Stojím v dešti..po vlasech mi stékají kapky (dopadající postupně na celé tělo). Bezmocně se ohlížím, ale vlastně ze mne vychází i jistá lhostejnost...vůči sobě? Jsem jako vojáček cínový v opuštěném pokoji, dříve bdělého dítěte. Na cestě za mým JÁ se mi již roztrhla mapa...papír nepopsaný....jen se snažím zachytit sebe. Mohu být jako kytička v herbáři uložena?
