My life with Formula 1

Shoey?

Stále jsem s Maxem v "jeho" místnosti, kde je klid.

"Hele, kdybych dělala něco špatně, tak mi to jen řekni, ano? Za tu dobu mě nenechali nic zkusit a umím všechno jen z manuálů. Potřebovala bych se s tebou jen domluvit, co a jak, ale samozřejmě ti nechci nějak zabírat čas. Klidně řekni, na koho se mám obrátit a já se s nimi domluvím." Beru do rukou Maxovi rukavice.

"Můžeme to vyřešit hned." Souhlasí Max a trochu mě jeho odpovědí zaskočil.

"Kombinéza?" Ihned se ho ptám, a on je z toho trochu překvapený, ale obratem mi odpovídá.

"Nikdy jí tu nenechávám. Stejně, jako boty a rukavice." Kýve k nim.

"Když už jsme u toho." Vyndavám z ledničky smoothie, protože zrovna nemám páru, na co bych se ho ještě zeptala.

"Neodmlouvej." Podávám mu ho společně s brčkem.

Max si ho bez dalších slov bere a sedá si na jeden z vsedacích pytlů. Já si sedám naproti němu, a společně jsme tu ještě asi hodinu, kdy si povídáme.

***

Po našem menším rozhovoru se oba zvedáme a na pokyn Maxe s ním jdu zpět do boxu.

K mému překvapení tady už nikdo není a celý tento prostor je perfektně uklizený.

"Stoupni sem." Říká mi Max, který si stoupá zleva vedle formule, která je překryta tenkou černou látkou, a u toho ukazuje na druhou stranu.

Stoupám si vedle formule z levé strany, tam, kam mi Max ukázal.

"Žlutý čáry." Říká a kouká na mě.

"Vím, nesmím za ně stoupat." Kývu na něj.

"Jasně, zapomeň na všechno, co tě ohledně týhle celý místnosti naučili. Celý den dřepí v kanclu a ví tady o tom, naprostý kulový."

"Maxi! Slušně!" Mračím se na něj a on se zasmál.

"Dobře - nic o tom tady neví, takže-" Odmlčuje se a odstupuje od auta a já stále stojím tam, kde mi ukázal.

"Nastupuješ z levé strany, takže tuším, že mám vždy stát tady, abych se ti nepletla." Říkám ještě dřív, než to stíhám vyslovit nahlas.

"Přesně tak. Při velký koncentraci lidí v boxu se ti všichni vyhnou, sluchátka už si našla - to jsem dnes viděl, a támhle je taška s nějakýma potřebnýma věcma, ale klidně si to vyházej." Ukazuje nad linku, kde je mezi nářadím pověšená velká ledvinka s Maxovi iniciály v tmavě modré barvě s oranžovými detaily.

"Zpátky k tý žlutý čáře, takže, pokud je formule v boxu, tak pozor na nohy - je lepší se za ní držet. Pokud je trénink, tak je to v pohodě a vždycky říkám já, kdy se vyjede z boxu, když je kvalifikace, tak do sluchátek Gianpiero zahlásí, kdy mám vyjet, a kdy se vrátit, takže musím být vždycky připravený. Při závodě normálně půjdeš s týmem a se mnou na startovní rovinku." Sděluje mi a ledvinku mi podává do ruky.

"Na závod máš támhle vyhrazenou židli s počítačem - samozřejmě." Ukazuje na první místo u východu z boxu směrem do tratě.

"Je lepší se tu držet blíž u formule, jak už jsem říkal - všichni tě obejdou." Znovu mi opakuje.

"Pokud se mezi závody jede přezout, nebo vyměnit nějaká maličkost, tak je lepší se držet u počítače. Ale to vždycky poznáš, když se mechanici začnou připravovat. Jednoduše máme kdykoliv jindy přednost, ale při závodě se musí vždycky pustit oni - to je nepsaný pravidlo."