Omlouvám se! [Remus Lupin]

1. Kapitola

"Ale no tááák! Lilýýý! Prosííím!" slyšel jsem za regálem hlasy. Vstal jsem proto a nenápadně jsem se podíval, kdo to je. Nakoukl jsem a uviděl Lily a Shelby.

"Ne Shelb! Prostě ne!" říkala jí Lily. "Vypracuj si to sama. Jak by ses to pak naučila?"

"Ale když ta astronomie je tak strašně těžká a já tomu vůbec nerozumím," kňourala Shelby a tahala Lily za rukáv.

"Ne, prostě ne! Já teď nemůžu! Najdi si to sama, nebo popros někoho jiného!" odmítla ji a potom už odešla. Shelby si sedla na židli a začala si číst nějakou knihu. Nikdy jsem se s ní nebavil, jelikož Sirius říkal, že je stejně zlá, jako její rodina. 

Pocházela z čistokrevné rodiny která se s Blackovými zná. Odsoudil jsem ji, aniž bych s ní někdy mluvil, i když mi nepřišla zlá - byla v Nebelvíru a bavila se s mudlozrozenou. Navíc, Lily by se nikdy nebavila se zlým člověkem - i když, Snape...

Pomalu jsem se k ní vydal a přes rameno jsem se podíval, co čte.

"Tohle není astronomie," podotkl jsem a až potom si uvědomil že nahlas. Ona sebou polekaně trhla a rychle knihu zaklapla.

"Lupine," procedila skrz zuby. V jejím hlase byla nepřeslechnutelná nenávist. Trochu mě to zamrzelo, ale na druhou stranu jsem se jí ani nedivil; James se Siriusem ji šikanovali už dlouhých pět let a něco. Já se na tom taky někdy podílel, jen jsem přihlížel a nikdy je nezastavil. "Co chceš? To tě rodiče nenaučili, že je neslušné strkat nos do cizích věcí?" vyštěkla.

"Nebuď drzá Rogersová," ozval se za ní hlas Siriuse.

"Ale Blacku," ušklíbla se, "nečekala bych, že tu budeš. Ty umíš číst? Ne! Spíš bych řekla, že jsi sem přišel balit další chudinky."

"Pozor na jazyk," zasyčel Sirius a klouby na rukou mu nebezpečně zbělaly. Myslím si, že se přemáhá, aby ji nepraštil. "Máš štěstí Rogersová," řekl jízlivě, "holky totiž nemlátím."

"Och Blacku, ty jsi tak dobrosrdečný," ucedila ironicky. Já jen stál a pozoroval je.

"To mi ale nebrání v tom, abych ti nedal malou lekci," ušklíbl se a vytáhl hůlku. Shelby začala couvat, zastavil ji však hlas za jejími i mými zády.

"Ale Rogersová, přece by ses nás nebála," promluvil James, kterému na tváři pohrával stejný výraz jako Siriusovi; arogantní a zlomyslný. Takový měli vždy, když si chtěli "pohrát," neboli někomu ublížit.

"Vás?" zasmála se Shelby a prstem na nás ukázala. "Nikdy! Bylo by však rozumné, abychom to vyřešili na chodbě a nerušili tu," řekla klidně. Kluci kývli na souhlas, ona si posbírala své věci a společně jsme se vydali pryč z knihovny. Viděl jsem její výraz - tvářila se jako vepř na porážku, jakoby byla smířená s tím, že jí kluci zase zesměšní a já s tím nic neudělám.

Došli jsme na prázdnou chodbu a ona si položila věci do kouta na zem. Stoupla si proti nám a čekala. Kluci se ušklíbli a něco si pošeptali. Potom každý vytáhl hůlku. Sirius ji pověsil do vzduchu a James mezitím přešel k její brašně a začal se v ní přehrabovat.

"Copak to tu máme?" ušklíbl se když vytáhl dopis. Otevřel ho a začal číst. "Ále Rogersová, nepochlubila jsi se, že máš kluka," podíval se na ni.

"Už ne," zašeptala stále hlavou dolů.

"Jistě že ne!" ušklíbl se pro změnu Sirius. "Kdo by tě chtěl?! Nikdo Rogersová! Nikdo!" smál se a jí se do očí začaly hrnout slzy. Po chvíli jí už stékaly po tvářích a já jen přihlížel. "Koukejte! I naše Ledová královna má city! Přece bys nebrečela!" smáli se James se Siriusem.

"Hej! Okamžitě ji pusťte!" vykřikl za mými zády někdo. Otočil jsem se a spatřil Reguluse Blacka, Siriusova mladšího bratra.

"A kdo nám v tom zabrání? Ty? To určitě!" smál se Sirius a Black začal rudnout v obličeji.

"Ano já, jsem totiž prefekt," prohlásil hrdě a ukázal na svůj odznak.

"A jo! Já jsem vlastně zapomněl! Doma si to zmiňoval jen jednou! Nebo dvakrát?" zamýšlel se hraně, "Okamžik - celé léto!" šklebil se Sirius a dál držel Shelby ve vzduchu. Ta už začínala chytat nezdravou barvu.

"Říkám to naposledy - okamžitě ji pusťte!" dupl si Black a to kluky ještě víc rozesmálo. Nedávali pozor, Shelby vytáhla hůlku a všechny nás zmrazila. Potom se vysvobodila a s hlasitým BUM spadla na zem. Black mladší jí okamžitě pomohl na nohy a podal jí její brašnu.

"Děkuju," usmála se při utírání slaných kapek z tváří.

"Nemáš zač, to by udělal každý," mávl nad tím rukou Black a také se na ni usmál.

"Každý ne," zavrtěla hlavou a kývla ke mně. Oba dva se na mě podívali a mě se zmocnil stud; místo toho abych jí pomohl, jsem to jen pozoroval. Black mladší se na mě podíval nenávistným pohledem.

"Co s nimi uděláme?" otočil se na ni a ona k němu zvedla pohled.

"Nic, to že tu budou muset stát než kouzlo vyprchá nebo je někdo vysvobodí bude dostatečný trest," usmála se na něj a vydala se s ním v patách pryč.