Is this love? |ls| ✔

VI.

Harry

Zazvonil mi budík a já jsem neochotně vstal. Už jen jeden den, opakoval jsem si stále. Když jsem se připravil do školy, napsal jsem Niallovi, jestli jede busem a pomalu vyrazil. Ni mi po chvíli odepsal že jede a tak jsem se zastavil na zastávce. Vyzvedl jsem Nialla a pokračovali jsme do školy. Ve škole všechno v pohodě, tak jako vždycky. Po škole jsem šel do práce. Od minulé zkušenosti s Tomlinsonem jsme se nebavili. Naštěstí už se v pekárně neukázal a já jsem mohl v klidu pracovat. Ve škole jako bych pro něj ani neexistoval a já jsem si nemohl stěžovat. Přesně takhle to má být, přesně takhle se mi to líbí.

Po práci jsem si došel nakoupit a pospíchal domů. Doma jsem měl chuť sebou hodit na gauč a usnout, ale přijede mi na návštěvu Gemma, tak musím přichystat něco k večeři. Moc se mi nechtělo vařit a tak jsem jen připravil obložené talíře zeleninou, sýrem, šunkou, salámem a nějaké pečivo. Sotva jsem na stůl odnesl talíře, Gemma už klepala na dveře.

Přivítali jsme se a hned jsme šli jíst. Byla veselá a byla s ní sranda. Občas, když se blbě vyspí je s ní k nevydržení, to dneska naštěstí nebylo. Otevřeli jsme si víno a dostali jsme se do ještě lepší nálady. Povídali jsme si o všem možném. Na to, že ona je holka a já kluk, sourozenci, si fakt moc dobře rozumíme.

"Hele Hazz, promiň, ale já jsem strašlivě utahaná. Co kdybychom ponocování nechali na zítra, hm?" Souhlasil jsem. Došel jsem se osprchovat a v ručníku jsem vylezl z koupelny. Gemma šla hned po mně. 

Šel jsem se převléci do pokoje. Jen co jsem vešel dovnitř jsem se dost zarazil. Buď mě šálí zrak, nebo se mi Tomlinson snaží vloupat do pokoje. Došel jsem doprostřed pokoje a sledoval ho. On si mě vůbec nevšímal. Když vlezl dovnitř a všiml si mě, pozdravil jako kdyby se nic nedělo.

"Co tady děláš a proč sem lezeš oknem?" Louis mě celého sjel pohledem. Ani jsem nepomyslel na to, že tu před ním stojím jen v ručníku kolem pasu.

"No říkal jsem si, že bych šel k někomu přespat, nudím se. A oknem jsem přišel protože dveřma bys mě nepustil." Mrkl na mě a já jsem absolutně vůbec nechápal jeho chování a aroganci. 

"Fajn, mám pro tebe návrh."

"Hm?"

"Ať chceš dveřmi, nebo klidně oknem...odejdi. Nestojím o tvou společnost." On mě jen pobaveně sledoval a sedl si na mojí postel. 

"Myslím to vážně. Tohle je vloupání, klidně na tebe můžu zavolat policii."

"Klidně, jen volej." Pobídl mě a já jsem mu chtěl odpovědět, ale vložila se do toho Gemma.

"To už jsi zešílel, nebo tam někoho máš?" Vešla do pokoje. Louis vstal z postele.

"Ahoj."

"Ahoj, Loui, tebe bych tu nečekala." Hned se usmívala od ucha k uchu. 

"Hm, Louis je zrovna na odchodu, takže smůla." Utnul jsem to dřív, než se to rozjede.

"Chtěl jsem tu přespat, ale tenhle bručoun mě zas vyhazuje."

"Můžeš přespat u mě." Nabídla Gemma

Louis se usmál a rozešel se za ní. Když procházel kolem mě, pronesl: "Fajn, tak dobrou Harry. Já jdu k Gemmě do postele...teda do pokoje." Mrkl na mě a já jsem ho chytl za ruku a zatáhl k sobě. Bohužel jak jsem škubl, můj ručník se uvolnil a spadl na zem.

Gemma se ihned začala smát. Louis stál naproti mně, koukali jsme si do očí.

