Zloděj stínů [Iwaoi]

2//Tábor a první výprava

xxx - příběh (z pohledu Iwaizumiho)
xxx - dračí řeč (telepaticky)

"Pokud okamžitě nenasedneš na toho draka, zůstáváš tady!" křikl po mně už naštvaně Oikawa. Pod očima se mu rýsovaly velké tmavé půlkruhy. V posledních dnech toho moc nenaspal, protože pracoval a zkoumal mého draka dlouho do noci. Byl proto krapet nepříjemný a nabroušený. K tomu všemu se dnes ráno na obloze objevily bouřkové mraky, takže se mi na žádnou výpravu moc nechtělo a neustále jsem okouněl okolo Toohy. Princ už se mnou ztrácel trpělivost, takže mi začal vyhrožovat. Jenže tohle na mě neplatí. Nebojím se ho, protože přesně vím, co všechno dokáže. Sledoval jsem, jak naposled zkontroloval, jestli jsou všechny popruhy správně utažené. Měl bych to dělat já, jakožto jeho osobní sluha/ochrana, ale jelikož s draky nemám žádné zkušenosti, dělá to on. Když jsem se pořád neměl k pohybu, došel až ke mě a ruku mi položil na rameno. Cítil jsem jak mi do něj zarývá prsty. Zatnul jsem zuby.

"Jsem fakt nasranej, nevyspanej a chci být v tom podělaným táboře co nejdřív, tak se laskavě pohni a nasedni si. Jimeru je tvůj drak, takže bys měl projevovat mnohem více vděčnosti, že vůbec letím na výpravu s tebou!" zasyčel mi do ucha naštvaně. Přikývl jsem, protože jsem s ním vlastně souhlasil. Je to korunní princ, který by neměl poletovat po výpravách a zjišťovat původ draků svých poddaných, kteří nejsou pro chod království důležití. Natáhl jsem přes sebe pláštěnku a začal jsem se drápat do sedla. Ucítil jsem, že se mi pod nohama objevilo cosi pevného. Odrazil jsem se od toho a konečně byl nahoře. Podíval jsem se, co že mě to vyhodilo vzhůru a uviděl mého draka, jak si jazykem slizuje bláto z čumáku. Usmál jsem se a natáhl jsem ruku k princi, abych mu pomohl nahoru. Jeden ze strážců mu přinesl stoličku, takže se mu nastupovalo lépe než mně. Mou ruku ignoroval, takže jsem ji stáhl zpátky a posunul se více dozadu, aby si princ mohl sednout přede mě.

Vyrazili jsme o necelých deset minut později, protože ani Tooze, která se vzbudila před patnácti minutami a byla nucena vylézt z teplé a suché stáje do deště, se výprava moc nezamlouvala. I když je to vodní drak, studený déšť hned z rána, neudělá dobře nikomu. Teda, Jimeru byl stejně veselý jako vždycky a nevypadalo to, že by mu déšť vadil. Hnědovlásek přede mnou uchopil otěže a nasměroval modrou dračici výš do nebe. Vyletěli jsme.

"Drž se pevně nebo spadneš" uslyšel jsem.

"Mrzelo by tě, kdybych spadl?" zeptal jsem se.

"Neměl bych s kým spát, ale časem bych to vyřešil" odpověděl mi nezúčastněně. Na to jsem mu neměl co říct a tak jsem mlčel. Po chvíli dodal, že se mu se mnou, ale spí více než dobře, takže by mě samozřejmě chytil. Na to jsem mu s kyselím výrazem odpověděl, že mu teda pěkně děkuju, a že kdyby spadl on, že bych ho taky chytil. Ale ne proto, že mě dokáže tak dokonale uspokojit,- slovo dokonale jsem samozřejmě nepoužil- ale proto, že je to korunní princ a já bych šel tak akorát viset, kdybych to neudělal. On mi na to odsekl jen to, že je dobře, že vím jaké jsou moje povinnosti a tím naše konverzace skončila. Tohle nebyla hádka, ale jen důkaz toho, že na něj nemám mluvit, když je v tomto rozpoložení. Protočil jsem nad tím očima, přisunul se k němu blíž a opřel si hlavu o jeho rameno. Zavřel jsem oči, ale nespal jsem. Takovéhle náznaky náklonnosti jsem nemohl projevovat na veřejnosti, ale když jsme spolu byli sami dva. Nemáme mezi sebou žádný vztah, protože čím blíž je jeho korunovace, tím dříve budou zásnuby a nakonec svatba. Nebylo by dobré, kdyby se kdokoli dozvěděl o orientaci prince. Jeho největší výhodou je jeho krása. Kdyby nebyl krásný, žádná z princezen, ať už zblízka či zdaleka by o něj neměla zájem, ale když je pohledný, může mu jeho otec vybrat jakoukoli. Zvětšování území. To je to, po čem prahne každý král. Je jedno, že jeho dítě nebude milovat. Důležité je pouze území. A potomci.