I miss you. /BakuKami CZ ff

11.

Blondýn s černým pramenem ve tvaru blesku ve vlasech, se kterým se narodil a nikdo neví proč, seděl u sebe v bytě na gauči. Hrál Mario Kart na svém PlayStationu a ne sám. Vedle něj seděl rudovlasý muž, Eijiro Kirishima, který držel druhý herní ovladač a velmi prožíval hru.

,,Tady to máš!" zasmál se Kirishima potom, co za sebe ve hře hodil bombu, a trefil tím Kaminariho, jenž jel za ním. Tím ho zpomalil.
,,Vole!" zanadával si druhý muž, protože kvůli tomu útoku se jeho vozidlo dostalo druhého místa na třetí. Avšak neváhal a znovu se v plné rychlosti rozjel.
Kol v této závodní hře bylo dnes zahráno hodně a komentů při hraní bylo ještě víc. To už začalo lézt krkem Hitoshimu Shinsovi, který i když seděl v kuchyni, narozdíl od jeho přítele a přítelova kamaráda sedících v obýváku na gauči, tak slyšel jejich řvaní a nadávání. Párkrát i Denkiho napomenul, ať se ztiší, ale ten ho vždy jen odbyl slovy jako: ,,No jo.", ,,Promiň.", ,,Už budeme potichu."

Potichu nebyli. Avšak Hitoshi se rozhodl zůstat slušný, dokud tady je ten Kirishima, takže jen poklidně seděl na židli u stolu a psal si s někým na svém mobile, zatímco v pozadí slyšel, jak Denki snad na celý byt poraženě zařval a Eijiro se radoval, jelikož vyhrál.
Hitoshimu se nelíbilo, co se tady dělo. Od doby, co jeho přítel potkal v baru své ex přátele, se jeho nálady měnily. Muž však nevěděl o schůzce, která proběhla mezi Kaminarim a Bakugem, protože blonďákovi bylo jasné, že by se to jeho žárlivému příteli nelíbilo.
Ale i tak Denkiho napadlo pozvat svého druhého kamaráda až k sobě domů.

Po nepříjemném rozhovoru s Bakugem, kde řekl vše, co se mu doma děje, se vrátil domů a snažil se zadržovat celou dobu slzy. Doma je však pustil naplno. Je to sice dospělý muž, ale občas si potřeboval pobrečet, jelikož je už od dětství citlivý. Ve své posteli se vybrečel do polštáře. Nevěřil, že to je pravda. Věděl, že teď si vážně zkazil možné obnovení přátelství s Bakugem. Cítil se hrozně. Nechal se přesvědčit, aby prozradil své trápení a nakonec řekl až moc. A ten výraz, který mu druhý blonďák věnoval, ten nevěřícný a zlomený pohled...Denki se na to nemohl dívat. Musel odejít dřív, než Katsuki vůbec stihl něco říct. Což taky udělal. Jeho přítel doma stále nebyl, proto se mohl volně a v klidu vybrečet. A potom, co se jakžtakž uklidnil, se na jeho mobile objevila zpráva od Kirishimy. Už v první větě viděl jméno Bakugo. 

Hej kámo Bakugo mi říkal že prý jsi od nejj odběhl a pta se jestli jsi v pohodě. A jeho mobil je vybitý takze ti nemůžr napsat

Ta špatná gramatika teď Denkiho ani nijak netrápila. Dokázal i přes chyby pochopit význam zprávy.

Jsem v pohodě. On je u tebe?

Jj. Vyvsětlil mi ze jste šli ven a pak si odběhl s brekem. Ale neřekl proč. Vážně jsi v pohodě?

Ano

Napsal a utřel si ještě stále mokré oči.

Dobre kamo...ocividne se o tom nechces bavit. Nechtěl bys nekdy na drink?

Nad tím se Denki musel zamyslet. Ten nápad jít pít s Kirishimou a kecat, stejně jako za starých časů, se mu líbil. Ale byl tu háček.

To by se Shinsovi nelibilo

Ach. Chápu

Ale mohl bys jít k nám. Ven do baru samotného mě Shin nepustí ale kdyz budeš u nas a uvidi co děláme tak to bude ok 😁

Jakože jen pokud chces

Jistě! Skvělý napad. V kolik můžu přijít?

Muži se domluvili na zítřejším odpoledne. A když ráno už zcela vyklidněný Denki pověděl ten nápad Hitoshimu, tak ten s tím překvapivě neměl problém. Jak blondýn očekával, Hitoshi byl radši, že půjde ten rudovlásek k nim, než aby Denki šel sám k němu. 

A tak se dostali do této situace, kdy fialovlasý seděl v kuchyni a dva staří přátele hráli hry. Dost dobře se bavili, hlavně Denki. Byl neskutečně rád, že znovu může trávit čas se svým ex nejlepším kamarádem. 

