"Celý život jen poslouchám, že nejsem dost dobrá a že nikdy neuspěju. Já se fakt snažím, ale už to začíná být nad moje síly. Proč není nic jednoduché? Proč všichni musí strkat nos do věcí, které se jich netýkají? Proč mě všichni přesvědčují, že nemá...
Závod samozřejmě dopadl tak, že Daniel vyhrál a Lando byl hned za ním, což ale doprovázelo několik poznámek ze strany mladičkého Angličana do týmového rádia.
Daniel se při závodě tak vyhecoval, že za tento závod získává nejrychlejší kolo a samozřejmě 1. místo - takže jsou to pro něj 2 výhry, a mechanici mu ještě zajistili nejrychlejší výměnu gum závodu.
V pořadí od 1. místa stojí Daniel, Lando a Valterri na stupních vítězů, a zrovna hraje hymna, která je věnována tomu okouzlujícímu, neustále se usmívajícímu hezounovi. Pořád hluboce dýchá a zkouší se svůj dech uklidnit, ale moc se mu to nedaří.
Ten úchvatný polo Ital mi věnoval jeden z jeho pohledů a kdyby tohle někdo zachytil, tak by o tom mohl natočit ten nejironičtější film - kdy samozřejmě přijde nějaký zvrat, nebo nečekaný konec.
Po předání trofejí ale přichází největší zábava celého závodu - Danielova shoey. Ať už s kýmkoliv sdílí podium, ostatní se musí napít šampaňského z jeho boty. Je to nechutné, ale naprosto ikonické. Daniel si pro jistotu boty sundavá obě a pak je obě hází mezi jediné fanoušky, kteří se mohli vydat na tuto Velkou cenu.
Nemůžu na něj být více hrdá. Má ten nejzářivější úsměv, který jsem u něj kdy viděla a do toho je celý zpocený a mokrý od sprchy ze šampaňského.
I když je Lando druhý, tak na něm vidím, jakou radost z tohohle pódia má. Kdokoliv, kdo na tohle kouká, nemůže mít špatnou náladu, protože jsou to naprostá zlatíčka. Všechny kamery, oči i pozornost je zamířena na ně a jejich výhru.
Když vítězové schází z pódia a McLaren znovu oslavuje týmovou fotkou, tak každý pomalu vrací pozornost svému týmu a já se otáčím zpět na Maxe, který se na mě ironicky zasmál a samozřejmě jako odpověď na to mám chuť ho plácnout, ale namísto toho jsem se jen zasmála.
Přecházíme do zóny s velkou koncentrací kamer, kde Max musí říct to, co mu vedoucí týmu předepsal. Já stojím u vchodu a po očku koukám spíše na Daniela, než na Maxe, jelikož tento rozhovor teď tým řešil celou půl hodinu, tak bych k tomu rozhovoru mohla jít i já, jak moc má Max nalajnované, co má říct.
Max poskytuje rozhovor, co se vlastně při závodě stalo a proč k nárazu došlo. Zatímco si povídá s reportéry, já znovu koukám na ty fešáky z McLarenu. Jak je to vůbec možné? To mají v pracovní smlouvě podmínku, že musí být hezcí?
Každý z nich má upřímný úsměv na obličeji. Jako naschvál Daniel asi vycítil, že na něj koukám a otočil hlavu mým směrem. Já zvedám ruku a dvakrát zatínám pěst a on dělá to stejné. Stalo se to naším gestem, které si ukazujeme tady, protože spolu ne vždycky můžeme mluvit, i když bychom chtěli. Ještě mi posílá pusu a já si zakládám ruce na prsou a se smíchem vrtím hlavou.
V tuhle chvíli se nebojím, že by někdo přišel na to, že my dva jsme se zrovna teď takhle zdravili, protože při jejich výhře je tu hrozný chaos z toho, jak se každý raduje za ně, takže Danielova pusa mohla být míření na kohokoliv jiného.
"Přestaň na něj tak civět." Zasmál se vedle mě Max - dnes už snad po desáté, a oba společně se smíchem přecházíme do stáje RedBullu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