"Vážně ti teď spadl ručník?" Zeptal se a udržoval se mnou oční kontakt. Bylo vidět jak zadržuje smích.

"Gemmo mohla by ses přestat smát a radši mi ho podat?" To byl jasný výkřik do tmy, protože Gemma nebyla kvůli smíchu schopná ani normálně stát. Zato Louis stál až moc nehybně. Posunul se o malý krůček ke mně. To už jsme stáli na sebe skoro nalepení.

"Já ti ho klidně podám." Řekl a začal se sklánět. Hned jsem ho chytl za paži a zamezil mu tím v dalším klesání.

"Ne, ne díky." Odbyl jsem ho rychle. Všiml jsem si jak pohledem klesá po mém těle. S rukou pod jeho bradou jsem mu obličej zvedl a on se mnou opětovně navázal oční kontakt.  

"Snad se za sebe nestydíš." Vzpomněl jsem si jak mě vždycky nazýval 'tlustým' a 'ohavným' a sklopil jsem oči. Tohle se netýká mého ostychu, jen nechci aby na mě koukal někdo jako je on. Ale když to zmínil, musím uznat, že kvůli němu se opravdu stydím. Neměl jsem s tím problém do prváku na střední - tam začal na mou postavu nehezky poukazovat a od té doby s tím trošku bojuju. Pořád si připadám oplácaný. 

Louis se dotkl konečky svých prstů mého nahého boku a lehce jimi přejel ještě o kousek níž. Svůj pohled jsem zvedl a napůl vystrašeně, napůl překvapeně jsem se mu podíval do očí.

Naklonil se blíž "Rozhodně se nemáš za co stydět." Zašeptal mi tuto větu do ucha. Když se odtahoval, zůstal v nebezpečné blízkosti u mého obličeje a začal se přibližovat. Nevím přesně co mě k tomu vedlo, ale sám jsem hlavu sklonil, aby na mě dosáhl a tím mu ulehčil práci. Naše rty se skoro setkaly, když jsem si uvědomil co se děje a odvrátil pohled směrem k Gemmě - tím zamezil polibku.

Rychle jsem se sehnul pro ručník a zakryl se. Gemma nás stále pobaveně sledovala.

"Nechci tě tu, ale pokud nemám na vybranou, rozhodně nechci abys spal s ní." Ukázal jsem na Gemmu a Louis se s tichým "Fajn." začal svlékat. Nechal si na sobě jen boxerky a lehl si na mou postel.

Gemma odešla, já jsem si vzal tepláky a taky jsem si lehl. Oba jsme leželi na boku a koukali si do obličejů. "Nedáš mi peřinu?" zašeptal Louis po chvíli.

"Ne, nechci aby se ti tu líbilo." Odvětil jsem mu a on se otočil na druhý bok. Nevydržel jsem dlouho a peřinu jsem natáhl i přes něj. Svou ruku jsem přes něj taktéž nechal přehozenou a namáčkl jsem si ho víc na sebe...samozřejmě jen proto, abychom se pod jednu peřinu vešli. S tichým "Dobrou" jsem za chvilku usnul.

Ráno jsem se probudil v devět hodin a v mé posteli nikdo nebyl. Byl to snad sen? Nebo už fakt blázním? Sedl jsem si a všiml jsem si otevřeného okna. Nebyl to sen. Louis tu byl. Odešel dřív. Byl jsem z minulého dne poněkud zmatený, ale nebudu to radši moc řešit.

Gemma celé dopoledne nemluvila o ničem jiném. Když to vyprávěla z jejího pohledu, musel jsem se taky smát. Celá ta situace byla fakt vtipná. Stačil jeden jediný pohled a Tomlinson mě mohl vidět nahého. Můj největší nepřítel a takovýhle zážitek. A ještě ten (skoro)polibek. Snažil jsem se na to nemyslet, ale otázka: Proč mě chtěl Tomlinson políbit? mi pořád vrtala hlavou. A otázka: Proč jsem málem neodolal? ještě víc.

Máme další díl! Tohle byla strašně rozkošná myšlenka, doufám že se mi to povedlo sepsat a přijde to roztomilé i vám. Ňuní stydlivý Harry a ňuní Loui. <3