Avšak tento příjemný moment musel být někdy přerušen. Kaminari vstal z gauče, protože slyšel, jak zvoní zvonek. ,,Konečně." zvolal vesele a přitom si protahoval ruce, protože zvonek znamenal, že k jeho bytu bylo konečně doručeno jídlo, které si s Kirishimou objednali. Blonďák se vydal rychlým krokem do své ložnice, kde má peněženku, aby mohl poslíčkovi s jídlem zaplatit za doručení. 

Shinso taktéž vstal, protože ho zajímalo, kdo je u dveří. Otevřel a navázal oční kontakt s člověkem, jenž v rukou držel sáček s dvěma krabičkami z polystyrénu. Hitoshi jídlo sebral, ale to už přiběhl Denki a zaplatil osobě, co dělala svou práci. S poděkováním zavřel dveře a podíval se na svého přítele.
,,Jee, děkuji, že jsi to vzal." S úsměvem si převzal sáček a chtěl odejít, ale Shinso jej chytil za paži.
,,Proč tam jsou jen dvě ty krabičky?"
,,No...to je pro mě a Kirishimu." odpověděl Denki zmateně.
,,Aha a na mě jsi nemyslel? Nenapadlo tě mi koupit jídlo taky?"
,,No...ty si můžeš dát cokoliv co je tady."
Kaminari se vytrhl svému partnerovi ze sevření a vrátil se ke svému kamarádovi. Otevřeli krabičky a s chutí začali jíst nudle pomocí hůlek.
Muž s tmavými vlasy se po odfrknutí vrátil do kuchyně.

Nadešel večer a Kirishima musel odejít. Denki se s ním u dveří rozloučil objetím a slovy, že se určitě brzo zase sejdou. Ihned potom, co se zavřely dveře, se ozval hrubý hlas z obývacího pokoje.

,,Denki. Pojď sem."
Zmíněný se otočil. Už podle tónu hlasu poznal, že má problém. Už s teď chvějícím se tělem přišel k Shinsovi.
,,Denki. Začínám být vážně naštvaný.  Myslíš si, že si můžeš dělat co chceš?"
,,Co jsem zase udělal?"
,,Moc se s ním bavíš."
,,Co je na tom špatného? Kiri je můj dobrý kamarád."
,,Jo, trochu moc dobrý. Je to, jako bych ani neexistoval, když je poblíž. Už v tom baru, když jsi potkal své bývalé kamarády, ses s nimi chtěl bavit a kašlal jsi na mě."
,,To není fér, Hitoshi. On je jen kamarád, se kterým chci trávit čas, protože jsem ho hodně dlouho neviděl. Chci mít kamarády! Proč ty můžeš a já ne?"
,,Ty máš přece kamarády. Midoriyu, Todorokiho a Monomu."
,,Členi kapely se nepočítají. Jsou to spíš kolegové. Kromě nich se bavím jen s tebou. Kolikrát žárlíš i když volám jen své vlastní matce!"
,,Jak to se mnou mluvíš?!"
,,Toshi, reaguješ přehnaně."
,,Přehnaná reakce? Tak se na sebe podívej! Jsi krásný, kdokoliv mi tě může ukrást. Od té doby, co ses začal znovu bavit s Kirishimou, tak se bavíš už skoro jen s ním. Culíš se nad vašimi zprávami a mluvíš o něm."
,,Nemůžu uvěřit, že z toho děláš tak velkou věc. Kiri je jen kamarád, nic víc." odpověděl Denki trochu naštvaně. Byl sám sebou překvapen, že se takhle svému příteli postavil.

,,No, když je to jen přítel, tak proč nestrávíš více času se mnou?"
,,Protože se teď chováš jako žárlivé dítě. Nemůžu se s tím vyrovnat."
,,Fajn! Tak si jdi za ním, když je o tolik lepší!" Shinso si vzal nejcennější věci jako mobil, peněženku a klíče a odešel ke dveřím.
,,Kam jdeš?" Denki vyděšeně vykulil oči a následoval Hitoshiho.
Ten beze slova opustil byt a nechal Denkiho sebou cuknout, kvůli tomu, jak třískl dveřmi.

Blondýnovi toto chování přišlo, jako by žil stále s rodiči. Ale zároveň s dítětem. Nechápal, proč se Shinso vyjadřoval takto a proč má potřebu kontrolovat jeho život. Avšak to bral jako důkaz lásky. Jakože o Denkiho nechce přijít, a proto si ho chrání.
Tak proč to tak bolí? Miluje mě ale ubližuje mi... pomyslel si a aby nebyl jeho přítel po příchodu domů naštvaný, že tady je nepořádek, tak šel uklízet.