Další den znovu vstávám v 5 hodin a po rychlé a tiché hygieně si beru legíny a tričko s delším rukávem - samozřejmě všechno s týmovým potiskem a vycházím ven, kde si sedám na jednu z nejpohodlnějších rozkládacích židliček a zavazuji si boty, kde ještě chvilku čekám a u toho si pročítám denní rozpis v telefonu.
"No dobré ráno. Už jsem myslela, že se tě nedočkám." Zvedám hlavu od telefonu, když za sebou slyším kroky v domění, že je to Charles.
"Já taky." Směje se na mě zpátky úplně někdo jiný.
"Hrozně se omlouvám, nechtěla jsem být nezdvořilá." Rychlostí světla se zvedám ze židle a otáčím se.
"Jsem Eloid, opravdu se omlouvám." Automaticky natahuji ruku ke snědějšímu klučinovi.
"Lando, a vůbec se mi neomlouvej, to já tě neměl vyrušovat. Slyšel jsem, že Max tu má novou posilu." Směje se a stiskává mi ruku.
Trošku se mě zmocňuje panika, že jsem provedla něco špatného. Nebo promluvila na špatného člověka.
"Jestli jdeš běhat, můžu se přidat?" Ještě na mě zívá a já si dávám služební telefon do kapsy. Svůj osobní si nechávám v autobuse. Přeci jenom mi kladli na srdce, abych ten pracovní měla pořád u sebe.
"Chci si párkrát oběhnout okruh, a jestli chceš, tak určitě." S nervózním úsměvem přikyvuji.
"Dej mi minutku, prosím." Říká mi svým milým anglickým přízvukem. "Dando! Budík!" Se smíchem zakřičel do jednoho z obytných autobusů a bere si mikinu.
Slyším jen hluboký smích jednoho z dalších lidí a Lando vychází ke mně. Raději nechám Charlese spát, v poslední době mi přijde, že s ním něco není v pořádku. Je jasné, že každý kdo má telefon, tak ví aspoň příjmení většiny jezdců, ale dočíst se toho dá spoustu. Ale já jsem dala na radu Charlese a nebudu se tu teď nikoho googlit a dám klukům jejich šanci na to, abych je poznala a nenechám si na jejich osoby ovlivnit a zkazit pohled.
"Co máte dneska v plánu?" Ptám se možná až trošku drze, když se před během protahujeme.
"Dneska bychom s Danielem měli vyrazit do fitka a pak nějaký zařizovaní, o kterým si nic nepamatuju. A zbytek co tu není, přijedou, myslím až příští týden, možná už o víkendu. Kluci využili toho, že můžou chvíli být v Anglii, takže řeší týmové věci. A my jsme přijeli hned po závodě kvůli přípravě." Pořád se usmívá.
"A proč si ty nezůstal v Anglii, mám pocit, že jsi taky odtamtud, ne?" Hned jak jsem to dořekla, si uvědomuji, že moje otázky můžou byt otravné. Ale Lando se příjemné usmívá a ochotně mi odpovídá.
"Jasně, jsem z Anglie, jen s týmem máme teď vyřizování tady a nějak ani nemám mezitím čas jezdit domů, i když jsem alespoň viděl rodiče." Stíhá mi odpovídat dřív, než se stíhám znovu omluvit a u toho se směje se. "Když bude čas, tak se s tebou rádi poznáme víc. Jsem v týmu s Danielem, to je Maxovo nejlepší kamarád, toho bys určitě taky měla poznat. Ale myslím, že budeš mít tu čest brzy, oni jsou spolu skoro pořád." Neustále se hezky směje a ze mě nervozita zase trochu odpadá.
Po zhruba 30 minutách lehkého běhu, u kterého jsme si stihli s Landem popovídat, se vracíme zpátky.
"Takže Max bude mít taky svojí Angelu?" Směje se na mě, zatímco naráží na snad nejznámější asistentku Lewise Hamiltona.
"Ona je nepřekonatelná, a to jí ještě ani osobně neznám!" Směju se. Co dobíháme k autobusu, tak vidím Maxe, který si kope s vysokým brunetem.
ČTEŠ
My life with Formula 1
Fanfic"Celý život jen poslouchám, že nejsem dost dobrá a že nikdy neuspěju. Já se fakt snažím, ale už to začíná být nad moje síly. Proč není nic jednoduché? Proč všichni musí strkat nos do věcí, které se jich netýkají? Proč mě všichni přesvědčují, že nemá...
