Omlouvám se! [Remus Lupin]

2. Kapitola

Nakonec nás vysvobodila nějaká třeťačka z Mrzimoru. Na jméno si už nevzpomenu - možná proto, že nám ho ani neřekla ale to je jedno. Do společenky jsme přišli až k večeru, ale i přes to byla plná. Shelby tam však nebyla - chtěl jsem se jí omluvit nejen za mě, ale i za kluky.

Potkali jsme ji až druhý den na vyučování, kde nám nevěnovala jediný pohled. Po skončení jsem se ji snažil zastihnout, ale vypařila se jako pára nad hrncem. Půjčil jsem si proto od Jamese plánek, abych ji našel. Když jsem ji však spatřil, vůbec se mi to nelíbilo. Byla na Astronomické věži a teď se podržte - s Regulusem Blackem. Ten kluk mi pije krev, nejen Siriusovi ale i mě. Rozhodl jsem se ji proto nevyhledávat a zůstal jsem si číst v pokoji.

Bylo něco po čtvrté, když se dveře do pokoji rozlétly a objevil se v nich Sirius s nějakou holkou. Vášnivě se líbali a vůbec si mě nevšimli. Odkašlal jsem si abych na sebe upozornil, ale nezabralo to a tak jsem si vzal svou knihu, hůlku a vytratil se.

Scházel jsem ze schodů, když obrazem prošla Shelby. Usmívala se a vůbec si mě nevšimla.

"Ahoj!" pozdravil jsem ji. Ona se na mě podívala a její úsměv pohasl. Trochu mě píchlo u srdce, ale nedal jsem to na sobě znát.

"Co zase chceš?" vyštěkla podrážděně. Očividně ji moje přítomnost otravovala, mě to však bylo jedno.

"Víš," začal jsem a podrbal se na zátylku, "chtěl jsem se ti omluvit, měl jsem to klukům zarazit. Nevím proč jsem to neudělal a mrzí mě to," sklopil pohled. Ona si ironicky odfrkla. "Je mi to líto," promluvil jsem znovu.

"Zbláznil ses?! To ti někdo dal něco do pití? Já nestojím o lítost - rozumíš?! Nestojím!" vyjela na mě a oddupala si to do své ložnice. Já za ní koukal jako vyoraná myš.

"Tak já se jí chci omluvit a ona takhle!" rozčiloval jsem se a šel zpět do pokoje. Ve dveřích jsem se srazil s tou holkou a vypadala no - hodně, hodně naštvaně. Já to ale neřešil a šel dál. V pokoji jsem si sedl na postel a stál si něco mumlal.

"Co se ti stalo Náměsíčníku?" zeptal se mě James který přišel hned po mě.

"Jo! Já se jí jako, jako - idiot? Jo idiot! omlouvám a ona mě seřve!" pronesl jsem naštvaně.

"Komu?" ptal se zmateně Sirius.

"Shelby," zasyčel jsem.

"Rogersový? Proč ses k sakru omlouval Rogersový?" vylítl Sirius na nohy.

"Já nevím," zalhal jsem.

"No počkej, to si s ní ještě vyřídíme," prohlásil James a Sirius souhlasně kývl. Já je nezastavil; další chyba kterou jsem udělal...