Omlouvám se! [Remus Lupin]

5. Kapitola

Remus

Od toho incidentu s námi ani s Lily nepromluvila - dokonce se i začala stýkat se zmijozelskými, což nejen kluky, ale i mě a Lily naštvalo.  Dělala, jako by se nic nedělo a chovala se jako dřív.

Byly Lektvary a my vařili Amorův šíp. Lektvary mi šly, ale nevynikal jsem jako Snape nebo Lily. Byl jsem ve dvojici s Peterem - což je pohroma. Většinu věcí jsem proto udělal sám. U toho jsem pozoroval Shelby, která byla ve dvojici se Snapeem. Pracovali rychle a ona mu u toho ještě něco povídala - dokonce mu cukaly koutky. Překvapilo mě to, přišlo mi totiž, že jeho obličej je z kamene - vždy měl stejný výraz. Z přemýšlení mě vyrušila obrovská rána z lavice za mnou; byli to James se Siriusem, kterým se podařilo odpálit kotlík a celý jeho obsah byl momentálně na Křiklanovi, který se v době výbuchu nad kotlíkem skláněl.

"To snad není možné pánové!" rozčiloval se. "Co jste do toho dali?"

Kluci se jen smáli a ignorovali ho. Za chvíli se už smála skoro celá třída včetně mě. Koutkem oka jsem zahlédl Shelby, která si vyměnila významný pohled se Snapeem a ten přikývl - jako by se dorozumívali beze slov.

"Co jste do toho dali?" ptal jsem se kluků po hodině.

"Všechno možný," smál se James.

"Divím se, že jste vyvázli bez trestu," utrousil Snape, který procházel kolem. "Měl vám ho dát."

"Sklapni Srabusi!" zavrčel James.

"Ale jen ho nech Dvanácteráku, alespoň bude sranda," usmíval se Sirius. V tváři měli výraz, jakoby byly Vánoce.

"Jak dlouho jsme si už nepovídali, Srabusi?" šklebil se James.

"Už to bude nějaký pátek," odpověděl za Snapea Sirius.

Chtěl jsem zachránit, co jsem zpackal. Když jsem nezachránil Shelby, chtěl jsem pomoci alespoň Snapeovi. "Kluci nechte ho," řekl jsem jim a oni se na mě překvapeně otočili.

"Cože?" "Zbláznil ses?" zeptali se najednou. Snape mezitím zmizel a já zahlédl ji, jak mě zpovzdálí překvapeně a podezřívavě pozorovala.