My first Dramione POZASTAVENO!

6.část

V příštích dnech se nemluvilo o ničem jiném, než o Hermioně a Dracovi. A taky o tom, jak Draco přelstil Buclatou dámu a dostal se do nebelvírské věže. Samozřejmě za to dostal trest, ale učitelé byli rádi, že Hermiona Dracovi pomáhá. Za poslední týden se značně zlepšil ve všech předmětech a jeho chování dosáhlo normální úrovně. Jediný komu z učitelského sboru vadilo spojení Draca a Hermiony byl profesor Snape. Našlo se i pár dalších lidí, kteří jim to nepřáli, například Pansy - měla na Draca zálusk, Crebbe a Goyle - byli zvyklí, že mají Malfoye jenom pro sebe, pár holek za Havraspáru a ten, koho by Hermiona vůbec nečekala. Nejvíc to totiž vadilo Ronovi. Pokaždé, když se objevili ruku v ruce, utrousil nějakou nevhodnou poznámku nebo si úplně odsedl.

Zato Harry! Ten byl štěstím úplně bez sebe! Povídali si o famfrpálu, o škole, až by se dalo říct, že se z nich stali velmi dobří přátelé! Hermiona byla ráda, že většina studentů přijala jejich vztah tak dobře. Jednoho dne tak seděli ve Velké síni: Harry, Draco, Hermiona a o kus dál i Ron.

,,Jé! Já si zapomněla knihy v učebně jasnovidectví!" vykřikla najednou Hermiona. Vstala, políbila Draca a vyběhla ven.

,,Tohle je úplně normální." smál se Harry. 

,,Já vím, už jsem si na to celkem zvykl." přikývl Draco. Dál si povídali o Hermioniných schopnostech neustále se učit a pak přešli zase k famfrpálu. 

,,Jistě paní profesorko, už odcházím. A omlouvám se za vyrušení." omlouvala se Hermiona profesorce. Zabouchla za sebou dveře a po cestě zpátky si četla o nových objevech starodávných run. Najednou do někoho vrazila.

,,Pane profesore! Omlouvám se! Já.. já, neviděla jsem vás."

,,Ovšem. Opět se procházíte po chodbách školy s nosem zabořeným do učebnice?" pronesl arogantně profesor Snape. Hermiona sklopila hlavu.

,,Pojďte se mnou, slečno Grangerová." Hermiona šla poslušně za ním. Když došli do Snapeova kabinetu, profesor ji vyzval, aby si sedla. Posadila se tedy na blízkou židli. Najednou ji Snape zatlačil do židle a jeho nasupený obličej po ní řval.

,,Co jste provedla s panem Malfoyem? Kletba Imperius??? Omamná kouzla? Nebo jste ho snad něčím vydírala???" Hermiona okamžitě sáhla po hůlce, ale Snape byl rychlejší. Vytrhl jí hůlku z ruky.

,,Odpovězte!" Hlas mu přeskakoval. 

,,Pane profesore, já mu nic neprovedla." bránila se Hermiona. 

,,Nechcete říct pravdu? Tohle vám rozváže jazyk." Namíříl na ni a odstoupil.

,,Crucio!" Hermionu jakoby udeřil blesk a instinktivně zavřela oči. Jenomže se nic nedělo. Žádná bolest, žádné křeče. Zato profesor Snape se skácel k zemi. Hermiona otevřela oči a koukala na svého profesora svíjejícího se v bolestné agónii.

,,Ještě jednou jí něco uděláte! Ještě jednou se jí dotknete a zabiju vás!" křičel Draco zpoza svíjejícího se profesora. Měl v obličeji výraz, který prozrazoval, že to myslí naprosto vážně.

,,Draco, dost!" křikla Hermiona. Draco se na ni jen podíval. Po chvíli však hůlku sklopil. Profesor zůstal nehybně ležet. 

,,Pojď, půjdeme." řekl Draco a vzal Hermionu kolem pasu. Jakmile vyšli na chodbu, zeptala se Hermiona:

,,Proč to udělal?" a aniž by čekala odpověď, tak jí Draco odpověděl, naprosto klidně.

,,Chtěl to můj otec." Hermiona se zastavila a měla co dělat, aby nevyštěkla.

,,Cože?!" 

,,Chtěl to můj otec." zopakoval to Draco.

,,Já vím, co jsi říkal. Jen tomu nemůžu uvěřit. Jak to? Proč by něco takového chtěl? A jak to víš?" naléhala.

,,Víš co? Pojďme někam do soukromí. A já ti tam povím všechno, co vím." Propletl svoje prsty s jejími a vyvedl ji z hradu. Šli směrem k jezeru a pak se usadili na lavičky. Draco se na ni jen tak díval a po chvíli jí zastrčil neposedný pramen vlasů za ucho. Když se pramen vrátil na původní místo, usmál se. 

,,Draco?" naznačila mu, že je připravená poslouchat vše, co jí bude chtít říct.

,,Já... Nemůžu. Když ti to povím, zavrhneš mně a už se ke mně nebudeš chtít ani přiblížit." pohladil ji po ruce. ,,A to nechci."

,,Ať je za tím cokoliv, řekni mi to.. Mé city k tobě to nezmění."