Dovolená za všechny peníze-Taekook, Vkook

.8.

Tae pov.

Začal jsem se probouzet. Dneska už po druhé, protože poprvé se mi zamotala hlava, a ještě ta řezná rána a ten únos. Je na mě toho moc. Pomalu jsem otevíral oči. 

"Kluci probouzí se" řekl nějaký hlas blízko mě. Začal jsem pomalu sedat ať se mi zas nezamotá hlava. Podíval jsem se na svojí ruku, která byla obvázaná obvazem. Pak jsem se kouknul okolo sebe a všiml jsem si, že tu je Jin, Jimin a Hobi a další tři. Z pohledu na mé ,,kamarády,, jestli je tak můžu nazvat se mi do očí nahrnuly slzy. Kluci si toho všimli a sklopili hlavu. 

"Promiň Tae, ale je to pro tvoji ochranu" řekl Jin. 

"Já to nechápu, jakou ochranu já žádnou nepotřebuju!" vykřikl jsem. Najednou se zvedl ten, co seděl se mnou na posteli. 

"Promiň Tae, že ti kluci nic neřekli, ale kdyby ti řekli, že musíš jet za mnou pro tvoji ochranu určitě by si nechtěl." řekl a já se na něj podíval s nechápavým výrazem. On si toho všiml a začal povídat. "Neboj vysvětlím ti to" jen jsem souhlasně kývl a on spustil.

"Víš proč tvoji rodiče odešli?" já jen zakýval záporně hlavou. "Odešli, protože tě chtěli ochránit před zlými lidmi. S tvými rodiči jsem spolupracoval. Dalo by se říct, že jsme jako mafiáni, ale v dobrém slova smyslu. No a každý člověk ať už je mafián nebo normální pracovník v kavárně má nějakého protivníka. A tvoji rodiče měli proto od tebe odešli, aby tě ochránili." spustili se mi slzy z očí, protože jsem si myslel, že rodiče odešli kvůli mému nízkému cukru. 

"Tvoji rodiče spolupracovali s naší rodinou už od doby, co ses narodil. V té době jsem měl tři roky a učil jsem se abych mohl potom převzít firmu po otci až zemře. Táta mi zemřel, když mi bylo osmnáct. To už jsem věděl, jak vést firmu a tvoji rodiče mi s tím tak trochu pomáhali. Několikrát se zmiňovali o tobě a říkali, že kdyby se něco stalo, že se mám o tebe postarat. Na to jsem jim jen kývl, protože už od svých patnácti ses mi začal líbit. Tak jsem si o tobě začal hledat různé informace." trochu zčervenal a já taky.

"Řekni mu už co se stalo." řekl jeden z těch neznámých.

"Na své dvacáté narozeniny jsem uspořádal oslavu a pozval všechny své blízké hlavně tady kluky, ale nedopadlo to tak, jak jsem chtěl..." u tohohle se zastavil a já si všiml, že má slzy v očích a kluci taky vyčkával jsem, co řekne. Ale ozval se někdo jiný. "Tvoje rodiče jsme znali všichni, co jsou tady v místnosti brali jsme je jako rodinu a oni zas tak brali nás." řekl Jimin a já jsem jen sklopil smutně hlavu, protože na mě rodiče nepomysleli od té doby, co odešli.Ani blbý dopis mi neposlali. Řeči ses zas ujal ten, co to vyprávěl celé. 

"Mé dvacáté narozeniny bylo to nejhorší, co mě mohlo potkat. Na oslavě se objevili nepřátele tvých rodičů a zabili je poslední co řekli bylo ať se o tebe postarám" řekl to smutně a sklopil hlavu.

Nevěděl jsem co říct.... Byl jsem tak naštvaný, že nic neudělal a zároveň smutný, protože rodiče za mě položili život. Zvedl jsem se z postele a šel k tomu co to celé vyprávěl. On se jen s nechápavým obličejem na mě podíval. 

"To si je nemohl zachránit, ty kreténe?! Vždyť tu byli s tebou celou dobu a na mě se vysrali?!" zakřičel jsem na něj a do oči se mi dostala další várka slz. On se jen chytl za poraněné místo.  

No tak drama je tady ještě nějaké bude. Užívejte víkendu miláčci
<3