O dva měsíce déle, a z Harryho se znovu stával ten vyděšený, naivní malý kluk s bledou kůží a hubenými zápěstími, jakým kdysi býval.
Všechno bylo směšně stejné, jako to před dvanácti lety zanechal. Stejné veselé úbory nošené těmi stejnými sestřičkami, postele povlečené těmi samými bílými přikrývkami a ta nemoc užírala Harryho stejně jako to dělala, když byl dítě. Jen s rozdílem, že tentokrát užírala silné, zdravé paže a nohy kterým bylo šestnáct let, místo vychrtlých končetin batolete.
Tentokrát Harry věděl, že si bude pamatovat věci, jaké ztrácí. Bude si pamatovat, jak vypadá sníh. Bude si pamatovat déšť a vítr a bude si pamatovat, jak vypadají jeho vlasy. Tentokrát už nezapomene na hvězdy, a to ho trápilo víc než cokoliv jiného.
Ale pořád tu měl s sebou hudbu hvězd. Vždycky bude, a vždycky bude vědět jak znějí hvězdy, protože kdykoliv brečel a kdykoliv spal, Louis byl tady a zpíval mu a držel ho pevněji než kdy předtím, jako by se bál, že mu Harry proklouzne mezi prsty a stane se další blikající a lesknoucí se kuličkou světla na obloze.
Louis Harrymu zpíval když se Harry bál, zpíval mu, když byl unavený, a zpíval mu když byl smutný. Zpíval mu skrz oceán slz, když jednou prošel dveřmi a Harry držel chomáček těch hebkých hnědých kudrlin ve své ruce, oči rozšířené, jako by tak nějak nevěřil tomu, co se děje. Zpíval Harrymu když se Harry konečně podíval do zrcadla a došlo mu, že už tu nejsou žádné kudrliny k zapamatování.
Louis zpíval Harrymu když mu Harry vzlykal do hrudníku, ramena mu těžkla a rty se třásly a řekl mu, že jen chce aby to všechno skončilo.
Ne dlouho po tom co Harry usnul, schoulený v Louisově náručí se slzami usychajícími na jeho drsných tvářích, Louis plakal taky.
- A já taky brečím😭
ČTEŠ
The Stars, They Must Be Singing (L.S.) -CZ PŘEKLAD
FanfictionHarry neměl být naživu. Louis nežil, dokud ho nenašel. ~~~ Český překlad Larryovky Stars, They Must Be Singing :) Prostě si nemůžu pomoct a pustila jsem se do dalšího příběhu, u jakého jsem brečela Niagárské vodopády, protože ač je to zase nepopsate...
