Is this love? |ls| ✔

II.

Harry

"Děláš si srandu? Teď už není čas o tom pochybovat Harry!" Uklidňoval mě Niall.

Rozhodl jsem se uspořádat pártošku. Velkou. Moc na to nejsem, ale na střední jsem si toho moc neužil a rád bych alespoň teď v prváku na vejšce. Pozval jsem snad milion lidí. Vlastně každého, kdo si vzal pozvánku. Každého, kromě Tomlinsona. Doufám, že se to k němu nedostalo. Je to ode mě trošku sobecké, ale opravdu ho tu nechci. Akorát by to zkazil. Ostatně jako všechno. 

Vzhledem k tomu, že si vydělávám, bydlím sám. Dneska mi přijela na návštěvu Gemma, moje sestra. Zaúkoloval jsem jí aby to tu hlídala, je starší než já a tohle už má za sebou, proto očekávám, že mi pomůže. Očekávám, že to bude v klidu, přece jen jsme dospělí lidé, ale pro jistotu. Zvát Gemmu byl dobrý nápad, ale zvát na pomoc i Nialla, ne. Ni může na Gemmě nechat oči, je to vtipné, ale připadám si s nima jako bych byl navíc. A taky je to zvláštní. Nechápu co na ní vidí. Jo, je hezká i milá, ale furt je to Gemma. Moje sestra. Asi mám jako její bratr zkreslený pohled, ale ewww.

"Hele každej něco přinese, moc to neřeš." probrala mě Gemma z mých myšlenek.

"Fajn, ale nějaký pohoštění musím přichystat. Mám vzít něco na přípitek? Víno? Nebo něco tvrdšího?"

"Klid bráško." Hned mě sestra odbyla. Niall se smál. Stejně jako všemu co Gemma řekne, je to zaláskovaný pako.

"Jsem v klidu, ale ocenil bych radu."

"Fajn, vezmeme vodku, rum, šampaňský a víno. Červený i bílý. Víc rozhodně není potřeba."

Nakoupili jsme pití i jídlo a doma všechno nachystali. Úklid nám dal zabrat. Spoustu věcí jsem schoval, nechci aby je někdo zničil, ani aby na ně koukal. Spoustu věcí jsem naopak dal na viditelnější místo, abych se trochu pochlubil. Byl jsem hrozně nervózní. Když přišli první hosté, byl jsem tak moc rád za Gemmu. Všechny tam bavila a já jsem se mohl trošku uklidnit. Za chvilku už jsem byl v pohodě a čím víc lidí přicházelo, tím to bylo lepší a lepší - kupodivu. 

Hudba hrála, všichni v dobré náladě, pití i jídla bylo dost. Co se týče pití, vlastně tam toho bylo víc než dost. A já, jakožto nezkušený hlupák jsem ochutnával od všeho. Nemůžu říct, že bych si stěžoval. Alkohol mi proudil tělem a já jsem se neskutečně dobře bavil. 

Ostych zmizel a díky tomu jsem se dal do řeči s lidmi se kterými jsem předtím skoro nepromluvil, ani neznám jejich jména. Smáli jsme se a tančili, povídali jsme si a pili. Mou pozornost zaujal jeden kluk, se kterým mám společné jen dvě přednášky.

Vyšší, tmavé vlasy, tmavé oči, krásně opálený s dokonalým úsměvem. Ni si mého pohledu asi všiml a šel za mnou. "Proč za ním nejdeš?" podíval jsem se na Nialla a usmál jsem se.

"Nemůžu Ni, vždyť...vždyť ho ani neznám. Jako kdybych ho trošku znal, ale takhle...neznám ho ani trošinku, ani malilinko, ani..."

