I miss you. /BakuKami CZ ff

9.

Nastal další krásný den. Bylo kolem půl dvanácté odpoledne, když Hitoshi Shinso vešel do kuchyně spojené s obývákem, v bytě, který sdílí se svým přítelem Denki Kaminarim.

Zde dojeli ráno autem poté, co Denki aspoň půl hodiny dostával svou drahou polovičku s kocovinou z postele, samozřejmě s kafem a práškem na bolest hlavy v rukou, jako správný přítel.

Shinso byl už nějakou dobu probuzen, jelikož po příchodu domů se mu už nepodařilo usnout, takže už jen podle jeho nespokojeného zabručení, jež vydal, když v kuchyni hledal svou peněženku, Denki poznal, že není v moc dobré náladě a není vyspaný. Rozhodl se ho proto nerušit a věnovat se své činnosti.

Blondýn seděl na gauči s otevřenou mangou v jedné ruce a plechovkou amerického celosvětově známého nápoje Coca-Cola v druhé ruce. Díru na vrchu plechovky, která slouží k pití, zaplňovalo brčko, kterým Denki pravidelně sál pití do svých úst. Soustředil se na knihu a čtení. Vypadal zcela klidně a ignoroval Hitoshiho existenci, dokud nepromluvil: ,,Jdu na oběd s Monomou."
Denki prudce otočil hlavu a věnoval druhému muži velký úsměv. Viděl, že, už na venek připravený, Shinso s peněženkou v kapse stojí na prahu obývacího pokoje a kouká na něj očekávajíc odpověď.
,,Tak ahoj Shine!" rozloučil se a vrátil hlavu do původní pozice. Tmavovlásek se bez dalšího slova vydal ke dveřím, oblékl se a odešel.

Kaminari věděl, že musí času sám se sebou využít dobře. Chvíli si ještě četl, ale když se náhodně podíval na čas ukazující se na troubě, knihu zavřel, odložil pití a vstal z gauče. Vydal se pár kroků do koupelny k zrcadlu a prohlédl si své tělo v odrazu. Poté sklopil pohled na svou hruď a uchopil do obou ruk oblečené modrobílé tričko, na které se ještě zvlášť podíval s panikou v očích.
,,Musím se připravit."
Jednu ruku si dal v bok a druhou zoufale zajel do svých vlasů. ,,Co si mám obléct?" přemýšlel nahlas.

Na nic nečekal a přemístil se do ložnice. Cestou hodil letmý pohled na hodiny, visící na zdi chodby, které hlásily, že za 5 minut bude třičtvrtě na 12. Tudíž měl ještě čas, ale ne dostatek. Ví, že Bakugo je dochvilný, takže na domluveném místě musí být na čas. Nejlépe přesně.

Denki vytáhl telefon, který položil na postel a nastavil hlasitost na maximum. Pustil na Spotify píseň od Bruna Marse jménem Runaway Baby, kterou si v hlavě prozpěvoval. Otevřel velkou skříň a začal se prohrabovat v regálu, kde má kalhoty. Vytáhl své oblíbené žluté kárované kalhoty a také džíny, každý kus oblečení do jedné ruky.

Rozhodoval se mezi těmito dvěma možnostmi nějakou dobu, než s úsměvem nadzvedl levou ruku s károvanými kalhotami a džíny odhodil. ,,Tyto."
Nasadil si je a sám pro sebe se usmál.

,,You'll tell me baby, baby, please don't go away." zaznělo jak z mobilu, tak i z jeho úst. (¹Pro představu si můžete pustit tu písničku k tomu. Odkaz nahoře)
Po taky chvilkovém rozhodování si vybral obyčejné černé tričko a uši ozdobil náušnicemi s bleskem. Propíchnout uši si nechal už dávno, přišlo mu to hustý. Na nos si položil velké brýle bez dioptrií, které sloužily na ozdobu.

,,You better get get get away, get away darling
'Cause everything you heard is true
Your poor little heart will end up alone." zpíval si a pohlédl na sebe do zrcadla. Na tváři se mu zrodil úsměv, kvůli tomu, jak mu to slušelo. Nastříkal se parfémem a vyšel z ložnice. Vzal si potřebné věci a následně jeho kroky zamířily k hlavním dveřím.

So you better run, run, run away
Vzal si svůj klíč od vchodu a s nadějným úsměvem a nadšením v očích se podíval do dveří.
,,Promiň lásko." usmál se. Obul si boty a opustil hrdě byt, připraven jít vpřed novým zážitkům, zatímco temnou současnost nechá za sebou v tom bytě.
Run away, baby