Drakův ostrov

1. Objev

Jako každý den se Rick šel podívat do své meteorologické laboratoře, nedaleko naší vily, aby si zjistil, jaké by mělo být počasí a jestli se neobjeví nějaké zvláštní jevy v atmosféře. Já jsem zůstala doma. Rick se díval na noční satelitní záznamy jednoho velice zajímavého místa v atlantském oceánu. Bylo to místo, které bylo celé zakryté jakousi mlhou. Lodě se tomu místu vyhýbaly a vyprávěly se různé báje o tom, že tam žijí nestvůry a tajemní tvorové. Rick najednou přiběhl, celý udýchaný. „Na tohle se musíš podívat.“ Nejprve se musel vydýchat, ale poté mi předložil vytisknutý obrázek.

„To je ze satelitu?“                    

„Ano, je to záznam z dnešního rána.“ A ukázal mi jakýsi stín, který se zrovna v okamžiku, kdy ho satelit zachytil, mihl v mlze.  Začala jsem si ho prohlížet a brzy jsem jasně rozeznala hlavu, křídla, ocas a dva páry končetin. Koukala jsem na to jako opařená. „Nemyslíš si snad, že by to mohl být...“ Nedokončila jsem větu.

„Drak? Víš, že na pohádky nevěřím Sally, ale tohle,“ koukl se na to, co před chvílí donesl a pokračoval „to je zajímavý důkaz. Takže si nejspíš uděláme výlet.“ Nikdy se nehonil za bájnými tvory, ale to, co donesl, ho muselo zaujmout na tolik, že byl ochoten se tam vydat. Po chvíli ticha jsem se zeptala: „Nikdo se tam ještě nikdy nevydal, alespoň o tom nejsou záznamy. Nemyslíš si, že je to nebezpečné. Rozhodně nechci dělat ustrašenou, ale také ani nechci zbytečně riskovat.“

„Kdybych řekl, že mě to místo ani trochu neděsí, tak bych ti lhal. Ale na druhou stranu moje touha po dobrodružství a věřím, že ji s tebou sdílím, je silnější než strach z neznámého. A neboj se, vezmeme si s sebou vybavení, od notebooků po harpuny a světlice. Já to pak nachystám.“ Vzal obrázek a šel ke dveřím.

„A ještě něco. Odjíždíme zítra ráno.“ Šel ven a zavřel za sebou dveře. Přišlo mi trochu líto, že se mě nezeptal, jestli nechci chystat s ním. Ale co, až zase nebudeme moct něco najít, moje chyba to nebude. Chtěla jsem na naši výpravu vzít i mého dlouholetého přítele Aliho. Chtěla jsem mu zavolat, ale nemohla jsem najít svůj mobil. Říkala jsem si, že tohle, to už snad není možné. Začala jsem pobíhat po vile a hledat ho. Ale určitě si umíte představit, jak je těžké hledat malý mobil ve velké vile. Za asi pět minut jsem to vzdala a vydala jsem se do Rickovy laboratoře, že si od něj zavolám. Stál u hlavního počítače a něco tam dělal, neviděla jsem co. Když si mě všiml, začal zavírat všechna otevřená okna v počítači. „Co potřebuješ?“ Zeptal se a nervózně postával před obrazovkou. „Chtěla jsem si od tebe zavolat, protože nemůžu najít svůj mobil, ale teď by mě spíš zajímalo, co tu děláš.“ Nasadila jsem vražedný pohled a dala si ruce v bok. „Nechtěl jsem, abys to věděla, ale když už jsi na mě přišla, tak ti to asi budu muset říct.“ Nasadila jsem zase svůj normální pohled a šla za ním. „Tak co je to? Co jsi tu dělal?“

„Snažil jsem se vymazat satelitní záznamy z tohohle rána. Nikdo se nesmí dozvědět o tom, co jsme objevili.“

„To máš možná pravdu, ale tamto nahoře není náš satelit. A navíc, co když to už vědí, akorát budeme mít problémy.“

„Sally, asi máš pravdu, že tím riskuji, ale mnohem horší by bylo, kdyby se o tom někdo dozvěděl. Kdyby tam opravdu byli draci, co si myslíš, že by někteří udělali jako první? Zabili by je, jejich kůži by považovali za vzácnost.“ Bylo mi těch zvířat líto, i když nevím, jestli vůbec existují a tak jsem mu odpověděla: „Udělej to.“

Poté mi Rick podal mobil. „Zavolej si, ale neprovolej mi kredit.“ Přišlo mi to trochu divné od člověka, který má peněz až nad hlavu. Tak jsem vytočila číslo mého známého, Aliho. „Ahoj Ali.“