My first Dramione POZASTAVENO!

14. část

,,Vypadni Rone." řekl rázně a snažil se nekřičet. ,,Vypadni a nech ji být."

Hermiona se ještě dlouho vzpamatovávala z toho zážitku. Když se to dozvěděl Draco, málem šel Ronovi po krku, ale Hermiona s Harrym ho násilím zadrželi. Kdyby ne, tak je Ron asi na ošetřovně. Harry to chtěl nahlásit McGonagallové, ale Hermiona ho zarazila.

,,Já ho chápu Harry. Nech to být. Stejně by to ničemu nepomohlo." Harry věděl, že má pravdu, ale stejně za to svého nejlepšího přítele odsuzoval. Tak rád by si o tom s Ronem promluvil, ale ten se mu od té doby vyhýbal, kde se jen dalo. Vyměnil si postel, aby nemusel spát vedle něj, při jídle si sedal na opačnou stranu a dokonce přestal chodit na famfrpálové tréninky. 

Uběhlo několik týdnů a mezi Ronem a Hermionou se nic nezměnilo. Ron sice začal opět trochu mluvit s Harrym, ale jen kvůli školním pracem. Zato Draco! Ten byl úplně  vyměněný. Svůj prospěch vytáhl na nejlepší ze Zmijozelu a chodíval doučovat menší studenty. I ty Nebelvírské. Jednou tak doučoval Draco Geofreyho na chodbě na lavičce a Hemiona je z povzdálí pozorovala. Musela se sama pro sebe smát, když ho viděla jak je netrpělivý při vysvětlování kouzelných formulí. Geofrey to ne a ne pochopit a Draco byl rudý snad i na vlasech. Musel se hodně ovládat, aby nevybuchl. 

,,Gratuluji slečno Grangerová." ozval se za ní hlubší ženský hlas. Leknutím nadskočila a podívala se, kdo to vedle ní stojí. Byla to McGonagallová. Na tváři měla blažený úsměv. ,,Pan Malfoy je doopravdy k nepoznání. Možná byste měla promluvit i s Pánem zla, třeba se taky změní." zavtipkovala, zasmála se vlastnímu vtipu, otočila se na podpatku a za klapotu svých bot odešla pryč. Hermiona si v hlavě říkala, že profesorka není moc daleko od pravdy. Před dvěma dny dostala totiž šifrovaný vzkaz od Fenrira, že s ní chce Pán zla mluvit. Blížil se víkend, tak to nechala chvíli odležet. 

Později na procházce v Prasinkách:

,,Harry, co když po mně bude chtít, abych tě třeba zaklela a dovedla k němu?" zeptala se Hermiona zavěšená do Harryho z jedné strany a do Draca z druhé. ,,Hermiono, zlato, i kdyby, tak něco vymyslíme. Třeba si opravdu chce jen promluvit." řekl jí Draco. 

,,Má pravdu Hermiono. Nevíme, co ti chce. Ale s tímhle musíme počítat. Myslí si, že jsi na jeho straně a chceš mu pomoct mě zničit. Musíme ho nechat si tohle myslet, protože jen tak se k němu dostanu." řekl Harry a celou dobu se díval na své nohy, jak kráčí ve sněhu. 

Po dvou máslových ležácích a čokokyselých pralinkách se vydali zpět do hradu. Po cestě ještě navštívili Hagrida. 

,,Jakpak se máte? A kde máte Rona?" divil se hned ve dveřích. 

,,Tak trochu spolu nemluvíme." řekla Hermiona a začala hladit slintajícího Tesáka. ,,Nemůžeme se zdržet dlouho, už tak jdeme pozdě. Jen jsme tě chtěli vidět." vstala od Tesáka, objala Hagrida kolem břicha a zase šli. V půli pěšiny od domku na ně ještě zavolal.

,,A co proved tak zlýho, že spolu nemluvíte?"

,,Pokusil se Hermionu zabít." hukl na něj Draco. Rozutíkali se směrem k hradu za Hagridova "ajéje", ale i tak přišli k večeři pozdě.