My first Dramione POZASTAVENO!

17. část

,,A já miluju tebe Draco Malfoyi." řekla a přitáhla si ho blíž k dalšímu polibku. Oba zrychleně dýchali a vpíjeli se do sebe víc a víc. Okouzlená okamžikem Hermiona začala Dracovi rozepínat košili, ale její rty pokračovali v líbání. Draco pochopil její úmysly a odtáhl se.

,,Nechci na tebe tlačit. Tohle je velký krok." zašeptal a uklidňoval svoje rychle bušící srdce. 

,,Chci to." řekla a košili mu sundala.

,,Herm." zarazil ji. Díval se jí do očí a před očima mu proběhlo všechno, co by se během této války mohlo stát. Mohli umřít, jeden z nich nebo klidně oba. Hermiona viděla, že ho to trápí.

,,Draco. Jsme spolu už několik měsíců, není to divné. Tohle je to jediné, co teď chci. Chci, abychom to teď byli jen ty a já. Nic jiného okolo, jen my dva, spolu. Myslela jsem, že na to nejsem připravená, ale jsem. Chceš to i ty?" Hladila ho po tváři. ,,Chceš?"

,,Ach Hermiono." vpil se do jejích rtů a pokračoval přes bradu ke krku. ,,Ani nevíš, jak moc."

Líbal ji na krku a rukama zkoumal její tělo. Bylo štíhlé, pevné a hebké. Ona ho rukou hladila ve vlasech a druhou ho svlékala. Na nic jiného nemysleli, jen na sebe. Všechno kolem nich zmizelo, rozpilo se, žádní rodiče, žádná škola, žádná válka, jen on a ona ve víru vášně, tepla z jejich těl, peřiny a vzdechů. 

............................

,,Tohle bych chtěl dělat pořád." zasmál se Draco, když spolu pak leželi pod peřinou, on na jejím hrudníku. Prstem jí lehce přejížděl po holé kůži a ona ho hladila po vlasech.

,,Můžeme kdykoliv budeme chtít." řekla. Bylo úlevné nemyslet na všechny ty starosti. ,,Mám hlad, měli bychom něco sníst." reagovala na kručení ve svém žaludku. ,,Dáš si se mnou zbytek bábovky?"

,,Hermiono, už jsem se rozhodl. Nechci být smrtijed." řekl úplně mimo téma. Už to v sobě nedokázal držet, musel jí to říct.

,,Cože?" zeptala se a posadila se. Draco se na ni podíval.

,,Rozhodl jsem se už před pár týdny. Nechci být smrtijed. Chci dodělat školu, najít si práci a být co nejdál od téhle války. S tebou."

,,Draco, to přece nejde. Harry je náš přítel. A válka bude všude, neutečeme před ní. Jak to chceš vysvětlit rodičům? Vedou tě k tomu od malička, já se chci přidat k Ty víš komu, abych ti tohle rozhodnutí ulehčila. A ty mi říkáš tohle?" Nekřičela, mluvila naprosto klidně, ale v její hlavě řádila bouřka. Teď už se nemůže vrátit zpět. Nejen kvůli Dracovi, ale i kvůli Harrymu, který ji bude potřebovat a bude potřebovat informace od Voldemorta. 

,,Tak budeme utíkat, schovávat se a doufat, že Harry tuhle válku vyhraje. Vždycky mu všechno vyjde." řekl a chytil ji za ruku. V očích měl lásku a velký strach. 

,,Promiň, nejde to." sklopila oči. ,,Musím to udělat, musím Harrymu pomoct. Navíc oba víme, že beze mě to moc daleko nedotáhne." Draco se uchechtl. V tom měla pravdu. Vždycky ve všem měla pravdu. Chytil ji za tvář a přitáhl k polibku. 

Snědli zbytek bábovky a v těžké peřině usnuli v objetí. Ani jeden neměl noční můry o válce, oba spali klidně a tvrdě, jak už dlouho ne. 

Na druhý den si naplánovali piknik na zahradě a dohodli se, že o Ty víš kom, smrtijedech a blížícím se konci nepadne ani slovo. Leželi spolu na dece v trávě, nebylo už nejtepleji, ale Hermiona vyčarovala malé plamínky a ty je zahřívali. 

,,Po kom máš takové vlasy?" zeptal se Draco, když už potřetí přilehl Hermioně kudrnatý pramen.

,,Po mámě, když byla mladší, tak měla taky kudrnaté vlasy, ale časem se jí narovnaly. Teď je má jen trochu vlnité." 

,,A jak dlouho budu muset čekat, než se ti taky narovnají?" zasmál se.

,,Draco, já mám svoje vlasy ráda. Jasně, někdy jsou spíš na obtíž, ale naučila jsem se s nimi žít." řekla se smíchem a pohladila je, jako by to byl její mazlíček. Pokládali si různé otázky, proplétali a rozplétali své prsty, snědli jídlo a dopoledne jim uteklo jako voda. 

,,Už začíná být zima, pojď, ať se nenachladíš." řekl něžně Draco a hůlkou sbalil prázdné talíře, lahve dýňového džusu a deku. Ruku v ruce vcházeli zpět do domu. 

,,Tak tady jste." řekl přísně mužský hlas. Oba vzhlédli ke schodišti, kde se jako vysoký sloup tyčil pan Malfoy. Na tváři měl ten svůj pohrdavý výraz. 

,,Ahoj otče." řekl Draco a Hermiona cítila, jak její ruku stiskl víc. Lucius pomalu a přesto rázně scházel schody a došel až k nim. 

,,Dobrý den, jsem Hermiona Grangerová, pane." natáhla k němu pravou dlaň, ale on se na ni jen s odporem zašklebil. Stáhla ji tedy zpět. Jejich dobrá nálada byla pryč. 

,,Draco, potřebuji s tebou mluvit." řekl přísně.

,,Jistě otče."

,,V soukromí." dodal, otočil se na patě a zamířil do malého salónku. Draco se otočil na Hermionu.

,,Je prostě takový, omlouvám se ti za něj." ušklíbl se nad svým otcem.

,,To je v pořádku. Běž za ním, já se nějak zabavím." letmo ho políbila na tvář a zamířila do kuchyně. 

........................................

,,Jak se můžeš tahat s takovou havětí?!" křikl na něj Lucius hned, jakmile vstoupil do dveří. ,,Děláš ostudu našemu jménu! Našemu rodu! Dokážeš si představit, co s námi provede Pán Zla, až se to dozví?!"

,,Až se dozvím co, Luciusi?"

Draco i pan Malfoy se otočili a ve dveřích stál lord Voldemort.