Is this love? |ls| ✔

IV.

Harry

"Dobrá, takže mám tady seznam lidí jak spolu budete v chatkách." pokračovala ve svém projevu paní profesorka. Jmenovala nějaká jména a já jsem se modlil ať jsem s Niallem.

S tím už jsem mimochodem úplně v pohodě. Byl to sice těžký úkol si ho udobřit, ale zvládl jsem to. Trvalo mi to asi týden. Takhle dlouho na mě naštvaný nikdy nebyl. Následující týden už byl na štěstí v normálu. 

"Styles, Horan a Tomlinson..." COŽE

"To musí být nějaký omyl." Hned jsem se ozval.

"Není." Bylo znát, že se v tom paní profesorka nechce pitvat, ale i přes to jsem za ní po konci hodiny zašel. 

"Omlouvám se, ale nedalo by se to nějak změnit? Ty chatky."

"Pane Stylesi, to snad není takový problém, ne?" 

"Věřte mi, to není dobré. Nesnášíme se, budou z toho akorát trable."

"Jste snad dospělý, ne? To zvládnete."

"Ano jsem dospělý, nemám tedy právo na to vybrat si s kým budu?" To jí naštvalo.

"Ne. Ale jste dospělý, máte právo na to, nikam nejezdit. Jestli máte problém, vůbec s námi nemusíte. Tohle je akce čistě z mého apelování na vedení a nemám za potřebí se tu s vámi dohadovat jako s nějakým dítětem ze základní školy. Na shledanou." Otočila se a odešla. Tak to bude zajímavé.

...

Den odjezdu nastal. Niallovi jsem musel slíbit, že Louise neuhodím. To bude těžký víkend. Naštěstí je to jen víkend. To zvládnu. Snad.

Celou cestu jsem cítil něčí pohled na svých zádech a vždy když jsem se točil, koukal na mě Tomlinson. Seděl sám, asi ztratil tu svou popularitu. Pravděpodobně plánoval jak mě v noci zabije, aby to nebylo moc nápadné a dalo se to svést na Nialla. 

Na místě jsme byli za dvě hodiny. Dostali jsme klíče a šli se ubytovat. Chvilku na to jsme šli pracovat. Dostali jsme zadání a pokyny a do večera jsme zkoumali, hledali informace, radili se. Bylo to poměrně těžké, ale do večera jsme to všichni - v rámci možností - stihli.

Šli jsme na večeři, vzpomněl jsem si na svoje školy v přírodě. Byl to úplně stejný pocit. Po večeři nás už jen paní profesorka informovala o následujícím dni a měli jme volno. Někteří šli do hospody, někteří na výlet, jiní dodělávali úkoly. Já jsem se s Niallem odebral do chatky. Během hodiny jsme si vzájemně doplnili informace z dnešní práce a dál se nám o zábavu postaral Tomlinson, který zrovna přišel.

Oba jsme zmlkli. On si lehl na svou postel a koukal do stropu. Všichni jsme mlčeli asi 15 minut. Potom Louis ticho prolomil. "Je s váma hrozná nuda."

"Nemusíš tu být." Odpověděl jsem bleskurychle.

Na mou odpověď ale nereagoval. Místo toho se zvedl a došel ke mně na postel, kde si sedl. 

"Zahrajeme si pravda, úkol. Od střední jsem to nehrál a s váma by to mohla být sranda." Niall vesele přicupital a taky si sedl na postel. Já jsem z toho moc nadšený nebyl, ale lepší než tu trapně mlčet.

"Fajn, mám otázku na Harryho." začal hned Tomlinson.

"Nespočívá to náhodou v tom, že si mám vybrat jestli chci pravdu, nebo úkol?"

"Jo, rád ti vymyslím i úkol." Chvilku jsem nad tím přemýšlel. "Tak se ptej."

Louis se pohodlněji usadil a začal: "Všichni víme že jsi buzna, co by mě ale zajímalo je, jestli už byl někdo tak odvážnej a toho tvýho špekatýho těla se dotknul. Už tě někdo píchal, nebo jsi furt panic? Protože to bych tak tipoval."

Klid Harry, chce tě jenom vytočit. Viděl jsem na Niallově výrazu obavy z mé odpovědi.

"Vsadim se, že jsem měl v posteli víc lidí, než kdy budeš mít ty." Měl jsem pocit jak jsem ho setřel, ale ve výsledku setřel on mě. 

"Ou. V tom případě doufám že sis zašel na test. Já jen jestli nejsi HIV pozitivní, chápeš." Mrkl na mě a usmál se.

"Taky mám dotaz..." Jak chce. Válku rozpoutal on. "...musím uznat, že jsi byl vždycky populárnější než já..."

"Jo, to jo. Pamatuješ na Eleanor?" Trefil se do černýho. Tohle je moje slabina. Tu holku jsem měl fakt rád.

"...ale všiml jsem si, že tvá popularita...jak to říct...klesá. Je to snad kvůli smrti tvojí mámy? Musíš být zdrcenej, asi nemáš čas věnovat se přátelům." Niall i Louis koukali s otevřenou pusou. Myslím, že jsem se taky trefil. A když jsem si všiml slz, které Louis zahání, možná jsem to zase přehnal.

"Víš co? Tohle je jen klid před bouří. Za nedlouho, za nedlouho budu nejoblíbenější nejen mezi náma, ale po celé škole. Všude budou moje fotky, všichni je budou obdivovat a všichni o mně budou mluvit. Všichni na mě budou myslet a ty, Stylesi, ty nejvíc. Přes den, v noci, budeš si říkat 'Proč jsem se k němu tehdy nechoval líp' a já se budu mít...báječně. A ty budeš litovat. Všichni o mně budou mluvit. Pořád. Vsadil bych se, že i profesoři. Budu pro ně takovej...zázrak."

Nechápal jsem význam těch slov. Plánuje něco vynaleznout? Vyhrát? Proč já bych měl litovat? 

Louis se přesunul do postele. Převlékl se a šel spát. Niall mi věnoval ránu pěstí do ramene a taktéž se odebral ke spánku. Já sám jsem se přichystal a ulehl.

Nemohl jsem usnout. "Ni?" zašeptal jsem po neurčitě dlouhé době abych zjistil jestli spí. Spal. Přetočil jsem se na druhý bok, směrem k Louisovi. Byl otočený směrem ke mně, měl jsem pocit že brečí. Snad to není kvůli tomu co jsem řekl.

"Loui, promiň." popotáhl a otočil se na druhý bok. Jsem fakt kretén. Musím se začít trošku ovládat. Poslední dobou mi to nějak nejde. Tohle bylo moc, stejně jako na té akci. Začínám se za sebe stydět a to opravdu nechci. Myslím, že nám oboum bylo líp když jsme si sebe navzájem nevšímali. Nechápu proč teď tolik dolejzá.

Další den jsme opět hodně pracovali,  na konec jsme volno neměli skoro žádné, jen snídani a oběd a po něm jsme hned už zase jeli domů. Niall byl zamlklý, nechtěl se se mnou bavit, ale chápu ho. Louis se zdál být v pořádku - to jsem rád, protože mám menší výčitky svědomí.

Co myslel Louis tím svým proslovem? Ví snad něco, co ostatní ne? Jak plánuje stát se populárním? 
Díky za přečtení a...Hvězdička potěší, kotě  *mrk, mrk* <3