Zloděj stínů [Iwaoi]

4//Věštba

xxx - příběh (z pohledu Iwaizumiho)
xxx - dračí řeč (telepaticky)

Ráno jsme vyrazili dříve než bych čekal. Slunce stále nezářilo, ale po nočním dešti se trochu vyjasnilo, ačkoli vyjasnilo znamenalo jen menší šero. Protahujíc jsem se vydal do kuchyně, kterou mi Matsun včera ukázal. Poté, co mě tak nešikovně zapomněli venku, se odebrali zpátky do křesel, kde řešili věci, kterým jsem nerozuměl, tak jsem vyklidil prostor a odebral se do ložnice. Díkybohu jsem v ní byl sám. Myslím, že princ dostal nějakou samostatnou. Když jsem ráno sešel dolů, oba už byli po snídani, skláněli se nad stolem a něco kreslili do mapy. Popřál jsem jim dobré ráno a oni jen něco zamumlali nazpátek. Na jednu stranu jsem rád, když vím, že má Oikawa přátele, ale proč se s nimi nevídá častěji? Nebo vídá a já o tom nevím? Na druhou stranu nejsem nadšený z toho, že si mě nevšímá. Po snídani jsem umyl nádobí a vydal se ven.

Jen co jsem překročil práh, spadla mi brada. Včera večer, když jsem tady byl poprvé, už byla tma taková, že jsem sotva něco viděl, ale teď jsem jasně viděl jakže to Seitsu vypadá doopravdy. Měl matné pastelově hnědé šupiny. No, páni. Jediné na co jsem se zmohl bylo ho obejít a prohlédnout si ho ze všech stran. Křídla měl vytvarované úplně jinak než Tooha. Místo dvou kloubů, měl na každém křídle tři. Každý kloub byl zakončený ostnem, který vypadal velmi ostře. Nechtěl bych s ním přijít do jakéhokoliv kontaktu... Jimeru tady zase nebyl. Tooha byla pravděpodobně schovaná ve stájích, o kterých včera mluvil princ. Tomuhle zemnímu drakovi déšť očividně nevadil, protože kapky vody ještě nestihly úplně zaschnout a stékali z něj v tenkých provazcích na zem. Posadil jsem se na nedaleký pařez a čekal až se oba strážci uráčí vyjít ven. Brašny nikdo ani nevybaloval a sedlo bylo pravděpodobně někde schované.
Ale, když jsem včera hledal Jimerua... Byl opravdu přímo přede mnou a já ho prostě jen neviděl? Vždyť je šedej- skoro bílej! Jak jsem ho v tom případě mohl přehlédnout? Jak ho mohl přehlédnout Matsukawa i Tooru? 

"Jo, my se ještě někde zastavíme s Jimeruem, ale ty pokračuj za Hanamakim. Budeš náš předvoj, Matsune" slyšel jsem říkat Oikawu. Zanedlouho se spolu se svým společníkem objevil ve dveřích. Vstal jsem.
"Jste domluvení?" Zeptal jsem se.
"Nejspíš... Kde máš draka?" Zeptal se Matsukawa. Trochu bezradně jsem se na něj podíval a oznámil mu, že nemám tušení. Seitsu, jakoby na povel zvedl hlavu a myšlenkově pozdravil svého pána. Ten k němu přišel, poplácal ho na krku a pak se otočil zpátky k nám. 
"Prej by sis měl pořídit něco na oči, protože jestli ho nevidíš ani přes den, je s tebou něco špatně. To ti Seitsu vzkazuje. Ale momentálně ho nevidím ani já. Prý sedí na tamtom stromě" ukázal na nedalekou borovici. 
"Kde?"
"Na nejnižší větvi, prý"
"Jimeru?" zavolal jsem. 
Větev se zachvěla, ale to bylo všechno. Zkusil jsem zapískat. Za námi se ozval výkřik. Prudce jsem se otočil, protože jediný kdo mohl takhle křičet byl princ. Okamžitě jsem v ruce svíral meč a mířil jím na... Na Jimerua. 
"Kde ses tam vzal a proč ho děsíš?!" vyjel jsem na něj zatímco jsem schovával meč. 
Jsem tu celou dobu! Seitsu ti to řekl, seděl jsem na té dolní větvi!  zněl trochu ublíženě, že na něj tak křičím, ale momentálně to moc neřeším. 
"Tak proč jsme tě neviděli?" 
Jak to mám vědět...
"Ach bože! Tak se připrav, až ten, kterýho jsi právě vyděsil k smrti, nasedlá Toohu, vylétáme" oznámil jsem mu a zamířil k princi, který kráčel k puklině v zemi. 
"Proč se do všech stájí vstupuju puklinama?" zeptal jsem se. 
"Viděl jsi dvě... Nevím, dříve to považovali za praktické. Myslím, že se to dá i lehce zakrýt, když je tu někdo na misi. U nás doma je to podobné, ne?"
"Jo. Jsi v pohodě?" 
"Jen jsem se hrozně lekl. Najednou se prostě objevil vedle mě"
"Myslíš, že se umí přemisťovat?" vyslovil jsem svou myšlenku nahlas. 
"To nevím, ale je to zvláštní... Budeme ho muset pozorovat ještě více. Zvláštní, že to nedělá častěji. Pomůžeš mi se sedlem?" 
"Pokud mě ta tvoje dračice nesežere... Mám pocit, že jsem ji včera trochu namíchnul"
"Poslední dobou seš tak akorát na pěst. Seitsu se na tebe taky netváří dvakrát přívětivě"
"Když já fakt nevím, co dělám špatně!"
"To se spraví"
Dneska je nějaký příjemný. Má to co dělat s tím, jak ho Jimeru polekal? Každopádně, kde se se mnou chce ještě zastavit? Má to co dělat s Jimeruem? O žádných místech na jihu, na kterých bychom mohli něco zkusit nevím... Ale je tam moře. 
"Jo mimochodem, nedávno jsem se s Jimeruem bavil o to, kdy budem moct lítat spolu. Odhadl to na tak dva měsíce" začal jsem mluvit zatímco jsme sestupovali po kamenných schodech do stájí. 
"No, to měl pravdu. Ale s tím jak rychle roste, to možná bude i dřív" odpověděl princ, zatímco si zapaloval louči. 
"No, řekl přitom něco co mě zarazilo" pokračoval jsem. 
"Co to bylo?"
"Řekl, že když počkám tak budem nejrychlejší na nebi" dokončil jsem a Tooru prudce zabrzdil. Podíval se na mě, jako bych mu právě předpověděl kdy zemře. Pak se nadechl a zavolal někam do jeskyně:
"Toohu, nech se nastrojit od Iwaizumiho, musím s Matsunem něco probrat!" odpovědí mu bylo jen jakési zavrčení. 
"Ty si nedělej starosti, pak ti přijdu pomoct. Jen- tohle je fakt důležitý! A prosímtě neboj se jí, neublíží ti" otočil se ještě ke mně. Do ruky mi vrazil louč a začal vybíhat schody zase zpět nahoru. Zmateně jsem za ním hleděl, ale pak jsem nad tím pokrčil rameny a vydal se hledat Toohu a její sedlo.