Omlouvám se! [Remus Lupin]

12. Kapitola

"Shy, prosím! Nech si to vysvětlit!" prosil jsem ji zoufale.

"Ne! Ne! A ne! Kdy už to pochopíš?!" zvedla se ze sedačky a začala odcházet.

"Miluju tě! Fakt že jo, ale nemůžu s tebou být!"

"No a co?!" rozhodila rukama a já se zarazil. "Je mi to jedno!"

"Ale-" snažil jsem se jí to rozmluvit.

"Už za mnou nelez!" vyštěkla a utekla.

××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××

 Další měsíce jsem ji naháněl, snažil jsem se jí omluvit, ale marně. Začala se více objevovat ve společnosti Blacka a Snapea. V Nebelvíru se téměř neukázala a Lily sama říkala, že často ani nepřespávala v ložnici. Bál jsem se o ni. Často jsem se díval do plánku a sledoval, kde je. Došlo to až k tomu, že mi ho James nebo Sirius museli zabavit, protože bych do něj mohl hledět pořád.

Nejvíc mi ale pil krev Black mladší. Neustále se kolem ní motal, objímal ji, povídal si s ní a podobně. Neskutečně jsem žárlil. Musel jsem ji neustále sledovat, myslet na ni. Chtěl jsem s ní mluvit, ale ona mi to neumožnila. Když jsem se ji snažil odchytit na chodbě, utekla mi.

Byl jsem zoufalý. Snažila se mi pomoct i Lily, která se s ní snažila nejen kvůli mně promluvit. James jí totiž nakonec řekl, co se tenkrát stalo, jak jí ublížili na chodbě, že se nám jen pomstila a od té doby s ní chtěla její zrzavá spolubydlící zase mluvit.

"Shy! Shy! Stůj!" křičel jsem na ni opět přes celou chodbu. Ona přede mnou jako vždy utíkala. Vběhl jsem proto do jedné z tajných chodeb a tím pádem jsem ji nadběhl. Vyběhl jsem z chodby přímo před ní a narazili jsme do sebe. Spadli jsme na zem tak, že já jsem byl na ní. Trochu jsem se nadzvedl, abych na ní neležel celou vahou.

"Shelb, prosím," zaprosil jsem a v jejích očích se zalesklo. "Omlouvám se. Dej mi prosím druhou šanci. Já tě vážně miluju a za těch několik měsíců jsem si uvědomil, že bez tebe nemůžu žít!" naléhal jsem.

"Ne Remusi," pronesla tvrdě. "Nejde to," odstrčila mě a zvedla se.

"Proč?"

"Prostě to nejde!" otočila se a odešla.