Is this love? |ls| ✔

X.

Harry

"Už můžete." Zavolala na mě paní doktorka a já jsem se nechal odvést k Louimu do pokoje. Ležel na posteli, celý bledý, napojený snad na tisíc hadiček a přístrojů. Aniž bych věděl co se děje, chtělo se mi plakat.

"A-ahoj." Nervózně jsem přešlapoval u jeho postele.

"Přišel jsi."

Louis

Přišel. Usmál jsem se na něj. On koukal dost podezíravě. Jako vždycky. Ale tentokrát se mu nedivím. Musel ne mě být hrozný pohled. "Nechceš si ke mně sednout?" Navrhl jsem po chvíli kdy se k ničemu neměl. Viděl jsem slzy které sotva držel.

Sedl si vedle mě na židli a nervózně si mnul ruce. 

"T-takže de-dehydratace?" popotáhl "Příště na tebe osobně dohlídnu! Víš jak mě to vyděsilo?!" Pousmál jsem se a pravdu si ještě na chvilku nechal pro sebe. "Tak jo." Taky se na mě usmál a jedna neposedná slza mu stekla po tváři. Nemohl jsem dál.

"Harry..."

"Hmm?" Nabídl jsem mu svou ruku. On na ní chvilku jen nevěřícně a podezíravě koukal, ale nakonec ji přijal a chytil mě. Palcem jsem mu přejížděl po hřbetu ruky. On na naše ruce pořád koukal. "Chtěl bych ti něco říct." Zvedl pohled. "Já tobě taky."

"Začni." řekli jsme oba a zasmáli jsme se. 

"Fajn, já začnu..." spustil Harry "...promiň. Já...měl jsem tě furt za hajzla, ale...poslední dobou jsem se choval jen já jako hajzl. Promiň."

"To je v pořádku Hazz. Pravda je taková, že tě mám celkem rád. Už...už dlouho. A-a snažil jsem se ti to dát najevo, ale ty sis mě nevšímal. Myslel jsem si, že když tě budu provokovat, že to pomůže. A teď...říkal jsem si, že je na čase dát ti to vědět. Dalo mi to zabrat víc než jsem čekal." Navíc už není moc času. Pomyslel jsem si v duchu.

Neměl jsem odvahu podívat se jak se tváří. Není lež co jsem řekl, ale pravda to taky není a je mi to líto. Nevím jak dlouho jsme tam byli beze slov, ale přišlo mi to jako věčnost. Až potom se ke mně Harry naklonil a dal mi pusu. 

Jen lehce se jeho rty dotkly mých a já jsem z toho šílel. Srdce se mi rozbušilo. Když se odtáhl celý se uculoval a sklopil pohled. "Tak on je do mě Styles zaláskovanej..." 

"Co? Ne? To ty do mě!" Nic jsem na to neřekl. Jen jsem se na něj koukal. Když mi Harry pohled opětoval usmál jsem se a nenápadně jsem zakýval hlavou. Harrymu se úsměv snad ještě více rozšířil a zčervenaly mu tváře. 

"Já-já taky." Rychle šeptnul. Udělalo mi to radost.

"Hazz, jsem hrozně unavený. Ale jestli zítra přijdeš, můžeme si o tom promluvit a..."

"Ne."

"N-ne?"

"Já nikam nepůjdu. Zůstanu tu s tebou i přes noc. Dobrou noc." Líbnul mě na tvář a já jsem s úsměvem na tváři zavřel oči. Kdyby to takhle skončilo, kdybych už oči nikdy neotevřel ušetřilo by to všem tolik bolesti. Bohužel se tak ale nestalo.

Nevím kdy, jestli byla půlnoc, ráno, každopádně byla ještě tma když jsem otevřel oči. Zhluboka jsem dýchal. Harry vedle mě spal celý zkroucený na nepohodlné židličce. Nechtěl jsem ho budit opravdu ne, ale mám strach. Mám strach abych to všechno stihl.

"Harry?" Okamžitě se probudil. "Hmm? Ano? Děje se něco?" Rozespale se snažil rozkoukat. 

"M-Myslíš že bys mi přinesl sklenku vody? Prosím?"