Zloděj stínů [Iwaoi]

8//Zrada nebo laskavost?

xxx - příběh (z pohledu Iwaizumiho)
xxx - dračí řeč (telepaticky)

Prvních pár dní, co jsem sloužil u dvora temného zámku hrůzy jsem zažíval dost nepříjemných chvil, ale jakmile jsem zjistil informace, jako „své" jméno, kam se mám uklidit v noci a jakou práci mám vykonávat přes den, vše šlo dobře.
Doufal jsem, že Yoka dorazila v pořádku na místo označené modrým křížkem a setkala se s princem a dalšími strážci. V jedné ze sedlových brašen, v té s knihami jsem nechal dopis, s mými plány- tedy s tím, že se pokusím infiltrovat do zámku hrůzy a získat nějaké informace, ohledně konce světa. Pokud vše půjde podle toho, jak jsem to vymyslel- což většinou nechodí- mohli by se sem dostat už zítra dopoledne.

"Kento!" Zvolal jeden ze strážníků, postávajících u zámecké brány z tepaného železa.
"Ano, pane?" zeptal jsem se, když jsem k němu doběhl.
"Jdi do trůnního sálu, pán si volá naše nejlepší muže"
"Proč, pane?"
"Nebuď zvědavej a padej!" zahučel na mě, zpod helmice. Tento voják, patřil k těm výše postaveným- to se poznalo tak, že měl v černém chocholu pruh modrého peří- a tak jsem ho musel poslechnout a zamířit do temných chodeb temného zámku. Podrážky mých bot zvonili na mramorové podlaze a louče osvětlovaly lovecké trofeje pověšené na zdech. Chodba vedla přímo k trůnnímu sálu, takže jsem se nemusel bát toho, že bych se někde ztratil. Před masivními dřevěnými dveřmi už se seskupovali ostatní vojáci s dobrými výsledky v soubojích a řadili se do trojřadu. Postavil jsem se vedle jednoho, který byl minimálně o hlavu větší než já a kývl na pozdrav. Do očí jsem mu neviděl, protože měl staženou mřížku, připevněnou na obou stranách helmice. Sklonil hlavu a pozdrav mi oplatil.

"VYROVNAT!" ozvalo se kdesi před námi. Vypnul jsem hruď, narovnal hlavu- všichni jsme byli vyrovnaní jak pravítka.
"POCHODEM VCHOD Á- LEVÁ!" křikl někdo znova a my napochodovali jako jeden muž do otevřených dveří. Před očima se mi objevila obrovská místnost lemovaná mramorovými sloupy, které podpíraly klenutý strop, ověšený černými vlaječkami se znakem měsíce. Znak stínu, noci, temnoty. Měsíc. To jsem nikdy nepochopil, ale jelikož slunce je znakem světla a dne, měsíc musí být jejím opakem.
"ZASTAVIT STÁT!" zastavili jsme s pohledem upřeným kamsi před sebe. Můj pohled, ale směřoval na vyvýšenou plochu přede mnou. Tři schody, pokryté tmavě rudým kobercem, který vypadal tak měkce, že jsem odolával nutkání se do něj svalit a už nikdy nevstat. Po nocích jsem vzpomínal na starou dobrou a rozvrzanou bambusovou postel z Makkiho jeskyně, protože tady se spalo futonech tak tenkých, že jsem měl každé ráno pocit, jako by se moje kostra měla hned jak vstanu rozpadnout. Svou touhu jsem ale udržel a pohledem pokračoval vzhůru. Na stupínku se tyčil trůn. A překvapivě vypadal přesně tak, jak by měl vypadat každý jiný trůn- vypadal jako křeslo na zlatých nohách s potahem ladícím s kobercem. Alespoň něco tady nepůsobí tak depresivně. Pak jsem se zarazil. Na trůně seděl Pán stínu, o kterém jsem do teď pouze slýchával. Jako by snad byl nějaké legenda. Pod jménem "Pán Stínů" jsem si ale představoval nějakého starého a vousatého krále. Místo něj jsem ale zíral na kluka, kterému nemohlo být více než šestnáct. Byl docela vysoký, možná sto osmdesát centimetrů. Měl černé lesklé vlasy, které mu v několika pramenech padaly do bouřkově modrých očí. Nepoznal jsem jestli je to jeho obvyklý výraz nebo ne, ale vypadal dost zamračeně. Měřil si nás pohledem a kdo mohl díval se kamkoli jinam než na něj. Vždyť ale nevypadá tak děsivě... Vstal.

"Zavolal jsem si vás sem, protože byl zabit jeden z mých mužů" promluvil děsivě chladným hlasem. Cítil jsem se, jako by nějaký neviditelný vír začal vtahovat všechny mé vnitřnosti do sebe. Nedal jsem na sobě nic znát a čekal jsem, na jeho další slova.
"Hlídka našla včera večer jeho tělo- nohy měl polámané, v břiše díru a hlava mu pro jistotu chyběla" přejížděl po nás mrazivým pohledem. Připadalo mi, jako by mé nohy vrostly do země. Jako by tam přimrzly. Ale, když nedám nic najevo, nepozná, že jsem to byl já. Číst myšlenky je v  našem světě nemožné.
"Chci říct, ať už to byl kdokoli, viníka hledat nebudu, ten muž nebyl důležitý. Ale pokud je onen pachatel stále mezi námi, mohl by se pokusit ublížit mně, nedej bože tomu, co je mi nejdražší" pokračoval.
"Pořádám konkurz na svou osobní stráž, proto jste tady. Bylo mi řečeno, že jste nejlepší, takže očekávám něco, co bude stát za vidění" dokončil a posadil se na trůn.