"Chápu, ale pokud ho neoslovíš teď, vsadím se, že pak už tu odvahu nesebereš."  Měl pravdu. Obejmul jsem Nialla a dal mu pusu na čelo. Napil jsem se z lahve která stála na stole vedle mě a rozešel jsem se směrem k tomu chlapci. Míjel jsem lidi a usmíval jsem se na ně. S někým jsem se dal na chvilku do řeči, s někým jsem si na chvilku zatančil, všichni byli moc milí. Rozhodně jsem neměl v plánu se mračit, nebo si kazit náladu, den, ale to co jsem viděl se mi ani trošku nelíbilo.

V rohu místnosti stála Gemma a u ní Tomlinson. Byli tak blízko u sebe. Viděl jsem Tomlinsonův pohled. Stejný který věnuje predátor své kořisti před tím, než se na ní vrhne. Gemma se neskutečně smála, vypadalo to, že se dobře baví. Okamžitě jsem změnil cíl a zamířil jsem přímo k nim.

"Co tu sakra chceš?" Oba dva se na mě podívali

"Doslechl jsem se, že něco pořádáš, ale asi mi někdo zapomněl dát pozvánku tak jsem přišel." usmál se "Aby ti to nebylo líto" Položil mi ruku na rameno a arogantně mě poplácal jako nějakého psa. Jeho ruku jsem ihned odstrčil.

"Vypadni odsud. Nechci tě tu." Jeho výraz byl po mých slovech těžce čitelný. Pořád se usmíval, ale řekl bych, že byl mou reakcí zaskočený.

"Víš ty co? Co kdyby ses šel zase bavit někam jinam? Bylo nám tu bez tebe hezky." 

"Vypadni. Teď. Hned." Dával jsem důraz na každé slovo.

"Víš co Harry?" Vložila se do toho Gemma "Ehm...tohle je teď můj kamarád, dejme tomu že jsem ho pozvala já, takže tu může zůstat." Usmála se Gemma a doufala že jí to projde, já ale nejsem blbec.

"Tak na to zapomeň. Ty máš stát za mnou! Máš pomáhat mně!" zrak jsem odvrátil a věnoval jsem znovu pohled Tomlinsonovi.

"Tak jinak. Loui pojď, zabereme si pokoj nahoře." Culila se od ucha k uchu. Tomlinson jí doslova svléknul pohledem a s mrknutím zakýval na souhlas. To už na mě bylo příliš. Odstrčil jsem Tomlinsona od Gemmy. Strkal jsem do něj dál, dokud nenarazil do zdi. Nebránil se a poté co mi zašeptal: "Na víc se nezmůžeš?" už jsem se neovládal a začal jsem do něj mlátit pěstma. Vlastně nevím co to do mě vjelo. Hlava nehlava, tohle všechno jsem mu dlužil. Zasloužil si to. Všechny ty roky kdy mi ubližoval, veškerá nenávist ve mně se měnila v sílu. Přišel jsem si nepřemožitelný. Snažil se ubránit, ale vzhledem k mému odhodlání a alkoholu v krvi, neměl šanci. Po chvíli jsem viděl krev, Tomlinson ležel na zemi a ani už se nenamáhal bránit, když mě někdo tahal od něj pryč. Bránil jsem se, máchal jsem pěstma kolem sebe, chtěl jsem ho uhodit ještě párkrát. Nepřeju si nic víc než vidět jeho, jak trpí.

Nakonec mě přece jen někdo odtáhl. Gema na mě křičela a všichni jen potichu, udiveně sledovali tohle divadýlko. Normálně bych se styděl, ale tentokrát ne. Byl jsem hrdý na své dílo. Gemma Tomlinsonovi pomohla vstát.

"Vypadni!" Zakřičel jsem a sledoval jak poraženě odchází. Vlastně začali odcházet všichni. Já jsem unaveně padl na gauč a usnul.

Další díl na světě! Dlužím omluvu lidem z vysokých škol. Upřímně s tamním studiem nemám zkušenosti a nevím jak to chodí, takže jestli píšu blbosti, nechte si to prosím pro sebe a dělejte že je všechno v pořádku. Díky xd <3
Snad se díl líbil <3