I miss you. /BakuKami CZ ff

4.

Denki se procházel osamoceně po parku a nahlas přemýšlel.

Pár lidí se za ním otáčelo, ale on je ani nevnímal.

,,Nemůžu uvěřit, že jsem vážně odešel z kapely. Co teď budu dělat?" řekl si sám pro sebe se značnou panikou v hlase a položil dramaticky ruku na svou pusu.

Blonďák se zastavil a zhluboka se nadechl.

Pořád byl nervózní a zároveň panikařil.

Celkem svého rozhodnutí začal litovat.

Z jeho myšlenek ho však náhle přerušil hlas volající jeho jméno.

,,Denki Kaminari!"

Na to se muž zmateně koukl nejdříve před sebe a pak směrem za hlasem, odkud to slyšel.

Když si všiml, kdo ta osoba je, celý ztuhl.

Oční víčka se mu rozšířily a on svůj nervózní obličej hned zaměnil za překvapený.

,,O můj bože, Shinso!" usmál se blonďák a popošel blíž ke jmenovanému muži.

,,Jak je, kámo?"

,,Celkem dobrý...hele, kvůli čemu jsi tak skleslý?"

,,Cože?"

,,Všiml jsem si, jak tady pochoduješ s pohledem zabodnutým do země a vypadáš strašně neradostně."

,,Oh..." povzdechl si Denki a koukl se do země.

,,...právě jsem opustil svou kapelu..."

,,Vážně? No...to je na hovno." vydal ze sebe fialovlásek nervózně.

Nikdy nebyl moc na konverzaci a vyjadřování se, což všichni kolem něj věděli.

Včetně Kaminariho.

,,Jo." zakýval mírně hlavou Denki.

,,Co jsi byl?"

,,Možná tomu nebudeš věřit, ale zpěvák." pousmál se blonďák.

,,No ale...nevím, co teď budu dělat."

,,No...mohl by ses přidat do naší skupiny. Zrovna právě hledáme dalšího zpěváka." nabídl Shinso ani ne sekundu potom, co dokončil jeho společník větu.

Denkimu se štěstím rozzářily oči.

,,O můj bože, to fakt?"

,,Fakt." pokusil se Shinso o úsměv, což se mu moc nepovedlo, jelikož se často neusmívá.

To Denkimu však vždy přišlo tak trochu roztomilé, že i když při úsměvu vypadá jako psychopat, aspoň se snaží.

,,Páni...kámo, to by bylo úžasný!" řekl šťastně blonďák a věnoval Hitoshimu jeden ze svých nejsladších úsměvů.

,,Tak jo."

,,Víš, tohle mi připomíná staré časy na střední škole..." pousmál se blonďák.

,,Oh bože..."

Denki se uchechtl.

,,Pojď, jdu tě radši představit s ostatníma."

,,Haha, tak jo."

Oba muži se společně rozešli ven z parku, ve kterém doteď byli.

Denki nedokázal přestat přemýšlet nad touhle šťastnou náhodou, která se mu přihodila.

Bylo to až tak perfektní načasování, že ani nechtěl věřit, že to je pravda. Odejde ze skupiny a den nato potká svého dávného kamaráda, který mu nabídne místo v jeho vlastní hudební skupině.

Bylo to prostě jak z filmu.

Denki Hitoshiho měl vždycky rád, i když je tak tichý a introvertní a někdy i trochu nepříjemný.

Viděl na něm něco speciálního a proto se celou cestu nedokázal přestat usmívat.

Fialovlásek si však všiml toho, jak na něj jeho kamarád zírá a usmívá se a tak se hodně mírně zamračil.

,,Co je? Mám něco na tváři?"

,,To ne, promiň...jen..." uchechtl se,
,,...nevím, jestli to je osud a nebo jen šťastná náhoda, že chvíli potom, co opustím kapelu, tak se objevíš ty a řekneš, že sháníte zpěváka. To je prostě...až neuvěřitelný."

,,Asi to byl osud." pokrčil Shinso rameny s menším úsměvem.

,,Jo...osud."