Ve skrýších dumá ten dychtivý kousek...opravdu jen ždibíček...čehosi nepopsatelného, avšak tak zjevného. Uhýbá mi pohledem, i když o mne opírá svou tíhu, počíná si vedle mne. Kořist mám být pro tu nenažranou chamtivost a nevidomost! Ne, není to ono, pouze čerpám z možného. Snažím se uchopit a přitáhnout každý útržek jakékoliv seance pro ukojení mysli. Chci vědět, poznat, být viděna. Připadám si jakoby stvořitel vaší nenávisti, jsem? (Patří to sem?)
