zaprvé, nejsou to čáry, ale schopnosti. Zadruhé, vaše pozemská udělátky jsou v jistých ohledech tak primitivní, že by je zvládl ovládat snad úplně každý," byla rozrušená, ale v technických věcech si byla velice jistá.
„ Dobře, nebudu se s tebou hádat, ale musíš mi slíbit, ne, nemusíš mi nic slibovat, ale musíš se to naučit ovládat. Je mi jedno jak, hlavně ať už se to neopakuje. Rozumíš?"
„ Rozumím,"
Winter ještě seděla u stolu. Tony se na ni zmateně podíval,
„ Proč tady ještě sedíš?"
„ Čekala jsem, že ten výklad bude delší,"
„ Dneska mám ještě hodně věcí na práci a nemám na nepříjemnosti náladu. Tak už běž,"

~~~

„ Winter? Jsi v pohodě?" přišel do jejího pokoje Peter.
Seděla na sedačce se zavřenýma očima jako pravítko, z prstů jí vybíhaly tenké pramínky vody. Byla připojená na nějaké zařízení podobné notebooku, co Peter ještě neviděl.
„ Cože? Ano, ano, jen jsem se zamyslela"
„ Nevypadáš tak,"
„ Ale jsem," rychle otevřela oči, ale znovu je zase zavřela.
„ Winter?" dotkl se jejího ramena, ale hned ucuknul, byla studená jako led. Podíval se na své prsty, na konečcích byly červené. Omrzliny.
Winter se zhroutila na sedačku.
„ Winter!"
Chtěl se jí dotknout, vzal polštář a zatřepal jí ramenem. Nechtěl mít další omrzliny.
Winter se ani nepohnula, ale pramínky vody stále pracovaly.

~~~

„ Wando? Wando!" zakřičel Peter.
„ Ahoj, Petere," udiveně se otočila.
„ Wando, Winter! Winter se něco stalo, prosím pojď se mnou, říkala, že v duchu pořád vnímá a jen její tělo spí, ale já nevím, co se děje. Byla úplně mimo-"
„ Počkej, počkej, co se děje?"
„ No vždyť to říkám. Winter, no já nevím přesně co se stalo, ale prostě omdlela, skoro ani neotevřela oči a je úplně ledová. Nemohla by ses jí podívat do hlavy, aby nám vysvětlila, co se to s ní děje?" pletl se mu jazyk, měl o Winter strach.
„ Kde je?"
„ Ve svém pokoji,"

„ Winter?" vešla do místnosti Wanda, hned, co uviděla nezvládnou Winter, přiběhla k ní.
„ Bacha! Nedotýkat se! Budeš mít omrzliny,"
Vzala polštář a jemně se jí dotkla obličeje.
Žádná reakce. Odložila polštář, zvedla ruce nad její čelo a pomocí červených obláčků se jí pokoušela dostat do mysli.
„ Nejde to," konstatovala po chvíli Wanda.
„ Jak nejde?"
„ Prostě nejde,"
„ Říkala, že její mozek není že stoprocentní organické tkáně,"
Najednou se ze zařízení na stolku ozvalo nějaké chrčení. Na obrazovce se objevil text.
„ Do mé mysli se moc lidí nedostane," přečetl šeptem Peter text.
Objevil se další.
Nic mi není, jen jsem dlouho nenechala své tělo odpočinout, v hlavě jsem pořád vzhůru, můžu vás slyšet, jen necítím doteky.
„ Winter, vážně ti nic není?" zeptala se Wanda.
Ne, není.
„ Ale sálá z tebe chlad, "
Cože?
„ Je tu fakt zima, jako kdyby tvůj oblek už nefungoval," uvažoval Peter.
To není možné.
„ Ale je,"
Jestli to je, jak říkáš, tak vemte deku a zabalte mé tělo do ní, zabráníte tak chladu, aby prosakoval do okolního prostředí.
Zanedlouho byla Winter zabalená do deky jako nemluvně.
Zdálo se že to pomáhá, ale deka začala mrznout.
„ Winter, nevím, co se děje, ale ta deka začíná mrznout, nemáš nějaké další nápady?"
Co?
„ Další nápady, vypadá to, že za chvíli všechno zmrazíš, co ještě máme udělat?"
Já ... Nevím, to se mi ještě nikdy nestalo.
„ No a kdy se probudíš?
Přesně za deset hodin a osmnáct minut.
„ Cože? To tady všechno zmrazíš!" začal panikařit Peter.
„ Winter, co můžem udělat, aby se to dál nešířilo?"
Já opravdu nevím.
„ Ale to tady všechno zmrzne,"
Až se probudím, napravím to.
„ Ale to je až za deset hodin!"
Petere nepanikař.
„ Tak co mám dělat?"
Já nevím, Petere!
„ Možná bychom to měli jít říct Starkovi," poznamenala Wanda
A co by udělal?
„ Možná ti nějak pomohl,"
To si nemyslím, moje tělo a všechny jeho části nejsou z pozemských materiálů. Žádné lidské přístroje by mi nepomohly.
„ Winter má pravdu, nevíme o jejích součástech vůbec nic, nejsou z kovu, polokovu ani žádné nám známé slitiny. Je to prostě něco, čemu nerozumíme a co jsme ještě neobjevili,"

Petere, když otevřeš třetí zásuvku od stolu, najdeš takovou malou krabičku. V ní jsou tlumiče teploty. Vem jich osm a nalep je do rohů místnosti. Měly by udržet stálou teplotu a nepropouštět teplotu do prostředí za zdmi.
Peter vytáhl malé černé tlumiče podobné nálepkám a s Wandou je nalepil tam, kam jim Winter řekla. Jakmile nalepili poslední, na stěnách se objevila tenká šedá síť. Tlumiče se aktivovaly a začaly ustalovat teplotu v místnosti. V pokoji začala vládnout velice nízká teplota.
„ Winter, vážně tě tady můžeme nechat samotnou?" nebyla si jistá Wanda.
Nebojte se o mě.
„ Vrátím se zítra po škole," Houkl ještě Peter na zabalenou Winter, když odcházel s Wandou z místnosti. Za dveřmi se podíval se na své prsty. Byly čím dál více zmrzlé. Omrzliny se začaly samovolně rozlézat.
Snad jste na mé tělo nikdo nesáhl. Omrzliny by se začaly rozlézat. Když by se nezlikvidovaly, mohly by vás zabít, jako toho chlapa.

~~~

Dobré noci všem!
Já jsem si až teď všimla, že patnáctá kapitola nemá název🤭
Můžete mi napsat, jak by se mohla pojmenovat, protože mi fakt vadí, že ona jediná má jen číslo. 😂

Doufám, tě se vám ve škole daří a přeju krásný zbytek zaslouženého
víkendu.
🌞
Vaše vždy unavená
~Kopretinka
😘

🍂🍁🎃