Drakův ostrov

10. A co teď?

Mezitím, co já jsem trčela zavřená v podpalubí lodi, můj manžel a Ali četli vzkaz od mých únosců. "Co uděláme?" Ptal se Ricka Ali. Pravděpodobně se mu, stejně jako mně, moc nelíbila možnost, že by jim měli posledního draka na světě vydat. Rick byl ale očividně jiného názoru, což jsem tušila. "To je jasné, splníme jejich požadavky." Řekl rázně Rick a začal přemýšlet, kde by draka mohl najít. Už ho nějakou tu dobu neviděl a na ostrově se asi moc nevyznal. "Co ty na to?" Zeptal se můj muž ještě Aliho. Ten ale nic neříkal, jen v jeho obličeji byl náznak nejistoty, který značil, že tak úplně souhlasit nebude. Rick pochopil jeho výraz v obličeji. "To jí chceš jako nechat umřít?!" Řekl mu zvýšeným hlasem, no, spíše to na něj zařval. Ali jen pokrčil rameny a řekl si, že bude dělat vše proto, aby to dopadlo co nejlépe. Ještě chvíli seděli na stromě a zírali na papírek s načmáraným vzkazem. Asi se snažili vydumat, jestli by nebyla nějaká lepší možnost, jak se zachovat. Asi po patnácti minutách se nakonec Rick opatrně zvedl a seskočil ze stromu. Začal pomalu směřovat k mýtině, na které se nacházel ten panel. Ali ho následoval. Když došli k panelu, zkusili jej aktivovat, ale nic se nestalo. "Stalo se něco?" Zeptal se Ali. Rick jen pokrčil rameny a naštvaně kopl do panelu. "Krám jeden!" Zavrčel naštvaně a začal panel kolem dokola obcházet a rozhazovat rukama. "Nemusíte to ničit." Ozval se po chvíli hlas. Oba muži se za ním otočili. K jejich překvapení to byl ten, koho celou dobu hledali. Oba se snažili tvářit, jako že se nic neděje. Nemysleli si totiž, že by šel na smrt dobrovolně. "Můžeš jít s námi?" Zeptal se po chvíli Rick a snažil se znít úplně normálně, i když byl opravdu nervózní. Šlo přece o život jeho ženy, můj život. Jak by mohl být v klidu. Na chvíli zavládlo mrazivé ticho. Nikdo nic neříkal, všichni koukali tak trochu do země, aby se nemuseli dívat sobě navzájem do očí. Nakonec se ale ozvala odpověď, kterou by ani Ali, ani můj manžel nečekal. "Půjdu." Řekl Toraz s trochu posmutnělým hlasem. "Opravdu?" Zeptal se ho znovu Ali.

"Opravdu."

"A nechceš si to rozmyslet, jde přece o..."

"Ne nechci." Skočil mu dark do řeči.

"...o tvůj život." Dopověděl Ali.

Toraz byl ovšem pravděpodobně stoprocentně rozhodnutý a smířený se svým osudem. Nikdy bych neuvěřila, že se bude chtít obětovat jen proto, aby mě zachránil. Že bude chtít zachraňovat někoho, kdo tohle všechno zavinil. Byla to moje chyba, že ti ozbrojení chlapi přežili. Nebýt mého zásahu, mohli už být dávno po smrti. Toraz je mohl spálit svým ohnivým dechem. Ale to já ne, nesouhlasila jsem. Byla jsem tehdy příliš optimistická a lidumilná. Nedošlo mi, že ti lidé jsou úplně jiný než mi. Jde jim jenom o prachy a o nic jiného. Ale zpět k mé záchraně. Jelikož je Toraz velkého vzrůstu, nebylo zrovna nejlepší, aby se pokoušel prodírat se džunglí. Složil jedno křídlo k zemi a pokynul těm dvěma hlavou, aby se šli posadit. Tak se na sebe podívali a došli k názoru, že jeden let jim úplně stačil. "Půjdeme pěšky." Řekli oba naráz, až se tomu museli pousmát. Jenže nebyla to zrovna situace k pousmání. Toraz tedy souhlasil, že poletí napřed a Rick s Alim půjdou pěšky. Toraz už se měl k odletu, ale Ali ho ještě zastavil. "Proč se chceš obětovat?"

"Dobrá otázka, sám jsem se tomu dost dlouho divil."

"Ale proč to tedy chceš udělat?"

Ticho.

"Byla jediným člověkem, co mě měl kdy rád, kvůli mé rase nemusí zemřít."

"Ale ona by nechtěla, abys to udělal."

"Copak chceš, aby umřela?"

"Ne!" Vložil se do toho Rick.

"Tak vidíte." To bylo to poslední, co řekl, než se dal na odlet. Chvíli kroužil nad zemí, ale pak zamířil k pláži, kde mě věznili. Přemýšlím, jestli měl nachystaný nějaký plán, nebo mě chtěl prostě zachránit. "Jdeme taky." Řekl můj manžel a zamířili i s Alim k pobřeží. Neměli s sebou zbraně, aby se pokusili mé věznitele nějak zneškodnit. Toraz měl svůj oheň, ale bylo by to riskantní vzhledem k tomu, že mě několik ozbrojenců hlídalo. Okolní ticho přehlušovalo jen šustění, které bylo způsobováno pohybem ve vysokém porostu. Za chvíli začala džungle řídnout a mí zachránci se blížili k pláži. Když byly na dohled stany těch mužů, kteří se zde vylodili, tak se Ali z ničeho nic zastavil. Rick se mu pohledem pokusil něco vyčíst, ale raději nahlas nic neříkal. Ali chvíli nehnutě stál na místě a snažil se koukat na oblohu tak, aby ho od těch stromů neviděli. Čekal a čekal a drak nikde. Když tak koukal na oblohu, Rickovi taky došlo, že tu chybí ten zásadní objekt, tedy drak. "Zdrhnul?" Ptal se Rick sám sebe. Pak trochu víc vykoukl, což neměl dělat. Ozval se výstřel. Rick se chytl za rameno. Prohodil pár nadávek a pokusil se o útěk. Ali mu chtěl pomoci, ale bylo mu řečeno, že se má zachránit. Tak tedy odběhl, ale ne moc daleko. "Takhle se chováte k našemu obchodnímu partnerovi." Okřikl ten blonďák toho, co Ricka postřelil. "Tak přivedl jste nám to, co jsme chtěli?" Ptal se vůdce ozbrojenců, když byl s Rickem na cestě ke mě. "To, mělo přiletět." Řekl mu na to Rick. Blonďák přemýšlivě pokýval hlavou. "Má na to den, jinak máte smůlu." Křikl a zavolal si nějakého ošetřovatele, pravděpodobně, a nařídil mu, aby se postaral o Rickovu ruku. Když měl hotovo, zavřel ho ke mně. "Doufám, že jste jim ho nevydali." Byla moje první reakce, když ke mně mého manžela šoupli. Jen protočil očima a já nepochopila, co tím chtěl naznačit. "Sám se nabídl, že tě zachrání."