My first Dramione POZASTAVENO!

7.část

,,Draco, ať se to týká čehokoliv, mé city k tobě to nezmění''pohladila ho lehce po tváři.

,,Hermiono.. Já.. ehm.. Můj otec je smrtijedem... to víš. No, a teď chce, abych se i já stal Jeho pomocníkem.'' Hermiona vypadala, že ji to vůbec nerozrušilo. I když se jí zrychlil dech. Ve skutečnosti myslela jen na to, aby to nedělal.

,,Souhlasil jsi?'' zeptala se po chvíli.

,,Řekl jsem, že si to rozmyslím.'' usmál se a Hermiona poznala, že to nebyl upřímný úsměv.

,,A co s tím má společného Snape?'' zajímalo ji. Podíval se na ni způsobem - Ty to nevíš?

,,Severus Snape je již dlouholetým služebníkem Pána zla. Nemám to sice vědět, ale moje matka mu nařídila, aby na mne dohlédl. No a Snape nejspíš nabyl dojmu, že ty mě zdržuješ od rozhodnutí stát se smrtijedem. " usmál se znovu, mnohem upřímněji. ,,Řekl to mému otci, ten se rozzuřil a nařídil Snapeovi, aby zjistil, čím jsi mě to omámila. Matka mi to napsala v dopise, abych byl opatrný. Víš, pochybuju, že můj otec dokáže pochopit, co to je láska. Možná kdysi dříve, ale teď... To co mají mezi sebou s matkou... Nechci takhle dopadnout. A oni chtějí, abych se stal jedním z nejvěrnějších Ty víš koho."

,,Draco, pokud to chtějí tvoji rodiče, měl bys to udělat." vzala ho za ruce.

,,Já to ale nechci udělat. Kvůli tobě. A kvůli našim společným přátelům. Jenomže když nebudu souhlasit, zabije mě. Zabije mě i mou rodinu." V očích se mu nenápadně zaleskly slzy. 

,,Pak to musíš udělat." řekla s pochopením.

,,Já to ale NECHCI udělat!" křikl na ni. Hermiona leknutím pustila jeho ruce. 

,,Draco, myslím, že víš, co musíme udělat. Jenom tak zachráníš své rodiče a já zůstanu se svými přáteli."

,,Ne Hermiono.. Teď už se tě dobrovolně nevzdám. Jestli si mám vybrat, beru si tebe!" řekl rázně, vstal z lavičky a začal chodit sem a tam. Hermiona po chvíli vstala, došla za ním, stoupla si před něj a políbila ho.

,,Jsem hrozně ráda, že jsi mi to řekl. Ale teď máme chvilku jenom pro sebe. Nemusíme to vyřešit hned.." ztišila hlas a položila svou ruku na jeho vypracovaný hrudník. Na zlomek vteřiny vypadal, že chce něco namítnout, ale pak vzal její hlavu do dlaní, přitáhl si ji blíž a lehce ji políbil do vlasů. Pak se jí díval do očí. Jen se na ni díval a užíval si tu krásnou oříškovou barvu. 

,,Máš pravdu... Nemusíme to řešit hned." A svými rty začal jemně kroužit kolem jejích. Hermiona to nevydržela a políbila ho. Teď měla vše, po čem kdy toužila. Jen tam tak stáli, on měl ruce položené na jejích bocích, ona kolem jeho krku a líbali se. Hermiona se zničehonic odtáhla.

,,Omlouvám se, že se k tomu vracím, ale chci, aby jsi věděl, že ať to dopadne jakkoliv, budu stát při tobě. Já tě totiž mil-"

,,Hermiono! Draco! To je hrůza! Pojďte okamžitě do hradu!" vyrušil je Harry běžící po trávě.

,,A chvíle klidu je v háji." řekla potichu Hermiona.

,,Harry! Co se děje??" ptal se Draco.

,,Musíte to vidět! Vlastně.. radši ne.. Ale musíte do hradu!! Všichni si myslí... Snape..." žbleptal Harry. Hermiona věděla, že takhle to z něj nevyleze.

,,Sakra Harry! Co se stalo?"

,,Profesor Snape je mrtvý!" Najednou jako by všude bylo ticho. Hermioně se zastavil dech. Dívala se z Harryho na Draca a zase zpátky. Najednou se rozběhla k hradu. Oba chlapci na nic nečekali a vyběhli za ní. Na chodbě se Hermiona srazila s profesorkou McGonagallovou.

,,Slečno Grangerová! Koukám, že jste právě zjistila tu strašlivou novinu. Asi by jste ho měla vidět, je na ošetřovně. Půjdu s vámi." řekla a a chytla Hermionu kolem ramen. Draco s Harrym šli automaticky za nimi. Profesorka je zarazila. 

,,Pánové, vy ne. Je mi líto." A vedla Hermionu dál. Chlapci zůstali překvapeně stát. Když profesorka došla ke dveřím, otočila se na Hermionu.

,,Buďte připravená, není to moc pěkný pohled." Dovedla ji až k lůžku, ne kterém ležel Snape. Kdyby Hermiona nevěděla, že to má bít profesor Snape, nepoznala by ho. Vlasy měl úplně sežehnuté ohněm, tvář celou popálenou a oblečení od krve. Z některých ran stále ještě vytékala krev. Oči měl zavřené a ruce mu bezvládně visely dolů z postele. Hermiona se posadila a rozplakala se. Vzala do dlaní jeho studenou ruku a pevně ji stiskla. Po chvíli vešel dovnitř Harry s Malfoyem, kteří chtěli vědět, proč Hermiona mohla jít a oni dva ne. Když uviděli Hermionu v slzách, byli tak zmatení, jak to jen jde. 

,,Pottere! Malfoyi! Neříkala jsem vám snad, že sem teď nemáte chodit??" zeptala se výhružně McGonagallová.

,,I když.. Je nakonec dobře, že jste tu. Pane Malfoyi, buďte oporou slečně Grangerové, ona vám to potom jistě vysvětlí. A vy Pottere, pojďte prosím stranou. " Oba na ni chvíli koukali, ale Draco pak svou chůzi nasměroval směrem k Hermioně a objal ji. Neznal sice důvod jejích slz, ale věděl, že objetí teď potřebuje. Harryho si profesorka odvedla kousek dál.

,,Pane Pottere, tohle vám tu Severus zanechal. Předal mi to v posledních vteřinách." řekla starostlivě a podala mu lahvičku s něčím, co nevypadalo ani jako tekutina, ani jako plyn. Uvnitř to vířilo a Harry věděl, že musí do Brumbálovy pracovny.

,,Děkuji paní profesorko. Můžu se jen zeptat.. Jak se to stalo?" očima ukázal na mrtvého profesora. Profesorka mu položila ruku na rameno. 

,,Je mi líto Pottere, nemohu vám to říct, protože to sama nevím. A obávám se, že právě tohle bude obsahem této lahvičky. Odneste ji do myslánky, ředitel tam na vás už čeká." Harry přikývl a odešel. Předtím se však ještě jednou podíval na Hermionu v Dracově objetí a na profesora, kterého nesnášel od prvního ročníku. A teď byl ten profesor mrtvý. Bylo mu z toho úzko.  Věděl, že Draco na Hermionu dohlédne a tak šel k Brumbálovi.