10.

37 2 0
                                    

Denki Kaminari se procházel parkem a koukal do země. Ve sluchátkách mu hrála hudba, která krásně seděla k jeho přemýšlení. Byl ponořen do myšlenek, avšak i přes ně a také přes hudbu slyšel, jak známý hlas zvolal jeho jméno. Nebyl si však jist, jestli měl štěstí a slyšel hned napoprvé nebo musela osoba řvát aspoň 3krát. Prudce otočil hlavu na blížícího se Katsukiho Bakuga a na tváři se mu automaticky zrodil upřímný úsměv, kterému ani nešlo zabránit. Rozšířily se mu zorničky, což však druhý blonďák z té dálky nemohl spatřit.
Sluchátka z uší Denkiho byly vyndány, když se Bakugo zastavil před ním. Taky úsměv většinou veselého muže lehce pominul.
,,Vážně jsi přišel." vydechl užasle Katsuki.
,,Jo, jsem tady." mrkl a podíval se do země. K tomu muž naproti němu neměl co říct, tak Denki vrátil pohled k jeho očím a promluvil. ,,Co jsi chtěl?"
Jeho tvář při této otázce byla vážná. Věděl, že to, o čem s ním Katsuki chce mluvit, musí být vážné a důležité. Jinak by si ho tady nezval.
Světlý blondýn si povzdychl. ,,Pojďme se projít."
____________________________________

Dva páry noh kráčely vedle sebe středem krásného parku. Oba muži si užívali přítomnost druhého a panovalo příjemné ticho, které rušily zvuky větru otírajícího se o koruny stromů a kroky.
,,Chybělo mi tohle místo."
Kaminari s úsměvem otočil hlavu na Bakuga, když to řekl.
,,Jo, už je to dlouho." dodal a upravil si brýle na nose.
,,Chodili jsme tady často."
Denkiho úsměv postupně vymizel. ,,O čem jsi chtěl mluvit?"
Bakugo se nadechl. ,,Jen to potřebuju vědět."
,,Tohle je o Shinsovi, že jo?" zeptal se vážně Denki.
,,Bojím se o tebe."

Druhý blondýn si povzdechl a oba se zastavili v chůzi.
,,Slíbil jsi, že to o něm není."
,,Já vím."
Denkimu se v očích zaleskl náznak smutku, když si uvědomil, že mu jeho dlouholetý kamarád zalhal, aby ho tady nalákal. ,,Slíbil jsi to."
,,Já vím..."

Bakugo vypadal, že také z této situace není nadšený. On nemá právo být smutný. On není ten, kterému bylo zalháno do očí. Denkiho z nějakého důvodu štvalo, že druhý muž vypadá smutně.
,,Ty se o mě tak bojíš, co?!" vypadlo mu z pusy o dost hlasitěji a naštvanějším tónem, než předtím.
,,Denki."
,,Tak se bojíš, že jsi mi lhal." uchechtl se nevěřícně.
,,Prosím..."
,,Chceš znát pravdu? Proto jsi mě tady přece pozval! Fajn. On mi ubližuje. Ubližuje mi každý den! Ale jediný důvod, proč jsem s ním doteď zůstal, je kvůli lásky k tobě! A nechtěl jsem zničit to, co jste měli s Kirim. A teď...teď od něj už nemůžu odejít, protože on mě nenechá."
,,Denki, já-"
,,Já-j-já už nemůžu." řekl teď už se slzami v očích. Muž, který je věčně plný radosti, teď stál před Katsuki Bakugem a bojoval se svými slzami, aby se nevyhnaly na povrch a tím neukázaly, jak moc je jejich majitel zraněný a slabý.

Důležité!
Guys, nevím, jak bude vypadat příští kapitola, protože ten, jehož příběh z Tik Toku překládám, celou sérii těchto videí vymazal. Takže budu muset příští části vymýšlet čistě z vlastní hlavy, dokud nebude čas na poslední kapitolu, protože konec toho příběhu si naštěstí pamatuju. To znamená, že další část vyjde nejspíš později, než normálně, kvůli mé lenosti, takže se předem omlouvám :3

I miss you. /BakuKami CZ ffKde žijí příběhy. Začni objevovat