Zloděj stínů [Iwaoi]

9//Poslední plány

xxx - příběh (z pohledu Iwaizumiho)
xxx - dračí řeč (telepaticky)

Dva dny. Dva dny uběhly od onoho večera, kdy se na zámku objevil princ Oikawa. Za chvíli bude čas večeře. Já večeřím po králově boku a po tom co dojíme, odnáším jídlo dolů do věznice svému princi a pak i skrčkovi. Oikawa moc nechce jíst. To co mu večer donesu, ráno odnáším z větší poloviny nedojezené. Kupodivu začal jíst zeleninu. Začal jsem mu nosit více zeleniny a z talíře začala větší část stravy mizet. Oddechl jsem si, protože jsem alespoň věděl, že nezemře na hlad. A ten malej... Tomu je to jedno. Snědl by úplně cokoliv. Ale u toho je mi to jedno. 

Seděl jsem na posteli zrzavého kluka a na kus pergamenu kreslil mapu. Hinata byl právě u Teppeie, nebo jak říkal on, u Teppiho. Slíbil jsem mu, že pokud vše vyjde tak jak má, že pokud se všechno co říkal ukáže jako pravdivé... Pomůžu mu. Ačkoli mi tento malý skrček nebyl bůhví jak sympatický a mnohem raději bych trávil všechen svůj čas v cele číslo dvě, ale... Bohužel. A myslím, že i kdybych se tam nějak dostal, stejně by se se mnou nebavil. 

Sykl jsem, když mi z nepozornosti ujela ruka a já tak mapu pokapal inkoustem. To abych začal znova... Ale je mapa vůbec potřeba? Když jsem teď osobní stráž prince, mám vyšší postavení než jakýkoli jiný voják. Ale nějak toho nevyužívám. To teprve přijde. 

Před dvěmi dny (chvíle kdy Hinata řekl: "Pojďme do mé komnaty. Mám tam naprosté soukromí")

"Posaď se kde chceš" ukázal po pokoji. Vybral jsem si stolek pod velikým košem na oheň. Na stolku byly rozloženy různé nákresy, většina byla nepovedená nebo nepřesná, ale... Snaha se cení. 

"Tak to vyklop. Pak ti také řeknu pár věcí, takže si můžeš být jistý tím, že to nikomu neřeknu. Mimochodem ne, že bych měl komu, když seš jedinej s kým tu tvrdnu" odfrkl si. 

"Díky" věnoval jsem mu ironický úsměv a s povzdechem jsem si prohrábl střapaté vlasy. Můj výraz se okamžitě změnil.

"Pravda je, že toho muže, který zemřel, jsem zabil já. Potřeboval jsem se nějak infiltrovat sem, chápeš. Ale bude jednoduší, když začnu od začátku.
Jsem osobní strážce korunního prince Wakoi, Oikawy Toorua. Ty jsi slyšel legendy o živelných strážcích?" zeptal jsem se. Kývl a tak jsem pokračoval.
"Můj princ je jedním z nich. Jeho dračice je vodní drak. Poznal jsem i zbylé dva-"
"Nemají být další tři?" přerušil mě.
"Mají, ale větrný strážce se pravděpodobně ani nenarodil na našem kontinentu. Když jsme navštívili strážce ohně, řekli mi, že je možnost, že by mezi sebe přijali někoho, jehož fyzické i psychické schopnosti tomu vyhovují. A pak jde také samozřejmě o draka. Můj drak-"
"Ty máš draka?!" skočil mi do toho.
"Můj drak sice není větrný, ale podle odběrů má větrnou krev. Ale z poloviny je také vodní drak. Původ ze strany druhého rodiče zatím neznáme" odmlčel jsem se.
"Jaké má schopnosti?" zeptal se.
"Umí vyfukovat mlhu. Někdy je to, jako by byl neviditelný. Má takovou šedou barvu, ale někdy je z toho i pastelová modrá. Záleží kde jsme"
"Hmm, já se nechci nějak vytahovat, ale ten tvůj drak, by mohl docela dobře být Pralesní drak... Pokud umí s mlhou a má tyhle barevné schopnosti... Počkej, někde tu mám definici pralesních draků" vyskočil na nohy a začal hrabat v papírech. Myšlenky se mi zastavily. Že by Jimeru mohl být- co?

"Tady to je, koukej" strkal mi Hinata cosi pod nos. Opatrně jsem kousek pergamenu vzal mezi prsty. Zamžoural jsem na bledé písmo a začal číst.

Drak pralesní, kříženec draka vodního a lesního. Drak Pralesní nepatří do čtvrté kategorie, avšak ani do třetí. Druh tohoto draka se řadí do kategorie kříženců, která se obvykle označuje číslem pět. Jeho schopnosti se plně projeví až když dosáhne dospělosti. Většinou se jedná o schopnost užívání mlhy, někteří jedinci dokáží měnit barvy nebo být neviditelní.