Is this love? |ls| ✔

I.

Harry

"Jsi hluchej, nebo co?!" vyčetl mi Tomlinson když nás doběhl. Podíval jsem se na Nialla. Byl stejně překvapený jako já. S Louisem se nebavíme. Nikdy. Jen když je to smrtelně nutné, ale to nebývá často. Nechápal jsem o co mu jde. Bude to zas nějaký hloupý žert.

"Co chceš?" řekl jsem tím nejnepříjemnějším tónem který jsem dokázal.

"Wohou, tady se někdo blbě vyspal." Smál se. Chytil jsem Nialla za ruku a přidal do kroku. Nemám zapotřebí si kazit den někým tak bezvýznamným jako je Louis. On ale taky přidal do kroku. Byl o dost menší než já, tak měl co dělat aby mým dlouhým krokům stačil, ale snažil se. 

"O co ti jde?" Zastavil jsem se a vykřikl na něj. Hned bylo vidět o co mu jde. Přesně o tohle. Chce mě jen naštvat. Chce mi zkazit den. Ty jeho ďábelské oči se rozjasnily. Udělalo mu radost že jsem se neudržel a proto jsem se zhluboka nadechl a uklidnil se. Věnoval jsem krátký pohled Niallovi, který jen sledoval situaci a mlčel. Rozešel jsem se s vírou že už nás Louis nechá. Ale kdepak.

"O nic mi nejde. Jdu jen domů." Od kdy chodí Tomlinson stejnou cestou jako my a od kdy sakra chodí s námi? Nevěřícně jsem se na něj podíval, ale on mi pohled neopětoval, jen se usmíval. Jak já ten jeho úsměv nesnáším. 

"Od kdy chodíš tudy?" Zeptal se Niall. Taky ho moc nemusel, ale to asi jen kvůli mně. Dost jsem na Tomlinsona nadával - vždycky. 

"Eeeh...?...od teď? Snad vás moc nerušim." Usmál se a pozvedl obočí - přesně tak jak to vždycky dělá. Musel jsem zatnout pěsti, nemůžu ho vystát.

"Divný." Odpověděl mu Niall. Byl jsem mu vděčný za to že odpovídá on.

"Nemysli si že je mi potěšením trávit svůj cenný čas s někym jako jsi ty Horane!"

"Nech ho na pokoji! Jestli máš problém tak s námi nechoď a táhni protože jinak..." Zatnul jsem zuby. A znovu jsem se zhluboka nadechl a vydechl. Tomlinson se toho ale samozřejmě chytil. 

"Jinak co Stylesi? Pověz mi co." To opovržení v jeho hlase mi nedalo na výběr. Chytl jsem ho za lem trika. Dělilo nás pár centimetrů. Koukali jsme si do očí.

"Snad bys mi neublížil..." zakňoural na oko lítostným hlasem. Krev se ve mně vařila na tolik, že jsem ani neuvažoval nad tím co dělám a hned jsem mu chtěl dát pěstí. Tak jako před pár lety. Tehdy bych se nad tím ani nepozastavil. Právali jsme se tak často.

Byl bych mu dal pěstí kdyby mě Niall nezastavil se slovy: "Harry, nestojí ti to za to." Měl pravdu. Tomlinson by si to tolik zasloužil. Ačkoliv těžce, potlačil jsem svůj vztek a pustil jsem ho. On se na mě koukal s úsměvem a kýval hlavou. 

"Bylo mi jasný že na to nemáš. Že na MĚ nemáš. Srabe." Jen mě provokuje. Jen mě provokuje. Klid. Nádech, výdech. Odešli jsme. On tam dál stál. Už nepokračoval s námi. Naštěstí! Něco ještě pokřikoval, ale já jsem ho nevnímal. Pro JEHO dobro. Jinak bych ho musel asi zabít.

"Nenávidim ho!" Řekl jsem po chvíli snad dost nahlas na to aby mě slyšel i on. Ni vyprsknul smíchy.

"Hej! Čemu se jako směješ?" 

"P-promiň. Haha. Jste fakt vtipný." 

"To si děláš srandu?!"

"Ne. Dyť se koukni. Chováte se jak patnáctiletý smradi. Oba." Že to říká zrovna Niall mě překvapuje. To on je v naší dvojici to dítě.

"Jasný." Ačkoliv na Nialla jsem naštvaný nerad, dneska to asi jinak nepůjde. Opět jsem zrychlil.

"Hej klid Harry. Já jenom...jste dospělí. Oba dva a vzájemně se tu provokujete, málem se poperete a..."

"A je to snad moje chyba?" Přerušil jsem ho. Nialla opustil úsměv.

"Ne. Promiň. Já...nic." 

"Ne Nini, pověz mi to. Promiň." povzdechl jsem si. Niall za to nemůže. Nemůžu si to přece vybíjet na něm. "Víš že jsem na něj háklivej. Nechal jsem se unést"

"Já vim. Chtěl jsem říct, že to vlastně bylo celkem roztomilý." Vrátil se mu na tvář úsměv.

"To si děláš srandu? Tohle nemůžeš myslet vážně!" Dorazili jsme na zastávku a oba jsme se začali smát. 

"Opravdu. Myslím to vážně nesměj se."

"Taky se směješ." Chechtali jsme se až nás bolela břicha. Jak ho to vůbec mohlo napadnout?

"Jak to můžeš o mně a něm říct? Tos mě pobavil. Nikdy by mě nenapadlo že tohle o nás někdo řekne. NIKDY" 

"Jo, divný." uznal i Niall. Chvilku na to přijel autobus a Ni odjel domů. Já jsem se taky vydal domů. Když jsem odcházel od zastávky zahlédl jsem znovu Tomlinsona. Zastavil jsem se. Dám mu náskok. Nerad bych ho dohonil. Bylo to divný. Šel úplně jinak než když šel s námi. Byl takový zadumaný, myšlenkami kdoví kde. Nejspíš plánuje jak mě vytočí příště.

Nechápu jak tomuhle člověku může být 20. Alespoň myslim že je mu 20. Moc mě to nezajímá. 

Ačkoliv mě opravdu moc nezajímá - vlastně vůbec - přemýšlel jsem nad ním celý večer, ale nepřišel jsem na nic nového. Je to idiot. Vždycky byl a vždycky bude. Jen mi chce ublížit.

Pomalý rozjezd. Chichichi.
Niall = the biggest larry shipper ever <3