My life with Formula 1

Fu*k It

"Zkusíme jet za Danielem jeho stopu, fajn? Teď pojede normálně, ne, jako blázen. Chceš, abych ti ze začátku říkal, kdy řadit?" Pokračuje další otázkou.

"Ano, prosím." Chytám volant a silně ho svírám. "Maxi, já to nedám." Rychle jsem se nadechla a koukám před sebe na startovní rovinku. "Já-" chci pokračovat, ale zasekávám se a nedokáži říct už ani slovo.

"Daniel pojede pomalu, objedeme si spolu pár koleček, já ti budu říkat, kdy tam kopneš jinou rychlost, ty si zvykneš na trať a když budeš chtít, tak si pak přesedneš a budu řídit já. Teď o nic nejde, jen se projedeme, jako bychom byli na silnici. Ale jestli nechceš, tak nemusíme jet ani to." Sděluje mi a jeho klidný hlas mi trochu pomáhá zkrotit mé mělké dýchání. "Kdyby se cokoliv stalo, tak ti řeknu, co dělat, fajn?" Dodává otázku.

"Tak jo." Nakonec přikyvuji a auto startuji, přičemž motor vydává neskutečný zvuk. 

"Až budeš chtít jet, tak jen na Daniela kývni." Ukazuje na auto, které stojí vedle nás. Otáčím hlavu na Daniela a vidím, jak mě bedlivě sleduje.

"Okay?" Naznačuje pusou a já na sucho polykám. Nakonec ale přikyvuji a hlavou ukazuji, aby vyjel. Ten mě ale bez jakékoliv reakce pořád sleduje a já se musela nervózně zasmát.

"Tak už jeď, ty kluku." Říkám nahlas, on se na mě zpátky usmál a vyjíždí. Já se za ním pomalu rozjíždím.

Objeli jsme už několik kol a já se cítím o hodně lépe, a také se mi během jízdy povedlo několikrát přidat na takovou rychlost, že si ze mě nedělal Max srandu. Spousta z mých obav se rozplynula během jízdy a Max je pravdu skvělý navigátor. Autu rozumí a přesně ví, kdy mám přeřadit, zatočit, vyjet z Danielovi stopy - jednoduše se mi tady s ním ulevilo a už se necítím tak napjatě, jako když jsem si do auta poprvé sedla. Musím říct, že je to opravdu zábava a začíná mě to čím dál tím víc bavit.

Zrovna stavím na startovní rovince vedle Daniela a Max si odepíná pás a já se pokouším udělat to samé, ale nedaří se mi to.

"Eloid, víš, že tohle bude jen horší a pokud mu to neřekneš, tak tě to bude jen srát. Teď je to možná zvládnutelný, ale v sezóně to bude věc, která tě bude brzdit, nás oba a celý tým taky. Jsi v týmu pár týdnů a už ten chod vypadá jinak a ty to sama moc dobře víš, jak to dopadne. Sama už si to zažila, když si mi jednou něco neřekla a druhý den si mi málem ukousla hlavu." Směje se Max.

"Za prvé, mluv slušně! A za druhé, já ale nevím, co mám říct a hlavně nemám jak, nejsem jako vy. Ty jsi možná tak jediný, komu to řeknu, protože se mnou také mluvíš na rovinu. Nechci se neustále pro někoho snažit a pak akorát tak naletět a litovat toho. Proto jsem se také hned přihlásila do dvou škol, abych neměla na nikoho jiného čas, a i přes to a tuhle práci mám čas se tady rozptylovat tímhle. Vždyť se na něj podívej, je úplně jiný." Kývu na Daniela, který je zadkem opřený o vedlejší auto a směje se do telefonu. S kým asi telefonuje? Eloid, s Maxem mluvíš, na něj koukej! Řekla jsem tohle Maxovi jen díky adrenalinu, který mě nabudil během jízdy? Nejspíš ano, jiný důvod nepřichází v úvahu.

"Ale tobě není 80, víš? Tohle si schovej na jindy, už jsi součástí tohohle týmu a hlavně jsi fajn a dá se s tebou normálně mluvit, a to s moc lidma nejde. Máš-" Max chce pokračovat ve větě, ale já ho přerušuji.

"Jestli mi někdo další v tomhle týdnu složí DALŠÍ kompliment, tak tomu snad začnu věřit!" Říkám se smíchem a hned mi dochází, co jsem právě řekla. Pomalu otáčím hlavu na Maxe, který na mě kouká docela překvapeně.

"Jo, takže až takhle jsme se posunuli!" Směje se.

"Ale teď vážně, opravdu na tohle nejsem, ani nevím jak v tom chodit. Bože můj, nikoho jsem neměla už takovou dobu. Proč nad tím vůbec přemýšlím, prostě ne. Já s ním neumím ani mluvit, proboha. Umím, ale neřeknu mu pravdu, ne, když nejsem opilá, nebo hodně moc unavená." Zasmála jsem se a Max na mě nevěřícně kouká. Teď si vzpomínám na minulou noc, kdy jsem ho nazvala koalou, to mi v jeho přítomnosti vynechává mozek, nebo co?